HATE ETERNAL, jméno, které budí respekt. Výsostný metal, ukotvený jen a jen v hudbě. Extrémní metal jako nástroj umělecké vize, jež nezná kompromisy. Řemeslně dokonalý metal, stvořený jen s pomocí tradičních ingrediencí a jemuž se co do intenzity vyrovná snad jen špičková komorní hudba. Právě takové asociace v mé mysli vyvolává již sedmé album Rutana a spol.   „Upon Desolate Sands“ přitom jen pokračuje v linii vytyčené předchozím dílem „Infernus“. Na poměry HATE ETERNAL působí uvedený přístup poměrně konzervat Více

Los Angelští REDEMPTION jsou jistě zajímavou veličinou na progmetalové scéně, a to nejen po hudební stránce. Jejich sedmnáctiletá historie nabízí kromě sedmi řadových alb i několik napínavých životních příběhů hlavních protagonistů, jakými jsou úspěšná léčba rakoviny kostní dřeně zakladatele, hlavního mozku, brilantního kytaristy a klávesisty Nicka van Dyka, neúnavný, již čtyři roky trvající, zápas s aneurysma (tepenná výduť) dlouhodobého pilíře, kytaristy Bernieho Versaillese. No a když k tomu v roce 2016 přibyl i definitivní odchod zpěváka Raye Adlera, další Více

Čím více roste věhlas britských MUSE, tím spíš oslabuje jejich skladatelský potenciál a jejich alba se daleko spíše zaměřují na vypiplanou stylizaci, takže působí spíš jako výkladní skříň nejrůznějších módních zvukových forem než sbírka silných skladeb. Osobně si však nemyslím, že je vše úplně špatně, ale není divu, že jim to ostatní kritici nechávají sežrat, protože kapela se po skladatelské stránce prakticky už přes deset let nevyvíjí, pouze přejímá prvky z nejrůznějších prostředí moderního popového spektra a tyto motivy opracovává do sobě vlas Více

V časech, kdy se ENTOMBED nachází ve stavu prapodivného rozklížení na dvě nesmiřitelné frakce, DISMEMBER již nějakou dobu neexistují a UNLEASHED si jedou stále ty samé kolovrátky pro své věrné, představují právě BLOODBATH jednu z mála jistot nekompromisního švédského death metalu, stylu, který zažíval svůj největší boom na počátku devadesátých let a vešel ve známost především díky neobvykle podlazenému zurčivému kytarovému zvuku ze stockholmského studia Sunlight Tomase Skogsberga. Zvláštní, že čest žánru dnes dělá především seskupe Více

Kdo by čekal, že OPETH letos vypustí jenom nějaký průměrný koncertní záznam, ten by se velmi mýlil, vždyť tito Švédové dlouhá léta patří mezi perfekcionalisty, kteří si na podobných kolekcích dávají sakra záležet. Mocná záležitost, tahle „Garden Of the Titans: Live At Red Rocks Amfitheatre“, jak zní celý její název. Album je totiž magickým výletem čarokrásnými hudebními scenériemi, jaké nabízí nejen produkce hraná v útrobách pověstného amfiteátru zasazeného do skal divoké coloradské přírody, ale i samotná tvorba jedné z nejúchvatnějších sev Více

Hned při první písni mi víčka začala příjemně padat, oči zůstávaly zavřené, mysl otevřená, sladce plynoucí hudba mě odnášela na jakýsi renesanční známek, ten, co má hodně sgrafitů na fasádách a málo nábytku v místnostech. Možná takový můj fantaskní Nelahozeves. Jsem v jedné z těch jeho rozlehlých chladných místností s výhledem na řeku, její zdi jsou přes velká okna nahřívány teplými podzimními paprsky slunce. Možná tam někde v rohu sedí i kapela, tak jako za starých časů. Nikoho však nevidím. Jenom v oparu kolem ta kr Více

Když se tahle severská kapela, po mnoha letech působení v branži na postu sice avantgardní ale i velmi úspěšné zajímavůstky, rozhodne vyvrhnout na svět prakticky přívětivé rockové album, stojící navíc na výrazné melodice a všudypřítomných futuretroidních synthy aranžích, musí zároveň počítat s tím, že odezva na dílo může zapůsobit jako studená sprcha. Ono totiž přijít s dokonale vybalancovaným materiálem, který si drží chytlavost a zároveň neupadá do oblasti prachsprostého kýče, je oříškem i pro minulostí nezatížené soubory, jdo Více

Víte, co se mě na současných DEICIDE nejvíc líbí? Že sebou a svou hudbou neplýtvají. Drží se svého kopyta a dělají to dobře. A víte, co mě na jejich docela povedené novince fascinuje? Zvuk vřeštivých kytarových sól, které dokáží do nahrávky dostat onu potřebnou bouřlivost, a to i na tak kratičké ploše, jaká jim je vyhrazena. Mezi námi, oni tito vyvrženci z lůna pekelného se nikdy s ničím moc nepárali a sotva půlhodinové desky k nim kdysi patřily stejně přirozeně jako ona blasfemická textová složka. Novinka „Overtures Of Blasphemy“ platí Více

Britským klasikům SATAN se úspěch vždy vyhýbal velkým obloukem, ačkoliv kapela ve svém středu už od osmdesátých let držela velmi zručné muzikanty a měla ambice prorazit do vyšších výkonnostních lig. Novinka zkušeného kvintetu z Newcastlu je vlastně odhalením, proč se velký průlom nad řekou Tyne v případě této pětice nikdy nekonal. Materiál v rámci skladatelské, instrumentální a vokální roviny je totiž vážně dobrý, dokonce bych řekl, že za jistých podmínek by se z „Cruel Magic“ mohla stát opravdu velká heavymetalová deska, ty důvody, proč se tak nik Více

A protože jsme si včera splnili filmovým příspěvkem zásobu death-metalových článků na měsíc dopředu, můžeme si v klidu věnovat tématu, který nás zajímá především - tedy rockové muzice. I když to povídání nebude mnohdy pozitivní a optimistické, neboť se nám švédští borečkové postupem doby jaksi transformovali do uniformní, jakoby rebelantské a třeskutě nepřekvapivé instituce. Takže jak začít? Byly doby, kdy jsem HARDCORE SUPERSTAR považoval za velmi svěží vánek v oblasti punk rocku, hair metalu a rock´n´rollu obecně, ale dnes se situace Více