Čtvrtá řadovka švédských GHOST je na světě a z mého pohledu značí svěží vítr pro budoucnost tohoto tajemstvími opředeného projektu. Tobias Forge se tedy zjevně nadechl k delší kariéře, než jsem mu před lety předpovídal. Materiál na novince „Prequelle“, ačkoliv určitě není po stránce dramaturgie bezchybný, má všechny předpoklady, aby se zalíbil opravdu velkému počtu lidí. Sice téhle značce už nikdo neodpáře pověst producentsky vyšperkovaného projektu, který si klade za prvořadé jiné cíle než ty striktně umělecké, ale i t Více

Ještě před dvěma lety to vypadalo, že se nad pozoruhodným stoner-rockovým bandem ze Švédska zavřela definitivně voda, GRAVEYARD po letech nekonečného koncertování a čtyřech řadových deskách hodili v roce 2016 ručník do ringu. Přičemž vše se dělo bez zdlouhavého okecávání. Bum bác, prostě jsme se rozpadli, smiřte se s tím. V prosinci 2017 však náhle dva ze zakládajících členů avizovali návrat své značky a dnes již potvrzují, že pauzu využili k pozměnění sestavy a nastartování své další dráhy. Vyměnili tedy kompletně rytmickou sekci, kam na místo Více

Polovina sedmdesátých let zastihla THE ROLLING STONES ve stavu jakési prapodivné roztříštěnosti a letargického hledání nového směru. Pokud by Mick Jagger tehdy nad vším nedlel, jen stěží by v té době u nich docházelo, a nutno přiznat že s opravdu vzácnou pravidelností, k nahrávání stále nové a nové muziky. Stejně ale jde (v případě let 1974-77) o období, o kterém se jen velmi těžce něco pozitivního píše. Řada lidí STOUNY již tehdy považovala za přežitou kapelu, která ztrácí dech, nemá co nabídnout a Více

Největší borec ze všech nu-metalových píčusů. Zpěvák outsider, který proslul spíše originalitou svého hlasového projevu než školeností. Rovněž třeba zmínit tu ohromnou energii podávanou publiku během vystoupení KORN. Z mého pohledu neuvěřitelně sympatickej chlápek co se pro hudbu narodil a stojí nohama pevně na zemi. Zkrátka ideální typ do toho nejvyššího rockového byznysu, který je v jeho případě podložen i uměleckou stránkou tvorby. Jonathan Davis. Právě mu (po čtyřiadvaceti letech v branži) vychází debutové sólové album, neboť nikdy netrpěl Více

S velkou sebejistotou vlétli AT THE GATES do letošního roku a od začátku o sobě dávají vědět, neboť jejich celosvětová koncertní šňůra pomalu nabírá na obrátkách, za což rovněž může právě v těchto dnech u Century Media vycházející novinka „To Drink From the Night Itself“, tedy jejich druhá nahrávka od comebacku kapely v roce 2010. Tahle švédská pětice, považovaná za někdejší zakladatele göteborské deathmetalové školy, neponechala nic náhodě a jejich nový výtvor působí opravdu vysekaně a energicky, nutno říct, že v souladu s&nbs Více

Rozpad nadějných britských indie-rockerů REEF se před patnácti lety udál zrovna v době, kdy jsem jej nejméně čekal. Kapela měla po čtyřech řadovkách našlápnuto a jejich poslední album „Getaway“ (2000) představovalo vyústění jejich snah o přesun z oblasti rockové alternativy k optimističtějšímu a posluchačsky vstřícnějšímu zvuku. Tehdejší hravost a mladická energie posouvala songy správným směrem. Jedno z předchozích alb, konkrétně dvojka „Glow“ (1997), sice platilo za milník, ale až s „Getaway“ přišla komplexní sada postavená na skladatelském Více

Po všemožných rockových recenzích posledních měsíců zde zatím máme týden věnovaný jen a pouze tvrdé metalové hudbě, po AMORPHIS tedy na řadu přicházejí britští MEMORIAM se svou teprve druhou řadovkou. Pokud dám i v pátek (do třetice) přednost novým AT THE GATES před REEF, bude to pro tentokrát kompletně extrémní týden. Ani nevím, zdali je lepší žánrovou stavbu prostřídávat pravidelně a v menších intervalech a nebo dělat týdenní speciály, každopádně teď se prostě nakupilo několik věcí z tvrdší hudby a já se je zde budu snažit nějakým způso Více

Přiznám se, že v první polovině devadesátých let jsem opravdu neměl rád AMORPHIS. Všechno, co se svým (folkovými prvky obohaceným) doom metalem tito Finové na scéně představovali, mě docela iritovalo. A vlastně nemám jejich starou tvorbu z prvních tří řadovek rád do dnes, jakkoliv si řada jejich fanoušků stále myslí, že alba z oné doby stojí v jejich diskografii bůhvíjak vysoko. Až na velmi vzácné výjimky jsem totiž nesnášel v tomto pojetí hudby hrdelní growl či murmur, jak se podobně absurdní styl zpěvu od jisté doby Více

Pozor, vládce přichází. Konkrétně pak vládce progresivního metalu, ať už si pod onou škatulkou představíte cokoliv. IHSAHN totiž letos na své sólové cestě dosáhl pravděpodobného vrcholu, dokonce ještě překonal už tak dosti zdařilou minulou řadovku „Arctis.“, při jejíž poslouchání měla řada lidí konečně pocit, že tento norský multi-instrumentalista po letech konečně zúročil svůj potenciál jako za starých časů jeho císařské kohorty EMPEROR. Ačkoliv Vegard Sverre Tveitan, jak zní Ihsahnovo skutečné jméno, patřil kdysi dávno ke koloritu norské bla Více

Sedmdesátá léta plíživě pokračovala a to navzdory faktu, že jisté levicově zaměřené společenské vrstvy stále bojovaly s vlastním rozčarováním a deziluzí z toho, jak šly všechny ideály bouřlivých šedesátek rychle do kopru a kapitalistický západní svět znovu zahalila pohodlnost. Ani u THE ROLLING STONES nebylo v té době všechno ideální a někteří členové se sobě začali jaksi vzdalovat. Z Micka Jaggera se stávala ještě větší primadona než doposud a počal se daleko více obklopovat lidmi pouze s význačnějším společenským pos Více