Tak když vy to stavíte do roviny, že byl grunge a hair metal a jeden z nich šel z kola ven, ale pak bylo mraky další muziky/žánrů, které normálně žili a byli populární a neřekl bych, že inklinovala k jednomu nebo druhému (Metallica, Megadeth, Ozzy, Pantera, REM, Rammstein, GNR, RHCHP, Offspring) záměrně jsem vybral všehochuť. Pouze se museli trochu převeksloval oproti 80s. Já bych řekl, že prostě všichni měli dost toho koukat se na zženštilé týpky, pompu, dekadenci, protože to byl extrém a jak to tak na světě bývá extrém vystřídal druhý extrém a to byl tento grunge tlačený na sílu.
A je taky otázka, jak moc fatální to odseknutí ze strany velkých labelů bylo, např. Poison Native Tongue (1993) za mě super deska stále ještě u Capitolu a singly stále v TOP 100 žebříčcích, takže tak jednoduché to asi taky nebylo. Jak říká Tomáš, pořád je to byznys a proč by byl někdo sebevrah a odkřížkoval kapely, které jim dělaly miliony, to jsou pořád zisky. Ale jinak je to téma na dlouho a na docela fundovanou diskuzi, nejvíc k tomu asi může říct Stray se Spajkem, protože ti mají hair/glam větev nastudovanou :)

spajk řekl hodně podstatnej poznatek, kterej sice zprvu může působit fatálně, ale ve výsledku u mne mírní negativní pocity ohledně smrti hair-metalu - ta změna trendu se netýkala jen nějakých dvou rockových žánrů, ale týkala se prostě plošně celého sociálně kulturního prostředí. V semdesátkách si řekli, "už mě sere poslouchat EMERSON LAKE AND PALMER, páč RAMONES prostě baví víc" :-)), ale tady ty devadesátky přišli se změnou, která byla mnohem monstróznější. To souvisí i s tím, že pak už jen stěží nějakej žánr mohl kdy platit za dominantní, vše se začalo tříštit a fúzovat.

Its my life a Have a nice day od BJ jsou lepší songy než cokoliv od Nirvany :D mimochodem nedávno jsem si udělal tkaový průzkum a zjistil jsem, jak brutálně přeceňovaný je odkaz Grohla v Nirvaně. Jasně, hrál tam na bicí a jasně, nebyl to špatný bubeník, ale schválně se podívejte na podíl jeho autorství, to je celkem nula nula nic a navíc nehrál ani na všech deskách. Přitom se Grohl neustále omílal s Nirvanou, jak kdyby tam byl pomalu rovnocenný člen s Cobainem. Z období grunge a celé té čtveřice uznávám jen dvě osoby a to je Chris Cornell a Jerry Cantrell a teď přijde kontroverzní názor, především kvůli jejich pozdní, zejména solovou, kariéře :)

Asi nemá cenu řešit osobní životy, ono ani pánové z hair metalových bandů nebyli úplně vzorem slušným rodinně založených maníků, kteří svůj volný čas dělí mezi rodinu a kostel. Akorát že kokain tě zabije pomaleji než heroin...

Spíš se zamýšlím, jestli to způsobila skutečně jen MTV. Takhle rychle překlopit výhybku, a zároveň si tím negovat svoje investice do spousty kapel, které najednou zůstaly mimo mainstream a bez šance na milionové prodeje, které ještě pár měsiců předtím hravě realizovali. MTV by si asi taky nemohla úplně postavit hlavu proti všem velkým majorům sama od sebe, hlavně když posledních 5-7 let sama budovala to hair metalovou scénu.

Možná se prostě jen zrychlil poločas rozpadu a změn na vrcholu potravinového řetezce mainstreamové muziky. Grunge byl v centru pozornosti možná 4-5 let, pak už se tlačil pop punk, pak nástup new metalu. A i ty se nedožily více než těch pár let a zase je vytlačilo něco jiného.

