Ačkoliv se to možná nezdá, britští metalcoristé ARCHITECTS jsou již dávno ostřílenou a stran svých zkušeností v hudebním průmyslu i protřelou kapelou. Jejich výraz jde sice ruku v ruce se soudobou žánrovou módou, ale postupem let se rovněž otevírá širšímu spektru vlivů a stává se pestřejším. Ať už jde o prvky djentu, groove-metalu, rockové alternativy, industrialu či dost často i melodického soft-core, vesměs inspirovaného zaoceánskou scénou, vždy ve výsledku dostáváme songy zručně namixované a poslechově nekomplikované. Nová deska zachází asi ne Více

Zkušenost rovná se základní předpoklad pro zvládnutí nějaké situace, výzvy, požadavku apod. Co vlastně preferujete, heavy metal založený na entuziasmu, instrumentálních schopnostech, nebo především na zkušenosti? Že všechno? Tak tedy, v jakém poměru by se měly zmíněné tři prvky namíchat? Jak prosté, přece v ideálním, říkáte? Realita s ničím takovým nepočítá. Ideál symbolizuje nedosažitelnost. Můžeme se k němu nicméně přiblížit.Tentokrát máte pořádnou kliku, poslouchat nové TITANIC totiž znamená dostat se heavymetalovému ideálu na dosah. Ostře ohraničený a Více

All-star úderka LOCK UP byla vždycky spíš tou nenápadnou bandou, která se jen výjimečně prezentuje na předních stránkách hudebních časopisů a vydavatelských letáků. Možná jsou chlapské figury a zarostlé ksichty jejích členů málo atraktivní pro metalové publikum zhýčkané fotkami sličných hvězd jako Alissa White-Gluz nebo Elize Ryd. LOCK UP na image zkrátka kašlou a stejný punkový přístup uplatňují i ve své nesmlouvavé muzice. Od skvělého debutu „Pleasures Pave Sewers“ drtí kapela pořád stejnou ligu, jejíž kvalita je stále několik pater nad běžnými veteránskými Více

MAGNUM, 60 – 70 %, konec. „Co tam máš dál?“Nebo snad někdo potřebuje přehrábnout historii kapely, která vznikla v roce 1972? Což tedy, jen tak mimochodem, letos znamená už padesáté výročí. Jasně, v tom půlstoletí proběhla sice jedna krátká přestávka s přemalováním firmy, přičemž první deska vyšla až v roce 1978, ale i tak jde o skvělou kariéru, lemovanou zatraceně dlouhou řadou desek, zdobící nejednu bigbíťáckou poličku. „The Monster Roars“ už má v rámci studiové diskografie pořadové číslo 22, a je tak v tomto tisíciletí celkem již jedenáctým studiovým zá Více

Generace Z má svou duši uzamčenou „v boxu“. Není divu, že jí rocker čtyřicátník dnes chápe jenom zřídkakdy. Obliba moderních technologií, zkratkovitá komunikace přes sociální sítě a určitá stádovitost, podléhající aktuálním módním výstřelkům, šikuje příslušné jednotlivce do řad jako účastníky Hry na oliheň. Hloubka a individualismus se moc nenosí ani v rámci hudebních produkcí, natož pak ve sdílení svých názorů. Kdejaká nová tvář se okamžitě velebí a přitom postupy i těch v současnosti nejšpičkovějších nahrávek podléhají prověřeným schématům Více

Společně s bombardéry se vrací jedna z nejzásadnějších kapel českého předrevolučního punku HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY. Připomíná se osmičkou znovunahraných písní pocházejících z oněch temných časů, kdy kokrhýl na hlavě ještě něco znamenal a kdy punkové koncerty přitahovaly nechtěnou pozornost zelených uniforem příslušníků VB. O oficiálních nahrávkách si mohli muzikantští chuligáni nechat maximálně zdát, a tak se jejich zhrzené hudební protesty šířily především prostřednictvím demo kazet, které kolovaly po známých a kamarádech. Zatímco jiná velká jména punkov Více

Posouvání hranic v hudbě má vždy něco do sebe, zvlášť když se vychází z konzervativních pozic a prostředků. Leccos pak lze přehlížet či tolerovat. Jenže ARCHSPIRE hrají metal, aniž by se posouvali, natož experimentovali. Vše zde totiž už bylo; dokonce i podstatně lepší a daleko víc heavy kytaristé, namátkou zabijácké duo Loomis/O´Brien na čtvrtstoletí starém „The Politics of Ecstasy“ od NEVERMORE. Přesto služebně mladší Kanaďané posledních pár let poměrně vyčnívají. Metalovou formu totiž dovádí do instrumentálních extrémů, ve kterých obzvlášť Více

Přiznávám, že tohle album mne na sklonku roku 2021 dokonale odzbrojilo a v pozitivním smyslu semlelo. A to jsem CONVERGE doposud nesledoval, neposlouchal, zkrátka jim nevěnoval žádnou pozornost. Proč taky, když oblibuji méně brutální, spíše rockově orientovanou hudbu. V případě „Bloodmoon: I“ však nejde o klasické dílo těchto rozervanců z amerického státu Massachusetts, ale o materiál, který vzešel ze spolupráce CONVERGE s několika pozoruhodnými osobnostmi americké nezávislé scény. Uznávaná post-hardcoreová hydra jakoby nyní t Více

Po novinkách IN MOURNING a HYPOCRISY je deska „No Sign Of Life“ další kapitolou švédského death metalu, která mi v současné době dělala společnost. Přestože každá z těchto kapel chápe dnes už legendární odnož smrtícího stylu po svém, nemohl jsem se vyhnout určitému kvalitativnímu srovnávání. A bohužel musím hned na začátku konstatovat, že UNLEASHED z něj nevycházejí zrovna nejlépe. Právě naopak. Aktuální albový útok nespoutaných vikingů je jen dalším z řady jejich četných nájezdů do předem vybrakovaných a chudších oblastech, kde ani smrt nebere. Jakkoliv dis Více

Po dvou letech od pátého alba se hlásí severští zázrakové SPIDERGAWD se svou šestou řadovou deskou. V případě minulé nahrávky jsem poměrně neznámé těleso z norského Bergenu na základě doporučení občíhnul a následně jejich osobitou produkci i ocenil, a tak jsem dnes vcelku rád za návaznost v podobě dalšího materiálu. Vlastně vše zůstalo při starém, neboť parta okolo zpívajícího kytaristy Pera Bortena stále umí tnout do živého a vrhá do placu energickým materiálem, který se pohybuje někde na hranici mezi garážovým rockem a heavy metalem. To, co kap Více