Olomoučtí DIRTY OLD DOGS pro mne v těchto dnech představují asi nejvíce svěží vítr na tuzemské nezávislé rockové scéně. V případě relativně mladé kapely však nejde jen o výrazovou neotřelost, ale o potvrzení, že jejich songy dokáží dlouhodobě magnetizovat, baví a nejsou srovnatelné s ničím, co jsem v našich zeměpisných šířkách dosud vlastně slyšel. V případě klasicky rockové hudby je to vlastně zázrak, kterému trochu pomohl i dobrý vkus autorů. Jak tuhle kapelu tedy nejlépe charakterizovat? Pamatujete si na hudbu doprovázející Tarantinův filmo Více

Z kapely Zakka Wyldea BLACK LABEL SOCIETY se od jejich senzačního debutu „Sonic Brew“ (1999) stala poměrně stabilní instituce, od které každý ví co zhruba čekat. Je jedno, že tento band zrovna neoplývá překvapivostí. Nadžánrový vhled do dění totiž rovněž není silnou stránkou Jižanů. Tohle ovšem nikoho z fans nemusí vůbec pálit. Většina zájemců o bytelný hard rock (s vlivy metalových pionýrů BLACK SABBATH) i příznivců sedmdesátkového blues a southern rocku z USA může být s produkcí BLS stále spokojena, byť je po lete Více

Birminghamský rodák Tony Martin je unikát. Svou nezaměnitelnou vokální pečeť vtiskl nejmetalovějším a zároveň nejpompéznějším deskám BLACK SABBATH. Díky jeho nekompromisnímu výkonu, získala jejich alba z let 1987-90 novou dávku feelingu, temnoty, napětí, ale i krásy a půvabu. Alespoň v mých uších vystoupala na samotnou špici jejich tvorby. „Sabati“ nicméně sklízeli největší úspěchy hlavně s jinými, dalo by se říci kultovními borci. Tony se tak naneštěstí stal, pomine-li se epizoda s Ianem Gillanem a Glennem Hughesem, až „tím třetím vzadu“. Kapitola BLACK SABBA Více

Ačkoliv se to možná nezdá, britští metalcoristé ARCHITECTS jsou již dávno ostřílenou a stran svých zkušeností v hudebním průmyslu i protřelou kapelou. Jejich výraz jde sice ruku v ruce se soudobou žánrovou módou, ale postupem let se rovněž otevírá širšímu spektru vlivů a stává se pestřejším. Ať už jde o prvky djentu, groove-metalu, rockové alternativy, industrialu či dost často i melodického soft-core, vesměs inspirovaného zaoceánskou scénou, vždy ve výsledku dostáváme songy zručně namixované a poslechově nekomplikované. Nová deska zachází asi nejdál Více

Zkušenost rovná se základní předpoklad pro zvládnutí nějaké situace, výzvy, požadavku apod. Co vlastně preferujete, heavy metal založený na entuziasmu, instrumentálních schopnostech, nebo především na zkušenosti? Že všechno? Tak tedy, v jakém poměru by se měly zmíněné tři prvky namíchat? Jak prosté, přece v ideálním, říkáte? Realita s ničím takovým nepočítá. Ideál symbolizuje nedosažitelnost. Můžeme se k němu nicméně přiblížit.Tentokrát máte pořádnou kliku, poslouchat nové TITANIC totiž znamená dostat se heavymetalovému ideálu na dosah. Ostře ohraničený a Více

All-star úderka LOCK UP byla vždycky spíš tou nenápadnou bandou, která se jen výjimečně prezentuje na předních stránkách hudebních časopisů a vydavatelských letáků. Možná jsou chlapské figury a zarostlé ksichty jejích členů málo atraktivní pro metalové publikum zhýčkané fotkami sličných hvězd jako Alissa White-Gluz nebo Elize Ryd. LOCK UP na image zkrátka kašlou a stejný punkový přístup uplatňují i ve své nesmlouvavé muzice. Od skvělého debutu „Pleasures Pave Sewers“ drtí kapela pořád stejnou ligu, jejíž kvalita je stále několik pater nad běžnými veteránskými Více

MAGNUM, 60 – 70 %, konec. „Co tam máš dál?“Nebo snad někdo potřebuje přehrábnout historii kapely, která vznikla v roce 1972? Což tedy, jen tak mimochodem, letos znamená už padesáté výročí. Jasně, v tom půlstoletí proběhla sice jedna krátká přestávka s přemalováním firmy, přičemž první deska vyšla až v roce 1978, ale i tak jde o skvělou kariéru, lemovanou zatraceně dlouhou řadou desek, zdobící nejednu bigbíťáckou poličku. „The Monster Roars“ už má v rámci studiové diskografie pořadové číslo 22, a je tak v tomto tisíciletí celkem již jedenáctým studiovým zá Více

Generace Z má svou duši uzamčenou „v boxu“. Není divu, že jí rocker čtyřicátník dnes chápe jenom zřídkakdy. Obliba moderních technologií, zkratkovitá komunikace přes sociální sítě a určitá stádovitost, podléhající aktuálním módním výstřelkům, šikuje příslušné jednotlivce do řad jako účastníky Hry na oliheň. Hloubka a individualismus se moc nenosí ani v rámci hudebních produkcí, natož pak ve sdílení svých názorů. Kdejaká nová tvář se okamžitě velebí a přitom postupy i těch v současnosti nejšpičkovějších nahrávek podléhají prověřeným schématům Více

Společně s bombardéry se vrací jedna z nejzásadnějších kapel českého předrevolučního punku HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY. Připomíná se osmičkou znovunahraných písní pocházejících z oněch temných časů, kdy kokrhýl na hlavě ještě něco znamenal a kdy punkové koncerty přitahovaly nechtěnou pozornost zelených uniforem příslušníků VB. O oficiálních nahrávkách si mohli muzikantští chuligáni nechat maximálně zdát, a tak se jejich zhrzené hudební protesty šířily především prostřednictvím demo kazet, které kolovaly po známých a kamarádech. Zatímco jiná velká jména punkov Více

Posouvání hranic v hudbě má vždy něco do sebe, zvlášť když se vychází z konzervativních pozic a prostředků. Leccos pak lze přehlížet či tolerovat. Jenže ARCHSPIRE hrají metal, aniž by se posouvali, natož experimentovali. Vše zde totiž už bylo; dokonce i podstatně lepší a daleko víc heavy kytaristé, namátkou zabijácké duo Loomis/O´Brien na čtvrtstoletí starém „The Politics of Ecstasy“ od NEVERMORE. Přesto služebně mladší Kanaďané posledních pár let poměrně vyčnívají. Metalovou formu totiž dovádí do instrumentálních extrémů, ve kterých obzvlášť Více