Tahle kapela patří v poslední dekádě bezpochyby k největším zjevům na hudebním poli, zejména mezi kytarovkami ze Spojeného království. Už pátá řadovka sklízí doslova nadšené ohlasy jak fanoušků, tak samozřejmě kritiky a prestižní magazíny nešetří ódami. Může za to bezpochyby skladatelský talent pětice, ale také schopnost se nějakým způsobem vyvíjet a své portfolio posouvat zajímavým směrem. Za asistence producenta Paula Epwortha tak vznikla deska, která rozvíjí odkaz minulého, velmi povedeného alba „Luminous“ směrem k více radio-friendly p Více

Bláznivá pětka PRVNÍ HOŘE i nadále potvrzuje svůj skladatelský potenciál a se svým aktuálním albem „Křehký mechanismus pozemského štěstí“ dává najevo, že to se svým návratem myslí vážně. Pauza souboru rozhodně prospěla, protože materiál se mnohdy dostává ke koketérii s melodikou, jakou pětice dosud nevládla. Ještě pár let nazpátek to vypadalo všelijak, originální projev kapela rozhodně měla, ale šance na oslovení širší fanouškovské základny nebyly z největších, jenže stylově nesnadno zaškatulkovaná středočeská partička se rozhodla pokračovat a nahrála Více

Tak už se konečně trojdílná futuristická sága Geoffa Tatea přesunula do poslední fáze a mohu tím pádem potvrdit, že ten kdo se nechytal u prvních dvou dějství, sotva nalezne nit v části závěrečné. Jestliže předchozí (střední část) „Resurrection“ bylo možné chápat jako jádro celého příběhu, ve kterém šlo o filozoficky podložené vyobrazení nového světa, do kterého právě přicházela jakási technologie, prostřednictvím které bylo možné vidět a vykládat realitu novým způsobem, je „The New Reality“ výsledným pojítkem celé skládanky odehrávající se pod Více

Rok 2011 a THE HORRORS potřetí. Na téhle kapele je sympatické, že na každém albu zní úplně odlišně od toho předchozího, přesto si pokaždé u svého díla udržuje jednolitý a sevřený ráz. Zatímco uřvaný debut „Strange House“ roztrhal britskou scénu na cáry jako mladý bohémský excentrik poslední výtisk bulvárního deníku The Sun, a většina z kritiků jej díky tomu považovala pouze za náhodný sezónní výstřelek od party emo-pozérů, byla dvojka jednoznačně umělečtějším a vážnějším albem, které nabízelo jak chladnou ponurost upozorňující na odka Více

Psal se rok 2009 a od prvních tónů druhého alba britských THE HORRORS bylo jasné, že jde o zcela mimořádnou událost. Nestává se totiž často, že by kapela, jejíž rozervaný debut se dva roky nazpět stal (snad jen kvůli image) velmi úspěšným, doslova překopala svůj zavedený skladatelský rukopis, vypustila zcela jinou „dvojku“ a ještě se pomalu stala nejuznávanější akvizicí celé britské retro-mánie předcházející dekády. A jak na to ti THE HORRORS vyzráli? Naprosto jednoduše, nahráli desku bez jakýchkoliv úhybných manévrů, ze které se musela podlamovat kol Více

Je to logické a bylo to nevyhnutelné. Na novince znějí MORBID ANGEL opět jako MORBID ANGEL. Éra kontroverního alba Illud Divinum Insanus skončila, zapomeňte. Ze sestavy, která ho nahrála, nezbyl krom skutečně nepostradatelného Treye Azagthotha nikdo. Vrátil se baskytarista a řvoun Steve Tucker, za bicí usedl Scott Fuller – jeho hra je skutečně vynikající, člověk konzervativního typu díky němu alespoň částečně přestane želet odchodu bájného Petea Sandovala. Tucker už svoje kvality předvedl v rámci své první post-vincentovské mise, nu a Azagthoth je po p Více

Středočeští CRUEL patří mezi kapely, které se příliš neunáhlují v tvorbě nových nahrávek, na druhou stranu je šlechtí, že mají jasnou představu o formě i výsledku svého snažení a toho také dosahují skrze pečlivou přípravu. Kapela jede svým tempem, zhruba dvě nahrávky za dekádu, bez potřeby upocené snaživosti se někam cpát. CRUEL ctí pravidla progresivních metalových směrů po trase PAIN OF SALVATION -> DREAM THEATER (ty druhé jmenuji nerad, ale je to tak, pozn.autora), které se opírají o p Více

Mohl bych tuhle recenzi začít asi pěti různými způsoby, včetně čehosi na způsob milostného vyznání, ale stále by to dostatečně nevystihlo pravý stav věcí. Tedy vztah, který mám k Morrisseymu, bývalému frontmanovi nedostižných THE SMITHS. Geniálnímu textaři, okouzlujícími zpěvákovi, kontroverzní osobnosti s jazykem proříznutým tak, že se zastánci politické korektnosti srocují a bijí na poplach pokaždé, když se milý Moz rozhodne komentovat dění kolem sebe. Steven Patrick Morrissey je unikát, neexistuje nikdo s ním srovnatelný. Plachý introvert, výsostný intelektuá Více

Mezinárodní sympho-powermetalová šestice ALMANAC vedená běloruským kytarovým hrdinou Victorem Smolskim (ex-RAGE) v těchto dnech vydává u Nuclear Blast své druhé řadové album „Kingslayer“ a dle očekávání jde o materiál, který tak nějak zapadá do produkce v současné době nejvlivnějšího metalového vydavatelství v Evropě. Kromě vynikajícího kytaristy Smolskiho se v kapele nachází rytmická dvojice Tim Rashid/ Athanasios Tsoukas, přičemž první je baskytaristou a druhý samozřejmě bubeníkem. Dál jsou v kapele hned tři vokalisté, přičemž oběma mužům je zde ponechá Více

Poslouchám snad  kapelu s úplně novou a originální formou projevu nebo jde jen o nějakou zmutovanou krátkodechou blbost bez vkusu, navíc splácanou ze všeho možného? Zní hlavní otázka během poslechu novinky HENTAI CORPORATION. Netvrdím, že odpověď na tohle téma naleznete v této recenzi, ale budu se snažit, abych své dojmy z alba „Intracellular Pets“ sesumíroval co nejpřesněji. Jedno je jasné, HENTAI CORPORATION nejsou vůbec kapelou pro každého a už vůbec se o nich nedá říct, že jdou cestou snadné líbivosti a žánrové zařaditelnost Více