Post hardcore, melodický hardcore, emocore. Tyhle škatulky lze nalézt v souvislosti s bostonskými FIDDLEHEAD. A každá je svým způsobem pravdivá, za mě teda nejvíc ten melodický hardcore. Je to taky prý „superskupina“ složená z členů jiných úderek, pohybujících se v různých zákoutích moderní americké hardcore scény. Já teda nejsem žádný expert na tuto subkulturu, vybírám si z ní jen pár kapel, které mě něčím specifickým zaujmou, proto ani názvy domovských kapel tohoto ansámblu mi bohužel nic neříkají. Tak či onak se mi do hledáčku dostali právě Více

Algoritmy doporučující kapely na YouTube nebo streamovacích platformách podle hesla „podobné tomu, co právě posloucháš“ jsou dvousečnou zbraní. Je tam tendence vytvářet bubliny, v kterých se sice člověk cítí fajn, ale zároveň je trochu „uvězněn“ před tím zbytkem hudebního světa, který si přitom taky zaslouží probádat. Tak či onak, některá doporučení potěší a vlastní objevitelská ješitnost je pak uspokojena, aspoň na pár dní. Tak jsem se dostal k THE DANGEROUS SUMMER, u kterých jsem pořád na začátku cesty. Znáte to určitě taky. U jednoho alba to neskončí, začne Více

Kalifornští WITHERFALL jsou dnes skutečně jedněmi z nejzajímavějších zjevů na poli melodického heavy metalu, či spíše power metalu s prvky progresu, což dokazují i svou čtvrtou řadovou deskou „Sounds Of The Forgotten“, která potvrzuje pověst kapely coby zručných instrumentalistů, ale i vypravěčů temných ság. Zdráhám se však o kapele tvořené třicátníky a čtyřicátníky mluvit jako o nové senzaci, přeci jen v tomhle věku již nejde o žádné benjamínky. Američané na novince zdařile kombinují dvě své stěžejní polohy a to power-metalové kvapíky úderného Více

Před třemi dekádami velmi slavná americká hardrocková kapela MR.BIG se i po smrti svého bubeníka Pata Thorpeyho ještě jednou dokázala spojit za účelem realizace nového alba. Jak už jeho název napovídá, v případě „Ten“ jde o jejich jubilejní desáté dílo. Jedná se o zcela typickou sadu písní, kde trojice Eric Martin (zpěv), Billy Sheehan (baskytara) a Paul Gilbert (kytara) zužitkovává své přednosti pro zaznamenání jedenácti skladeb ovlivněných přiměřeným způsobem bluesovou tradicí a vším tím, co kdy asi tak bylo v písních MR.BIG k nalezení. Rozhodně u Více

KINGS OF LEON jsem vždy bral jako moderní obdobu CREEDENCE CLEERWATER REVIVAL. Primárně jižanský rock míchaný s indie a garáž rockem, dochucovaný jemně blues. Vždy mě ale více bavila jejich komplexnější a zvukově plnější tvorba zhruba od třetího alba „Because Of The Times“ z roku 2007, než první dvě fošny zasazené do retro dřevního 70-tkového konfederačního jižanského rocku. Proč konfederačního? Kapela pochází z Tennessee, kde se to přece jen hraje trochu jinak, než ve slunečné a svobodomyslné Kalifornii. Hodně se mi líbilo i album „Walls“ z roku 2016, kde už Více

Tohle pozoruhodné album budiž důkazem, že v českém metalovém undergroundu stále lze stvořit dílo plně konkurenceschopné zahraničním žánrovým špičkám, dílo skladatelsky nápadité a přesto sevřené, instrumentálně po všech stránkách dotažené, zvukově aktuální a perfekcionalistické, navíc koketující s uměleckou nadstavbou a úkroky z blackmetalového hájemství až kamsi do sféry brutálního progu a k jiným, černému kovu příbuzným žánrům. Ačkoliv je šestašedesát odstínů temnoty v rámci „Ruins Of Inner Composure“ koncentrováno na perfek Více

70tkový hardrock v moderním obalu, zrozen v Seattlu, hraný čtyřmi děvčaty (snad se neurazí za tohle pojmenování), feministkami, motorkářkami, sexuálně hodně otevřenými. Fajn, mám vaši pozornost pánové, takže zpět k muzice. Jak už název kapely napoví, tohle nebudou žádné útlocitné slečinky. Rádi provokují, tabu pro ně neexistuje, nebojí se dělat „teátro“. A co je lepší na pořádnou show, než poctivý hardrock ze staré školy? Frontmanka Petty charakterizovala jejich živá vystoupení takto – BEYONCE potkala LED ZEPPELIN. Lehce estrádní kostýmy, vyzývavé vyst Více

Myslím, že některé věci se dají odhadnout vcelku dobře. Hulvát se zpravidla bude chovat jako hulvát. Nesmyslně riskující člověk dříve nebo později utrpí újmu a ten čestný, altruistický může být hořce zklamán. Přeneseme-li se do sféry hudební, konkrétně na naší malou rock/metalovou scénu, dokážeme zde také vyspekulovat celou řadu závěrů, jejichž správnost se posléze potvrdí. Na rozdíl od úvodu ovšem pojmu ony závěry pozitivně. Kdyby se mě tedy loni někdo zeptal, jaké bude nové album Miloše Doda Doležala, asi bych zdůraznil, že bude vnitřně poctivé a také fortelné Více

Taky to máte tak, že některá alba raději posloucháte v létě a některá naopak třeba na podzim a v zimě? A přesně to se teď (ne)povedlo THE MYSTERINES s jejich druhým albem „Afraid of Tomorrows“. Na začátku hodně horkého léta vydali typicky podzimní album, které podle mě skutečně vynikne až když se dny opět zkrátí, deště budou dlouhé a studené a venku bude hnus a zmar. Nechápejte to špatně, album je to dobré, ale naplno podle mě dozraje až když ty uřvaní ptáci, co mě teď budí každý den před pátou ráno, konečně zase odtáhnou do Afriky. THE Více

V některých zahraničních recenzích to noví ROTTING CHRIST celkem schytávají. Že se už hodně odchýlili od původních blackových kořenů, že najeli do módu, kdy prakticky jen pořád opakují postupy předchozích desek. Nebo že si na novince vystačí jen s pomálem riffů. V některých případech to může být kritika oprávněná. Například hned první skladba po intru zvaná „The Apostate“ je se svým valivým rytmem a chorály dvojčetem „La Lettera del Diavolo“ a mladším bratříčkem „Dies Irae“ (2019), která je zas potomkem „Elthe Kyrie“ (2016) následující Více