Nemyslím si, že by zde ještě nedávno někdo čekal recenzi posledního alba MILEY CYRUS, ale i na našem webu se mnohé vyvíjí a bariéry padají. Jasně že si člověk bude klást spousty otázek toho typu, zdali zmíněná zpěvačka nepůsobila před dekádou jako mladičká reprezentantka toho nejumělejšího a  nejbeznadstavbovějšího amerického popu? Ano, jednu dobu to byl Disneyland nejtužšího kalibru a obrázky Hannah Montany mohly čtrnáct let nazpět zdobit růžové stěny nejednoho dětského pokojíčku spolu s fotografiemi členů německé kinder-emo ka Více

Nemíním psát úvod do mnohokrát omleté historie CYNIC ani zmiňovat peripetie provázející působení jedné trojice mimořádně talentovaných muzikantů na metalové scéně. Budu psát výhradně o nahrávce, která se zrodila přesto, že z tria Sean Malone, Sean Reinert a Paul Masvidal přežil rok 2020 pouze posledně jmenovaný. Pravda, nějaký ten kontext následující řádky určitě přinesou, dovolím si nicméně předpokládat, že většina čtenářů CrazyDiamond má jistý faktografický základ v malíčku a ti zbývající se brzy dovtípí. Pro jistotu ale pár pojmů přeci jen uvedu Více

Po angažmá v Lindemannově dekadentním kabaretu bych už skoro nevěřil, že se Peter Tägtgren vrátí zpět ke skutečné hudbě a že se mocní bardi HYPOCRISY probudí z letargického spánku. Obavy se nenaplnily, a tak máme na stole a v uších další „pokrytecké“ menu, tentokrát pod názvem „Worship“. Samotná nahrávka pochází z přelomu let 2018/2019, jen si musela počkat na závěrečné studiové úpravy, které měl na starosti jako vždy sám principál a mistr zvuku v jedné osobě. Koneckonců celá novinka je tak trochu další Tägtrenovo dítě. Parťáci Hedlund a Horgh měli přispět Více

To jako vážně? Vlastně mě vůbec uniká smysl vydání podobné desky. Za poslední roky jsem v ranku klasického hard rocku neslyšel takto zbytečný, nezáživný matro. Netuším, co stojí za podobně unylým skladatelským i interpretačním výkonem této kapely na jejich čtvrté řadové desce. I když LUCIFER ani na svých předchozích třech albech nepatřili k bůhvíjak excelentním souborům, na současnou úroveň se jim nikdy sesunout nepodařilo. Z alba vám totiž v hlavě neutkví v podstatě nic, písničky nějak plynou a jsou tak nezáživné, zastaralé a tr Více

Dánští VOLBEAT jsou již nějaký ten pátek usazeni na piedestalu evropské rock/metalové scény, což se v posledních letech paradoxně promítlo do klesající úrovně alb. V roce 2021 však otáčejí kormidlem směrem k nespoutanějším a více heavymetalovým polohám a signalizují jasně slyšitelný obrat. Michael Poulsen a jeho parťáci se s albem „Servant Of The Mind“ skutečně pochlapili a vrhají do placu materiál, kde není příliš slabých míst. Styl kapely zůstává stejný, takže ten kdo Dány nějakou dobu sleduje, může tušit, co jej asi tak čeká. Znovu d Více

IN MOURNING byli vždycky skupinou reprezentující poctivé muzikantské řemeslo. Aspoň tedy co se studiové práce týče. Bez agresivního proma nebo mamutího hudebního labelu za zády servírují neúnavní Švédové jedno kvalitní album za druhým, aniž by se zacyklili v iluzi vlastní výjimečnosti. Namísto požírání vlastního ocasu se jejich tvorba točí ve spirále ke stále vyšším a silnějším momentům. Pečlivě krok za krokem, bez ústupků z potřebné tvrdosti a za odolávání lákadlům módních trendů, stále zdokonalují svoje umělecké vize. Ty aktuální nyní reprezentuje šesté po Více

Druhá deska projektu TIMES OF GRACE přináší očekávané. Kromě perfektní zvukové stránky především onen křesťanský prvek v podobě hledajícího a nalézajícího, zoufajícího a utěšovaného, volajícího a vyslyšeného, vystrašeného a konejšeného, hříšného a neodvrženého. Dva mistři svého řemesla, dva duchovně propojení umělci opět vycítili, že přišel čas prožít explozi vzájemné chemie a zároveň se podělit o víru. Činí tak způsobem, který staví na skutečném prožitku. Jejich hudba totiž není pouhým obřadním, misijním, popř. jiným nástrojem nebo kulisou.Dotyční chtějí v Více

Když se svou pátou deskou „Ruff Justice“ vystřelili švédští CRAZY LIXX kvalitativně kamsi vzhůru, kde po stránce nápadů i autenticity do té doby za více než dekádu existence nebyli, mluvil jsem o nich velmi pochvalně, že se konečně nějaké současné kapele podařilo bez ztráty vlastního feelu rekonstruovat vrcholný stadiónový hair-metal z přelomu osmdesátých a devadesátých let a přenést jej ničím nezmutovaný do aktuální doby plné fúzí. CRAZY LIXX opravdu jakoby tímto albem vzdali hold milníkům od takových kapel jako BON JOVI, SKID ROW, WILDSIDE,  Více

Úspěšné tažení britských BULLET FOR MY VALENTINE metalovými charts patří bezesporu více než deset let vzdálené minulosti, neboť tahle úderná jednotka z Walesu opravdu dokázala na svých prvních albech umně skloubit chytlavost přímočarých rockových hymen s drásavostí tehdy módního metalcore. Čtveřice vedená charismatickým lídrem Mattem Tuckem se však ani v současnosti nevzdává a se střídavými úspěchy funguje od onoho období souvisle dál. Nyní realizovaná bezejmenná řadovka „Bullet For My Valentine“ je jejich sedmým řadovým počinem. Asi byc Více

O svém indie projektu MARTIANS mě perfekcionalista Martin Schuster informoval již skoro před třemi lety, debutová deska „You Are Here“ (album k poslechu zde), na které v průběhu té doby nárazově pracoval spolu s Martinem „Spacoshem“ Peřinou, vychází právě v těchto dnech. Výsledek se povedl, je dle tradice obou hudebníků velmi dobře řemeslně zpracován a svým decentním kouzlem předesílá i nepopiratelné umělecké ambice, jakkoliv nechápu a nejsem příznivcem stavu, kdy muzikant prezentuje každé své nové dílo pod jiným názvem projektu. Ve srovnání Více