VANIZE TWINS? 1995 /vocals Peter Dirkschneider/

P O S T R E H
v 90tých rokoch mi pripadali novovydané albumy nejaké nijaké, slabšie a môj záujem o hudbu ochabol, vracal som sa len k starým osvedčeným, semtam sa mi niečo aj zapáčilo, ale bola to skôr výnimka ... teraz som zistil, že tie 90tkové sú vlastne veľmi dobré ... veľmi dobrými ich urobila produkcia teraz vydávaných, jednoducho relativita v praxi

Dnes 51? Tak to gratulace. To seš nepatrně starší, mě to čeká za pár měsíců. V hlavě 15.

Časopisy to je téma. Mám doma tři asi 50 cm vysoký komíny hudebních časopisů, už do toho nesahám, nové číslo si přečtu a dám navrch třetího komínu, možná to časem získá na ceně. Všechno jsou to čísla zhruba od 2004. Já tehdy udělal blbost, že jsem si všechny staré věci od 1992 do 2002 zredukoval na články, které mě zajímaly a ty si vydrbal a nejdřív buď vlepoval do sešitů a nebo posléze si na to opatřoval šanony, takže mám asi tři sešity a tři šanony s průhlednejma fóliema plný metalových článků z devadesátek, ale že bych měl z té doby časopisy, tak to už bohužel ne. Škoda, doplatil jsem na svou podvědomou náchylnost k selekci, oddělování tématického zrna od plev.:-))

Starosta New Yorku přísahal na korán. Tak Ámen, ty vole :-)

Možná mám pár (Big) Bengů ještě ve sklepě. Petričko tam taky dělal ty super jednostránkové profily muzikantů, jestli se nepletu.
Rock Report byl dobrej. Slušná alternativa Sparku v 90s. Co se přejmenoval na Report, to šlo do prdele. Ještě funguje na webu, ale když má někdo motto: Music & Style, je to směšné. A ty jejich Žebříky, kdy tam furt vítězili Mardošovi boys, jsem nikdy nechápal.
Ale ten pocit, kdy jdeš do trafiky (tý buňky zamřížovaný), koukáš, co vyšlo a kupuješ si 5-6 časáků (kupoval jsem i časaky o hrách), je nezapomenutelný a nenahraditelný.
To mi žádné webové medium nikdy nasaturovalo

Dnes 51...v hlavě 18, ráno u čištění zubů zvedneš hlavu a ze zrcadla na tebe čumí šedivej, proplešatělej dědek. Letí to hrozně :-)

Trochu škoda zpěvu, jinak ale velice slušná práce od těchto veteránů. Ocení ti, kterí mají radši, když thrash sedí víc na prdeli:-)

https://mezzrowband.bandcamp.com/album/embrace-the-awakening

Vidíš, třeba do Sparku jsem snad v životě podobný dopis neposlal, přestože jsem jej kupoval nejvíc. Do Bengu asi dva, ale tak nějak v poučně přátelském duchu, maximálně si řekli, ať si nasadím na hlavu obklad :-), ale ten Rock Report to byl tenkrát u mne první posun tektonických desek. Velké zklamání. Nějak jsem si od té doby podvědomě ujasnil, že se mnou nikdo nebude vyjebávat, sakra ne! :-)) Trochu přehrávam.
Slovenský tisk. Jasně Uragán jsem kupoval, ale bohužel vycházel snad jen jeden rok (tuším 1993), sympatickej plátek. Pak přišel na svět Metal Hammer SK a ačkoliv první cca 2-3 roky (1994-96) byli vlastně dobrý, tak nedokázali tu vysokou laťku ať už dramaturgicky či kvalitativně udržet, mě vyhovoval jejich první rok, kterej byl ve znamení těch největších kapel (třeba PANTERA, SOUNDGARDEN, MOTLEY CRUE, TESLA, MEGADETH v jednom čísle) a dost článků byly překlady ze zahraničních materiálů, pak když to šlo spíš takovým tím pařátovským směrem a začalo se to drolit na menší a menší útvary, tak jsem od toho zdrhal. Dneska už bych asi k četbě slovenského časopisu nesáhl (pohodlnost).

