Arakain - Black Jack
Kryptor - United
Fata Morgana - Devět bran
XIII. století - Nosferatu

Chápu, ale ber to i tak, že kdyby ti dneska bylo 20, tak budeš tvrdit jak si rád, že nepatříš k těm boomer fosilům, co poslouchaj staletý metalový vykopávky s hrozným zvukem:)

Víš, co mě dneska přijde na metalu zajímavý? Že za jeho dlouhou historii se ta tvrdá hudba tak rozvětvila, že si tam každý najde to svoje. Že pokud se mnohdy dva různí lidé (věkově, sociálně, naturelem) vyjádří ke svým preferencím stran té hudby, že záhy dospějou k názoru, že poslouchaj naprosto odlišnou hudbu. Že se prostě v ničem neprotnou. Že si prostě dost lidí může pod slovem METAL představit dost různých druhů hudby. Jsem rád, že nepatřím k té mladší sortě posluchačů, páč bych v tom měl asi maglajz, naopak čerpání ze skoro čtyřicet let starého kontextu vnímám jako zkušenost k nezaplacení.

Přiznávám, že LP desky jsou u mne koupě "na chuť", tedy ne úplně nutná frajeřinka. Kdybych byl týpek pendlující mezi skladem v Lidlu a pracákem, tak prakticky nemám prostor na to, aby mne někdy napadlo tohle kupovat. Dnešní boom LP chápu jen ve vztahu ke zhoršující se zvukové kvalitě cd v nedávné době. bejt mladej, tak na nosiče asi úplně kašlu a poslouchám spotify!

Novinky KAMELOT a FLOTSAM AND JETSAM jsou přesně ty typy moderních power nahrávek s příšerně přebuzelým zvukem, který působí tvrději a plošeji, než by mohl být. Když to začne, tak nejdřív posluchač vnímá takovej ten dech obřího větráku/ventilátoru, do kterého pak začnou cvakat ty údery dvoukopáků a dunit hutné kytarové valy. Z toho je mi fakt špatně. Člověk by se měl bránit poslechu ne úplně dobře uchopené hudby u tak početné nabídky jakou skýtá tvrdá hudba. Čelíme nadprodukci. Naopak skvělé se mi jeví zpracování poslední trojalba norských GREEN CARNATION, to je opravdu profi prácička.

Pustil jsem si ty RUSSIAN CIRCLES, a to přestože se kapelám s podobnými názvy jako oni nebo BAŤUŠKA už předběžně vyhýbám, jakkoliv asi nejde o nějaké Rusáky.:-) Nelíbí se mi to. Vůbec. Je to jednom nějakej manýristickej hukot. Naopak MASTODON, NEUROSIS, OPETH, ENSLAVED, SATYRICON, tohle jsou všechno kapely, které jdou cestou zvukové poctivosti.

Stray: CD, vinyly jsou krásná věc, ale už zůstanu u CD. To už bych finančně nedal. Koupím jeden a už se z toho nedostanu. Ba ne, zůstanu u disků, kompaktů čí jak chcete.:-)

KAMELOT - Dark Asylum 2006 - překvapivě se mi to dost líbí :-)

orre: K DESTRUCTION. Gratuluji!:-) Tak třeba já to věděl okamžitě, od chvíle kdy jsem DESTRUCTION v 1989 poprvé slyšel a konfrontoval s KREATOR i SODOM. Pro mne byli vždy nejvýš, což si nikdo jinej z lidí co jsem znal nemyslel.:-)) Koupils LP desky nebo céda? Já mám first press céda a na LP jsem si koupil navíc jen Eternal Devastation. Nicméně kdyby mě někdo máchal před ksichtem LP deskama Release from Agony, Live Without Sense a Cracked Brain a s cenovkou do pětikila, tak se asi taky neudržím! :-)

K besedě. Mě tam baví ta předsedkyně metalových věd.:-) Třískala cajk, Paramba rozumný názory, ale vkusově se naprosto míjíme (mě v podstatě oblast jeho zájmu skoro vůbec nezajímá a ten zin jsem doma nikdy neměl), no a toho třetího týpka nemám kam přiřadit, ale taky asi pojede v české UG scéně.