To je presne problém s pojmamy a dojmamy, keď sa človek baví o tejto téme. Poison je hair metal, nie je o čom. Čo taký Whitesnake? V podsate klasický hard rock, ktorý však komerčne explodoval až keď adpotovali estetiku a štýl, ktorý bol minimálne hair metalu podobný. Hair metal bol proste trend - boli kapely, ktoré ho vyslovene formovali a predstavovali jeho DNA a boli kapely, ktoré sa na neho adaptovali, ako napr. 80s Aerosmith, Kiss, Whitesnake atď.
S grunge to je rovnaké. Samozrejme, že máš nejaké Seattle kapely, ktoré ten štýl prakticky vytvorili a formovali a potom máš kapely, ktoré sa proste adaptovali na 90s alternatívnu estetiku ako Stone Temple Pilots.

A čo sa týka toho skoku medzi hair metalom a grungeom, do istej miery bol umelý a infraštuktúrny - MTV tú hudbu proste už nehralo a labely o tie kapely nestáli. Kedˇťa nemajú kde hrať a nikto ti nedá peniaze, ten štýl proste nemôže prežiť.

Na strane druhej, v early 90s mali tie kapely stále fanúšikov. Decká, čo v 80s v USA počúvali hair metal proste nezmizli. Ten štýl mohol postupne odplávať na perifériu a stále postupne prirodzene stratiť relevanciu. Spôsob akým bol zrazu odpisovaný, démonizovaný a ignorovaný bol jednoducho krutý voči muzikantom, ktorí tomu dali, čo vedeli.
A hej, pád hair metalu určite spláchol celú radu na hovno no name kapiel, ale taktiež utopil umelecky brilantné kapely, ako napríklad Lynch Mob, Skid Row a pod., ktorí v early 90s dosahovali umelecký zenit a stále produkovali veľmi kvalitnú, zrelú a hodnotnú hudbu, ktorá bola proste odstrčená, pretože v móde bol zrazu feministický, asexuálny nihilizmus a temná dekonštrukcia vdedajších hodnôť.

Mimo hudobných kvalít, ktoré Nirvana nesporne má - čo si človek môže reálne zobrať z tej hudby po strane nejakého významu. Je to cynické, nihilistické, pasívne-agresívne. K ničomu to neašpiruje, nič to neinšpiruje. Ani sa nedivím, že to s Cobainom dopadlo, ako to dopadlo. Nechcem znieť necitlivo, ale tiež som unavený z tejto glorifikácie Cobaina, ako nejakého umučeného hrdinu. Ten človek po sebe nechal malé decko bez otca.

A taký Poison? Samozrejme, že to je dekadencia a bordel. Ale je to tiež nádej, ašpirácia. Poison boli o zábave, plnení svojich snov nádeji, pozitivite. A viete čo? V tomto temnom, doj*banom svete je optimizmus tá najväčšia rebélia. Poison ťa aspoň inšpiruje žiť. Je to hudba k erekcií.
Nirvana ma len umŕtvuje a je to flacídne.
To je len môj názor. Ak v tebe Nirvana vzbuduje nejaké transcendentálne emočné katarzie, super. Ak v posolstve tej kapely badáš nejaký inšpiratívny zmysel, super.
Mne len príde, že hudba má obrovskú moc. Celé generácie deciek vieš doj*ebať cez pokryvené hudobné vzory, predávajúce pseudo-hodnoty.

Tomáš: Tak na tom taky něco je.:-) Nicméně ta diskontinuita tam prostě je.

spajk: Na tom něco bude.

Ono je grunge a grunge. Soundgarden měli vždy sóla, Alice In Chains jsou pak v podstatě regulérní metalová kapela. Pearl Jam byl klasický rock zbarvený do grunge. Stone Temple Pilots vyrostli na bluese-hardrockovém základě.

Ten skutečně ortodoxní grunge má blíže k punk-rocku, ale je zemitější a špinavější. Melvins, Mudhoney, TAD - abych jmenoval jen pár předchůdců a i souputníků Nirvany. Cobain měl ale blízko k popu (normálnímu šedesátkovém) a on udělal grunge poslouchatelný právě díky melodičnosti, Butch Vig to výborně nahrál a zprodukoval a Andy Wallace to vypulíroval.

