Po novinkách IN MOURNING a HYPOCRISY je deska „No Sign Of Life“ další kapitolou švédského death metalu, která mi v současné době dělala společnost. Přestože každá z těchto kapel chápe dnes už legendární odnož smrtícího stylu po svém, nemohl jsem se vyhnout určitému kvalitativnímu srovnávání. A bohužel musím hned na začátku konstatovat, že UNLEASHED z něj nevycházejí zrovna nejlépe. Právě naopak. Aktuální albový útok nespoutaných vikingů je jen dalším z řady jejich četných nájezdů do předem vybrakovaných a chudších oblastech, kde ani smrt nebere. Jakkoliv dis Více

Po dvou letech od pátého alba se hlásí severští zázrakové SPIDERGAWD se svou šestou řadovou deskou. V případě minulé nahrávky jsem poměrně neznámé těleso z norského Bergenu na základě doporučení občíhnul a následně jejich osobitou produkci i ocenil, a tak jsem dnes vcelku rád za návaznost v podobě dalšího materiálu. Vlastně vše zůstalo při starém, neboť parta okolo zpívajícího kytaristy Pera Bortena stále umí tnout do živého a vrhá do placu energickým materiálem, který se pohybuje někde na hranici mezi garážovým rockem a heavy metalem. To, co kap Více

Recenzi na nové album klavíristky a skladatelky Nikol Bókové jsem zvažoval dlouho. Vše podstatné, včetně obsáhlého rozhovoru, bylo totiž napsáno již v Headlineru. Kdo si však zmíněný rozhovor přečte, tak snad pochopí, že na něco by mohlo být ještě navázáno, že možná chybí jakýsi pohled z druhé strany, resp. z druhé scény, o které se zde mluví. Více pro začátek napovídat nebudu. Každopádně, stačil půlroční odstup, pár dalších poslechů a najednou se začínají rýsovat tyto řádky.Nikol Bóková působí v rámci domácí hudební scény stále jako zjevení. Kritikou Více

Jelikož jsem se na zdejších stránkách už několikrát rozepisovala o tvorbě zpěváka Marka Lanegana, možná nadešel čas se trochu pověnovat i činnosti jeho domovské kapely SCREAMING TREES. Byla to právě tato hudební formace, která Lanegana pro muziku objevila a nebýt jí, kdoví, kudy a kam by se Markovy cesty jinak ubíraly.   Město Ellensburg, ze kterého kapela pocházela, se nachází nějakých 150 km, v americkém měřítku coby kamenem dohodil, od Seattlu. Mělo s proslulou kolébkou grunge sice hodně společného, ale zároveň jako by bylo z j Více

Na konci osmdesátých let zřejmě nebylo v kuloárech základních škol tehdejšího Československa přehrávanější německé metalové kapely než právě S.D.I., tedy pokud přehlédneme serióznější spolky jako HELLOWEEN, ACCEPT nebo SCORPIONS, které trvanlivěji oslovily fanoušky, kteří se o heavymetalovou hudbu začali skutečně zajímat. S.D.I. totiž (na rozdíl od slavnějších krajanů) svou razancí a předáváním svých postojů zabírali také na lidi, kteří metalovou hudbu znali jen z letmého zprostředkování od spolužáků. Ano, trio z Osnabrücku dokázalo p Více

Nemyslím si, že by zde ještě nedávno někdo čekal recenzi posledního alba MILEY CYRUS, ale i na našem webu se mnohé vyvíjí a bariéry padají. Jasně že si člověk bude klást spousty otázek toho typu, zdali zmíněná zpěvačka nepůsobila před dekádou jako mladičká reprezentantka toho nejumělejšího a  nejbeznadstavbovějšího amerického popu? Ano, jednu dobu to byl Disneyland nejtužšího kalibru a obrázky Hannah Montany mohly čtrnáct let nazpět zdobit růžové stěny nejednoho dětského pokojíčku spolu s fotografiemi členů německé kinder-emo ka Více

Nemíním psát úvod do mnohokrát omleté historie CYNIC ani zmiňovat peripetie provázející působení jedné trojice mimořádně talentovaných muzikantů na metalové scéně. Budu psát výhradně o nahrávce, která se zrodila přesto, že z tria Sean Malone, Sean Reinert a Paul Masvidal přežil rok 2020 pouze posledně jmenovaný. Pravda, nějaký ten kontext následující řádky určitě přinesou, dovolím si nicméně předpokládat, že většina čtenářů CrazyDiamond má jistý faktografický základ v malíčku a ti zbývající se brzy dovtípí. Pro jistotu ale pár pojmů přeci jen uvedu Více

Po angažmá v Lindemannově dekadentním kabaretu bych už skoro nevěřil, že se Peter Tägtgren vrátí zpět ke skutečné hudbě a že se mocní bardi HYPOCRISY probudí z letargického spánku. Obavy se nenaplnily, a tak máme na stole a v uších další „pokrytecké“ menu, tentokrát pod názvem „Worship“. Samotná nahrávka pochází z přelomu let 2018/2019, jen si musela počkat na závěrečné studiové úpravy, které měl na starosti jako vždy sám principál a mistr zvuku v jedné osobě. Koneckonců celá novinka je tak trochu další Tägtrenovo dítě. Parťáci Hedlund a Horgh měli přispět Více

To jako vážně? Vlastně mě vůbec uniká smysl vydání podobné desky. Za poslední roky jsem v ranku klasického hard rocku neslyšel takto zbytečný, nezáživný matro. Netuším, co stojí za podobně unylým skladatelským i interpretačním výkonem této kapely na jejich čtvrté řadové desce. I když LUCIFER ani na svých předchozích třech albech nepatřili k bůhvíjak excelentním souborům, na současnou úroveň se jim nikdy sesunout nepodařilo. Z alba vám totiž v hlavě neutkví v podstatě nic, písničky nějak plynou a jsou tak nezáživné, zastaralé a tr Více

Dánští VOLBEAT jsou již nějaký ten pátek usazeni na piedestalu evropské rock/metalové scény, což se v posledních letech paradoxně promítlo do klesající úrovně alb. V roce 2021 však otáčejí kormidlem směrem k nespoutanějším a více heavymetalovým polohám a signalizují jasně slyšitelný obrat. Michael Poulsen a jeho parťáci se s albem „Servant Of The Mind“ skutečně pochlapili a vrhají do placu materiál, kde není příliš slabých míst. Styl kapely zůstává stejný, takže ten kdo Dány nějakou dobu sleduje, může tušit, co jej asi tak čeká. Znovu d Více