Beseda výborná. Tak jsem se včera praštil přes kapsu a pořídil si ty reedice prvního období 1984-1990 Destruction. Včetně těch EP po 420!:-) A musím uznat, že tohle období je z hlediska Big 4 German zdaleka nejlepší. Ani Kreator a Sodom nejsou na prvních deskách tak nadupaní a já blbec to celou dobu nějak přehlížel. V padesáti objevit starý Destruction, je to vůbec omluvitelné?:-))) Přitom to poslední čtyřčlenné období mám hodně rád.

https://www.facebook.com/ParambuchaZine/videos/1280380614138230/

V pohodě beseda, vydržel jsem koukat na celou.:-)

PROTECTOR - Urm the Mad, na střední jsem to poslouchal, protože to byl prostě na tu dobu hroznej chlív, a vlastně je pořád :)
OBITUARY - Cause of Death, pro mě zásadní death metalová deska, na úrovni Leprosy
FLOTSAM and JETSAM - Rats in the Temple, nějak mě to zatím nebaví, i když je tam všechno "dobře"

Proč ten tvůj kamarád a fanoušek prog-rocku brečí? Vždyť koncerty těchhle kapel musely být stejně docela nuda ne? :-) Žádná show, žádný pohyb. Na akce, od kterých bych mohl čekat jen striktně poslechový zážitek, jsem nikdy moc nechodil, časem jsem se tomu taky otevřel, ale pořád mám potřebu po něčem náběhovějším. Ty art-hudebníci tam spíš stáli na puntíku a soustředěně hráli všechny ty složitosti, kytara pomalu pod bradou. :-) Koho tohle mohlo bavit? Po kapelách, na který chodili lidi, co hudebníkům spíš koukali pod prsty, fakt nepláču.

S těmi Accept, to je námět na věčnou diskuzi. UDA respektuji, příští rok jdu na koncert a diskografii má velmi pestrou a zajímavou, samozřejmě se v poslední dekádě možná dvou už veze na repetetivním kolečku, ale ruku na srdce, to je u těchto veteránů téměř pravidlo. Někam do roku 2002 vysoký nadprůměr a alba jako Faceless World považuji za legendární. Baví mě teď i s tím projektem Old Gang, kde se posunul do jiného zakoutí metalu/hard rocku.
Se samotnými Accept je to mnohem složitější, protože jsem s nimi začínal s comebackem s Tornillem za mikrofonem a sedlo si tam u mě prakticky vše, takže Blood of nations, stalingrad a blind rage řadím mezi to nejlepší z jejich diskografie a heavy metalu obecně. Wolf zde naprosto exceloval a čerpal z nápadů z dlouhé pauzy a také souhlasím s tím, že kapela stojí na něm, na druhou stranu takové to drobné koření, které dodával Baltes chybí. A zde nastává ten zásadnější problém, že od Rise Of Chaos začíná Accept studiově brutálně padat řetěz, opravdu dobré songy jsou vždy tak 2-3 a to je tragicky málo. Teď tu novinku jsem ještě neslyšel, pouze ukázky na youtube a já nějak nestojím o verzi s Anselmem za mikrofonem, takže si to musím asi lépe nastudovat, jak byla deska pojata. Wolf už ale prohlásil, že nová deska přijde v první polovině přístího roku a opravdu je co napravovat.
Naživo jsou ale stále famozní, viděl jsem Accept třikrát nebo čtyřikrát a příští rok na ně jdu zase. Rozbroje neřeším, to je prostě jen business model obou stran pro udržení pozornosti a publicity, viz KISS, GnR, Metallica/Megadeth, Black Sabbath/Ozzy/DIO a spousta dalších.

https://angoixadeathmetal.bandcamp.com/album/vida-i-mort

Zajímavá kombinace švédského zvuku, pěkných kytarových melodií, slušné temnoty a prožité katalánštiny, takže žádní Hypocrisy.:-) Dobrá rytmika.

Obavou, že něco nikdy neuvidím, fakt netrpím. To né že bych viděl všechno. Existuje stále spousta legend, které jsem nikdy neviděl a nechávám to tak, a to i kdyby tu ještě coby stařečkové hráli, prostě jsem se smířil s tím, že jsem to v jejich jakž takž produktivních letech a klasičtějších sestavách nestihl a dnes to pro mne už nemá moc význam - takto tedy ponechávám bez jediné účasti koncerty AC/DC, DEEP PURPLE, U2, THE ROLLING STONES, DEPECHE MODE, ... už to prostě nechci. Naopak chci si ponechat ten obrázek, ke kterému jejich hudbu řadím.

PS: MINISTRY třikrát na Brutalu. Odškrtnul jsem si už dávno - NENÍ NUTNÉ VÍCEKRÁT VIDĚT.