Ono ve finále i spousta muzikantů hrajících ve grungových kapelách poslouchalo běžně metal nebo glam rock. Je to přirozené, byly to jednoduše dominantní hudební styly v té době.

Něco ti povím, miluju MÖTLEY CRÜE, EXTREME i staré SKID ROW, přesto je pro mne lepší Come As You Are od NIRVANY než It´s My Life od BON JOVI. Jednoznačně! :-) Proč, protože tu scénu dělím trochu jinak než ty. Dlouhým songům od kytarových mistrů bych se fakt taky smál.:-) Svým způsobem i MÖTLEY většinově oslovovali spíš minoritu odstrčenců, řekněme si to na rovinu, zájem o tenhle band taky nebyl nikdy zrovna úplnej mainstream, kdežto pozdní BON JOVI mohla poslouchat kdejaká nána na rádiu Kiss Proton.

Ty změny se týkaly i větších kapel, nejenom hair metalových partiček. Tuhle jsem si o tom povídal s Gemini. Grunge totálně změnil náhled na hudbu. A samozřejmě že k horšímu. Úplně vyzmizíkoval virtuozitu a všichni vrzali jak Cobain na unplugged koncertě. Kdo hrál dlouhý kytarový sóla a ještě se u toho pousmál, tak ten byl úplně out. Grunge přerušil pozvolný vývoj v hudbě od blues k rocku, punku a metalu a pak už bylo co? Dementní Linkini a trendy nu-metal.
Všichni chtěli hrát jako Nirvána a papaláši z labelů ve vidině velkých zisků, přes noc vyházeli zajeté rockové kapely a podepsali každýho neučesanýho šmudlu ve vytahaným svetru. Ve finále ten styl dojel přesně na to samé, kvůli čemu na začátku bojoval. Jenže negativa převažují nad pozitivy. Kolik dobrých desek zbylo z grunge? Deset? Dvacet? Maximálně. Víc ani hovno. Do toho 3 zpěváci z velké grunge čtyřky už nejsou mezi námi plus Weiland. To není moc dobré skóre.
Řekl bych, že i v rádiích ve Státech se starými dobrými klasickými kapelami asi vyběhli. Zlomilo se to až v roce 2000 s It´s My Life od Bon Jovi. Ti vrátili zpátky na piedestal klasický stadiónový rok.

Je také důležité říct, že i hair bandy se vyvíjely a vážněly, řekl bych, že přirozeně.

Oni tyhle velký kapely vlastně ani žádnej hair-metal nepředstavovaly, v podstatě s tím měly společného snad jen to, že to byl relativně melodickej hard rock a že ti hudebníci rovněž nosili dlouhé vlasy.:-) To že ta změna trendu smázla ty desítky peroxidových myší je vlastně v pohodě. Řada jednosezónních kapelek si byla vzájemně podobná tak, že by leckdo tipoval, že jde stále o jednu a tutéž bandu.:-) Zpětně se divím, kdo tohle živil? Páč většina byla upsaná u majors. Vždyť investice do něčeho podobnýho se nemohla vydavateli vůbec vyplatit a nešlo o pár věcí, ale o desítky a desítky bandů.

Třeba u Mr. BIG sehrál určitě roli onen hit a u EXTREME též.:-)

Trochu tomu pomohli, vlastně byl tento způsob "vypoklonkování nějaké do té doby docela populární hudby" praktikován v podobných intencích zcela poprvé. Zajímavé je i zjištění, že ne každá hair-metal kapela okamžitě přišla o fanoušky, dost záleželo na jejich popularitě v rámci pozdní fáze, schopnost evoluce případně nějakej jejich vývoj napříč 80´s. Respektive, pokud šlo o kapelu jako RATT, za jejíž nejsilnější alba byla vždy považovány první dvě řadovky z let 1984 a 1985, pak je jasné, že ten odliv fans a ztráta pevné půdy šla prakticky sama, osobně si myslím, že třeba SKID ROW přišli o fans vlastní blbostí, dlouho váhali s albem a když přišli po čtyřech letech v roce 1995 s grunge/hard rockem bez hitů, dost lidí to s nimi vzdalo, přitom měli nakročeno "tuhle krizi" přežít, navíc krmili média hláškama jakože poslouchaj PANTERU a OBITUARY a že nikdy nebyli glam metal (což je asi pravda), a že teprve v devadesátkách TO JEDE! :-), zajímavé je, že třeba kapel jako FIREHOUSE, DEF LEPPARD, MR.BIG nebo dokonce i POISON (o GUNS N ROSES, KISS, VAN HALEN vůbec netřeba pochybovat) se nějaký odliv v období 1992 (+/- rok) netýkal.