Jo a starý RR držel jednoznačně Petričko. Ke Sparku jsem se dostal na základě pravidelného poslechu Hanzlíkova Gung-Ho ve středu. V jednom z posledních dílů 1992 hostoval Karel v rámci reklamy na jakýsi nový časák Spark. Ještě si pamatuju na vyhlášenou soutěž o pár čísel kdy Karlova otázka zněla, jak se jmenuje čerstvá novinka Kreator? (Renewal):-) Tak na základě toho jsem první Spark koupil na burze ve Frýdku-Místku. No a od té doby skoro furt. Byla tam pauza asi 2000-2002. A co slovenský tisk? Legendární Uragán a méně legendární Metal Hammer?

Tak Petričko byl vynikající, taková kalasika mezi pisálkama.:-) Škoda, že toho nechal. Venca by ho mohl pozvat na pokec. Ve Sparku jsem žral Kroftu a jeho vynikající rozhovory. Člověk se dozvěděl dost zajímavostí a netradičních okolností ze života kapel. Ty dnešní holčičí otázky, no nevím. Vždycky tvrdím, že ovládat dobře angličtinu nestačí, člověk do toho musí vidět. Dneska tam takový Krofta vyloženě chybí. Pospíšil byl výborný, mi žánrově blízký spolu s Karlem. Dost mě ten jeho nečekaný odchod vzal. Karel je výborný z naší generace, odchovaný v nejlepších letech (1985-1995), ale píše málo.

První čísla Rock Reportu z let 1991,1992 a 1993 s černobílou fotkou a barevným polem pod švabachovým logem jsem taky kupoval (dokonce si pamatuju, jak jsem někde na Slovanech v létě 1991 narazil na první číslo s burtonovskou METALLICOU na obálce a koupil jej, v tej době mě ani nenapadlo, že o čtyři roky později, na jaře 1995, budou číst můj stížnostní dopis ve veřejníém rozhlase v éteru a arogantně mě ostouzet :-) citovat, přemítat nad větami, odpovídat si, dokonce tam říct i adresu...jenom protože jsem si dovolil říct, že osočovaní MANOWAR jsou určitě lepší než nějaký jima vyzdvihovaný FEAR FACTORY či GRIP INC., že tehdy novej KING DIAMOND (Spider´s) určitě není taková postradatelná blbost jak tvrdí, že hair metal je náhodou dobrej a grunge ať jde do háje :-) a v neposlední řadě JUDAS PRIEST jsou zaručeně lepší než FIGHT, což tehdy nějak popírali a tvrdili, že Halford se v civilu a bez kůže ve všem zlepšil...prostě ode mne to byly dětinský hlášky, nicméně zklamalo mne, že odpověděli velmi brutálně (osobní setkání pak na vlně "co to tu plácáš mladej blbečku") uraženě, absolutně nehledíc na to, že jim tam píše někdo, komu ještě nebylo dvacet), celkově mě to myslím dost rozbilo ten naivně iluzorní svět. Silnějším časopisem pro mne byli až po té čistce v druhé půlce devadesátek, v době kapel jako MARILYN MANSON, TYPE O NEGATIVE, KORN, ROB ZOMBIE, DEFTONES, prostě se z toho stalo něco většího a šlo to pýár let cca do 2001 docela dobře.

Starý, resp. hodně starý Rock Report fakt v poho. Spark jsem jel stabilně.:-) Rock & Pop nebyl tehdy časák pro mě.:-)

Stray: fakt až ten ostrov by to rozhodol :))) a manželka pana účetního v civile nebola škaredá