Užívejme si, že naše muzika pořád žije a kapely hrají. Mám kamaráda, blazna do prog rocku a ten brečí, že už ani jedna jeho kapela prostě není... Já si proto s radostí vyšmáknu třeba páté, zaručeně poslední evropské tour Ministry v Karlíně:)

Přijímám bez problému názor z jakékoliv strany spektra. Záleží na tom, z jaké posluchačské perspektivy na to kdo kouká (jak dlouho je uvnitř a kolikrát co viděl). Jsem příznivcem tvrzení, že všechno by mělo jednou skončit. A pokud možno s důstojností. V červnu půjdu na ty 40th anniversary HELLOWEEN do amfíku u nás, ale jsem si skoro jistej, že to bude můj poslední koncert té kapely (mám jich za sebou kolem desíti). Metallicu jsem neviděl od roku 2014 (před tím sedmkrát), Maideny rovněž (v poslední dekádě jen jednou), Judas pětkrát (poprvé to bylo s Ripperem), Kiss třikrát a pokaždé v druhé půli devadesátých let, pak už nikdy, SLAYER určitě sedmkrát nebo osmkrát, Megadeth šestkrát, Overkill, Kreator Testament a Anthrax každou okolo desíti koncertů, Satyricon minimálně sedm spíš víc, určitě však pod deset, Paradise Lost - to už ani nepočítám. Ozzyho snad šestkrát, dvakrát v rámci Sabbath, Iommiho bandu čtyřikrát - dvakrát bez Ozzyho - jednou Tony Martin - 1994, jednou Dio ( v rámci kapely Heaven And Hell). Motörhead jen dvakrát, Rush jsem stihl jednou - v Berlíně k albu Clockwork Angels. Víš jak, jsem naprosto spokojený, už v tomto ohledu nic nechci, nic nepotřebuji. Budu to jen tak po očku sledovat, co vzniká, co se kde mihne, občas pro sebe něco objevím ... ale nemám potřebu (a už vůbec ne touhu) po eruptivním přistupu ke koncertním událostem a stylovým novinkám.

Ale vždyť je to skvělé, že spousta ikon žánru ještě žije a funguje...co bych dal teď za koncert Motorhead nebo Rush...

Jasně výroční turné jsou skvělým a jakoby mimoděk zjištěným důvodem, jak s fanoušky oslavovat (čti: jak z odkazu ještě něco vymáčknout) a těch kapel, co se tohohle trendu chytá, je na můj vkus až až (Co by to bylo za pořádnou metalovou kapelu, kdyby v roce 2026 neměla za sebou alespoň těch 40 let existence, že jo?):-) Tohle teď POJEDE asi do půlky století, kdy to přejde z oslav typu 40 nebo 50 let Master Of Puppets či Draconian Times do stavu 40 nebo 50 let Toxicity a Iowa. Tohle až do našeho důchodu nevyprchá, máme však ještě možnost říct - DĚTE DO PRDELE!:-)))


Prodat v současnosti jednoho ze dvou stěžejních obránců Dávida Krčíka z Plzně do Pardubic, to je manévr, kterýmu akože fakt nerozumiem! Za tím musí stát buď nějaký zákulisní hry a nebo Vozábalova totální neschopnost! Dnes hrajeme v Brně s Artisem Líšeň a já tuším, že to za tři body NEBUDE.


TRAVELER poslechnu, ale nejsem momentálně nastavenej "ty nové" heavy kapely pozitivně přeceňovat. RIOT CITY jsou skvělý, krom nich možná ještě tři čtyři další grupy, ale jinak jsem najel na striktní odmítání tohohle HLOUPÉHO TRENDU!


INSANIA chystá vydání desky NEO NOE, ten titul má skvělý obal a skvělý název, ale co song, to naprostá nuda. Vstávám v monetérkách od stolu v kantýně a tvrdím, vůbec mě to "NECHUTNALO"!

Traveler-Termination Shock.Kanadska kapela s podobným štýlom ako Riot City len s menej vypetim vokalom.

SIGH - Shiki 2022 - tu desku miluji - 100%
SIGH - Goh-Ka 2026

Mě taktéž stačí ACCEPT 1979 - 1986.

Kamarád new ACCEPT 2016 úpně nepobral, že nemá důvod to poslouchat, já si myslím, že za poslech to URČITĚ stojí!
Ale řikal, at´ zkusím "Eat the Heat" tak to zkouším... :-)

Mě Tornillo také nevadí. Je to docela sympaťák. Celou kariéru před Accept působil v kapele nižší ligy, má podobný hlas jako Udo, ale je prostě o trochu horší. Uduv hlas má větší říz, na druhou stranu pokud jeden muzikant určuje zvuk Accept, je to Wolf. Současná tvorba Accept pro mne asi dekádu není nezbytně nutná. Poslední cd co jsem koupil, byla čtvrtá radovka s Tornillem, nedávno jsem zjistil, že to mám pořád zabalený v celofánu.:-)