Příznivci znovuzrozených metalcoristů UNDERØATH si museli počkat na vydání novinkové kolekce osm dlouhých let, a to až na začátek letošního dubna. Předtím než v roce 2013 vyhlásili oficiální rozpad, stačili aktivní Američané v první dekádě nového milénia vyprodukovat sedm regulérních „Elpíček“, z nichž především poslední čtyři je pasovaly do role žánrových vizionářů a ono klišoidní konstatovaní, že kapela odešla na vrcholu pro ně opravdu platilo dvojnásob. Hudební výrazivo šestice, tehdy mladíků, jsem dosti konzumoval, pořizoval si limitovan Více

Tedy dost dobře nechápu, jak mám s tímhle nejnovějším albem od SUICIDAL TENDENCIES naložit. Problém není v tom, že jde vlastně o jistý exkurz do punkových vod a deska tak upaluje v poměrně přímočarém a bezstarostném tempu, ve kterém je i nálada vesměs pozitivní, slunečná a nestaví soubor před zásadní společensko-politické otázky, tak jako tomu někdy u těchto zatvrzelých agitátorů bylo v minulosti. Problém není ani tak v tom, že legendární crossoverová kapela výrazně přizpůsobila ráz skladeb chytlavosti a instrumentace se Více

Je obdivuhodné, jakým způsobem kanadští vizionáři dnes zrají. Ani jejich nejnovější počiny totiž nenesou žádné stopy opotřebovanosti a přichází vždy s vrcholně progresivní formou. VOIVOD si zkrátka jedou všechno po svém (stranou hlavního proudu) a nezajímají se o to, co kde náhodou letí. Umělecké hledisko jejich produkcí je pro ně zkrátka zásadní a oni, posíleni pětatřiceti lety muzikantské práce, mají natolik velký nadhled, že nikdy nedopustí zaváhání nebo přešlapování na místě. V každém svém okamžiku značí novinka „The Wake“ další Více

Vlastně musím říct, že recenze na šestou řadovou desku „Monolithic Baby!“ od MONSTER MAGNET byla v březnu 2004 mou úplně první prací pro web Metalopolis, a protože tou dobou kapela rovněž koncertovala v Praze, přihodil jsem k tomu i report z této akce a letmý profil jejich historie a zahájil tak své osmileté působení v tamním prostředí. Co tedy s odstupem čtrnácti let říci o této nahrávce, díky které se kapela mohla poprvé počítat mezi soubory vydávající u německé značky SPV? Nová kapitola v historii MONSTER MAGNET byla zahájena Více

S hlasem jako drtička štěrku má Neil Fellon vždy velkou šanci nestát stranou, ale naopak, strhnout na písně CLUTCH náležitou pozornost. Nutno říct, že i přes civilní vyznění této kapely z Marylandu, jinak také po celá léta působící spíše jako parta řemeslníků, než hudebníků co mají touhu docílit určité popularity, se mu to v poslední dekádě docela daří. CLUTCH dnes působí o dost etablovaněji na americké scéně a dokonce si získali v posledních letech mnoho fans na Starém kontinentě. Aktuální materiál, nahraný v Nashvillu za asistence Van Více

Jestli má někdo nárok na označení „skutečná rocková star“, pak je to jednoznačně Lenny Kravitz. Asi bychom v posledních třiceti letech nenašli personu, která dosáhla s vlastní hudební produkcí podobně konstantního úspěchu. Lenny naplňuje označení hvězdy nejen co se týče komerční stránky své tvorby, ale i ve směrech týkajících se muzikantské profesionality, vzhledu, do detailu propracované stylizace hudby, jdoucí naprosto přirozeným způsobem souběžně s jeho osobnostní podstatou. Tento chlápek se vlastní hudební kariérou prostě baví, a ačkoliv Více

Po komerčním úspěchu „Powertrip“ značil prodejní neúspěch následujícího alba „God Says No“ velké rozčarování, zvlášť když materiál patří dodnes k úplně nejlepším, jaké ze sebe kdy MONSTER MAGNET dostali. Zákonitosti fungování hudebního byznysu však byly vždy velmi nevyzpytatelné, zvlášť pak na přelomu milénia. Vydavatelství zkrátka kapelu příliš nepodpořilo, což se záhy ukázalo jak předzvěst ukončení spolupráce s A&M Records. Velký propad zájmu deska pocítila zejména ve Spojených státech, kde se tou dobou proháněly nejrůznější módní Více

Čtvrtá deska „Powertrip“ je v rámci celé diskografie MONSTER MAGNET velmi speciální. Po úspěchu předchozího alba „Dopes To Infinity“ z roku 1995 a odježdění všech následujících koncertních šňůr si kapela z New Jersey konečně vybrala chvíli volna, ale že by se jednalo o letargické povalování, o tom nemohla být v případě této nespoutané sebranky ani řeč. Dave Wyndorf totiž velmi záhy odjíždí do Nevady, aby zde nejprve nasával atmosféru města heren a striptýzových barů, Las Vegas, a posléze po celé tři Více

Až na první dvě řadovky jsem PRIMAL FEAR nikdy nesledoval. Na přelomu milénia jsem si pro sledování podobného hudebního pojetí připadal už trochu odrostlej. Když jsem v devadesátkách netrpělivě a hodně dlouho marně čekal na obrození heavy metalu, nenapadlo mne, že když to v roce 1998 přijde, budu už trochu někde jinde, dál. :-) Postupem času jsem se dokonce vyhýbal kapelám, které, ačkoliv vyznávaly klasické heavymetalové prostředky, nikdy nepůsobily v onom dění osmdesátých let, a nejen kvůli onomu aspektu nepůvodnosti, ale vadilo mně, že Více

Předpokládal jsem, že když Udo Dirkschneider odjezdil své nekonečné koncertní štace, aby se navždy rozloučil se skladbami ACCEPT proslavenými mimo jiné také jeho specifickým hlasem, bude případné pokračování jeho kariéry pod značkou U.D.O. hledět už výhradně vpřed. Není tomu tak. Zkušený maršálek z Wüppertalu prostřednictvím nové desky „Steelfactory“ vyloženě podbízí posluchače k vzpomínkám na zřejmě nejslavnější německou klasicky heavymetalovou kapelu všech dob. Vlastně to ale není vůbec špatná retrospektiva, protože když člověk přijme novink Více