První Rock a Pop jsem si koupil asi až v roce 2005, když to tam tuším J.Špulák postavil do latě :-), to už šlo o barevnej časopis (na titulce THE MARS VOLTA), jako ty velkoformátový noviny z devadesátek, to jsem na to kašlal. Takže Rock a Pop někdy mezi 2005-2011 jsem byl pravidelným kupcem, bavil mě tam třeba Tom Komárek (R.I.P.), to byl kluk mladší tak o šest let než já, kterej psal super o všech kytarovkách. Beng - jasně už od roku 1994, pak tuším od 1997 Big Beng, někdy v roce 2003 (asi) to skončilo. Spark nepřetržitě mezi roky 1992-2002, 2003 a začátek 2004 trochu pauzička - no a nultých letech jsem se postupně vracel ke kupování, nyní tak každé druhé číslo. Rock Report občas, ale spíš ne než jo. U Bengu i RR číslu vždy prospělo, když tam měl něco Petričko, ten to dokázal výpravností svých historických pojednání dobře vytáhnout. Seriály o Straširybkách, bubenících i kytaristech. on byl dle mého hybnou silou RR, nikdo jinej.

Já to měl naopak,kupoval jsem Rock a pop, Beng ( předtím Big Beng) jen zřídka a nikdy jsem si nekoupil Rock Report, ten byl pro mě o ničem : ). RP byl v té době výbornej, vždy tam bylo něco ke čtení. Taky mám nekde doma jeste jediná dvě čísla casopisu Point, to bylo vazane na TV pořad.

Narcos dobrej.

Jako s Bengem jsem to měl úplně stejné, kupoval a zároveň hodně zatínal zuby. Se Špulákem jsem se hudebně dost míjel.:-) V podstatě ale dost záslužná práce. Kdybych měl něco jako palácovou knihovnu, svázané Bengy by tam byli, supr dokument doby.

Jasan, s Bengem mám spojenou schizofrenní situaci, ten časák jsem na rozdíl od Rock a Popu v devadesátkách kupoval a byl za něj rád, ale na druhou stranu jsem se nad ním taky děsně navztekal.:-) Oni jako čtrnáctidenník odváděli dobrou, pohotovou práci, ale ten trend upřednostňovat alternative vibe a trochu podojit klasiky u nich prostě byl. No a tak jsme se tu po čtvrtstoletí hezky sešli a můžeme si tu o tom povídat.:-) Mladší člověk si asi nedovede představit, že člověk čeká pár týdnů na to, aby si něco přečetl a ani není jistý jestliv příštím čísle pro něj něco bude. Zvláštní je, že retro filmové návraty do devadesátek mě až tak neba jako do osmdesátek, nevím čím to je, nelze říct, že bych na základní škole intenzivněji vnímal svět okolo sebe než na té střední:-), pravidla fungování těch období byla postavená sice jinak, ale kulisy se ani moc nestačily změnit. Možná chybí peprný témata. Asi mě víc baví seriálově sledovat absurdně hláškující kádry než mladé lidi vlnící se v Roxy pod nánosy hvězdného prachu. Jinak mám staženou první sérii Narcos, je to dobrej seriál?

Dnes v devět hraje Olympique Lyon v Lille, jasná volba. Co předvede SULK !?

PJ Harvey je relikvie devadesátek, obraz kazdého čísla tehdejšího Bengu. Hrozná doba pro klasického rockera. Brrrr, to byla hluboká deprese.

Umřel Däniken.
Člověk, který si spoustu věcí domyslel, aby mu zapadly do své teorie. Ale tak nějak jsem mu to odpustil a beru ho jako populátora ufologie. První série Ancient Aliens spolu s Tsoukalosem byly dobré. Hezky se na to koukalo. Škoda, že to nebylo tak úplně pravda. Ale ani by mi to nevadilo, kdyby byla.
90 let. Důstojný věk. RIP.

Nevyjadřuji se proto, abych někoho ponížil, ale abych postihl ten rozdíl vnímaný z mého pohledu. Jinak si představuj, jakobych ten předchozí příspěvek už smazal, nemám jej ve skutečnosti zapotřebí. PJ pro mne půvab nemá, to je vše.

To není pravda, jde o zcela různé typy brunetek. Marisa Tomei je prostě kočka s ušlechtilými rysy, kdežto PJ Harvey je maňásek, vyzáblá uklízečka, manželka pana účetního Fantozziho.:-)

Marisa s PJ sú si dosť podobné fyzicky, nielen výškou

Vidíš Marisa Tomei, to je přesně můj typ! Američanka s italským kouzlem.