Stray - súhlasím, že tá zmena klimátu bola pochopiteľná, prirodzená a glam bol koncom dekády dosť vyhorený.
Čo však nie je prirodzené, je spôsob akým nahrávacie spoločnosti a MTV kompletne zabili hair metal a celý žáner bol prakticky odstrihnutý od mainstreamu na úrovni infraštruktúry.
Grunge mohol mať postupný nábeh horu, ktorý by koexistoval s prirodzeným a postupným poklesom záujmu o hair metal. Machinácie a rozhodnutia top business executives doby, však viedol k tomu, že Grunge bol veľmi rýchlo uber trend, ktorý aj dosť rýchlo vyhorel (hair metal bol relevantný dekádu, grunge možno polovicu tej doby) a hair metal bol umelo rýchle odstavený od mainstreamu.
Mnoho kapiel, a behind the scenes ľudí, ako producenti a DJ prakticky zdieľajú túto perspektívu. Na tom strmom páde celého žánru bolo niečo v istom zmysle neprirodzené a tak trochu nariadené z hora. Nezabúdajme tiež, že v early 80s bol post punk a new wawe to, čo nahrávacie spoločnosti tlačili a k metalu sa dostali len veľmi neochotne, skôr ho tolerovali a zbavili sa ho tak skoro, ako to len bolo možné.

Na Hetero hetero kanálu Moviezone je za paywallem skvělý 86 minutový rozhovor Civala s Romanem Holým přímo z jeho domu v Sušici. Ukazuje svoje sbírky a k tomu fajn pokec

Jj s tím nemám problém souhlasit. Zbytek je o těch preferencích.

PRESIDENTS (nepřekvapivě) miluju. mám většinu desek (pár mi ještě uniká), každopádně tohle byla silně recesistická kapela, takže z téhle perspektivy je na ní potřeba nahlížet. A naživo samozřejmě fantastická klubovka, na YT se dají dohledat různé koncerty, čistá zábava.

Je to prostě primárně business. S výbuchem NIRVANY vydavatelství objevili novou cílovku, která se chtěla odstřihnout od osmdesátek, komplet ve všem. Muzika, oblečení, image, životní styl. Tak to prostě ždímaly. Ve finále podobně to bylo i v osmdesátkách, kde to hard-rockové legendy, artrock, fusion rock a pod. taky neměl lehký a prakticky byly z mainstreamu vyklizení.

S President... jsem na tom podobně. Jedno jejich cd mám, abych měl. Proti jejich tvorbě v zásadě nic nemám, vždycky mě vadí jen protežování, resp. nadhodnocování, což ovšem souvisí s trendy a ty tu budou vždy.


https://store.lavadome.org/product_info.php?products_id=5762

Mimochodem, retro se mi přežralo, ale tohle je fakt výborný - death!! Spíš práce s oldschoolem než retro.

Dopsal jsem článek ke čtyřicátému výročí vydání debutové desky POISON pro Spark a pak si po několikerém poslechu té hudby v průběhu minulého týdne včera večer pustil "Nevermind" od NIRVANY.:) Vlastně se té proměně klimatu a trendu vůbec nedivím, i když ta tolerance k alternativnímu prostředí 90´s má u mne opravdu své meze. Když jsem totiž dneska ráno dostal nápad, jestli jako já těm devadesátkám tak nekřivdím a pustil jsem si na zkoušku ty dva klipy/singly od PRESIDENT OF UNITED STATES OF AMERICA - Peaches a Lump, tak mě to dění tam přišlo až tak debilní a iritující, že jsem si říkal, tohle jako fakt ne. Celou desku něčeho podobnýho bych fakt poslouchat nedokázal.