Australská hudební scéna mě poslední roky baví. A to hodně. Je pestrá, je zajímavá a přijde mi hodně autentická. Asi je to pohodou, která obecně v Austrálii a u jejich obyvatel vládne, což vám určitě potvrdí každý, kdo tam strávil nějaký čas. Berou si to nejlepší z americké i ostrovní hudební tradice, a dávají tomu vlastní, specifickou tvář. Od moderního punku, přes new grunge, psychedelii, alternativní i indie rock, ale i alternativní a progresivní metal. Ve všech těchto stylech jsem našel skvělé zástupce, kteří se pravidelně dostávají do mé Více

Frontman metalcoreových HATEBREED vždy byl aktivní a činorodou osobou a to myslím i mimo hudební rámec, kdy jsou známy především jeho charitativní a sociálně angažované aktivity. Zkrátka jde o energického chlapíka, kterému není řada věcí lhostejná. Není divu, že i v rámci hudební tvorby zatoužil po trochu něčem odlehčenějším, než mu nabízelo jeho dlouhodobé působiště. Své momentální thrashové choutky tak Jamey Jasta uspokojuje pod projektem nesoucím jeho jméno, tedy JASTA, kde jej doprovází pouze bratrská dvojice Charlie a Nick Bellmoreové, kteří s Více

V souvislosti s pražskými STELLARIS se často využívá přívlastků ambiciózní. Já osobně to slovo nemám moc rád, protože se touto nicneříkající frází kolikrát označí osoby, jejichž aktivita je v příslušném oboru až tak nezměrná, a to aniž by vykazovala cokoliv neotřelého, že se takovými nikdo nechce moc zabývat a vše se tak smázne tímto slovem. V případě STELLARIS tomu tak však opravdu není, naopak pro mne představují vůbec nejdotaženější vzorek moderní metalové hudby na našem území. Tedy pokud sečteme několik zásadních aspektů jejich cel Více

ROLE v roce 2016 vydali silný debut a pak v podstatě zmizeli ze scény. Občas nějaký koncert, ale nic nenasvědčovalo, že by ještě něčím přispěli do análů české indie scény. A pak letos na jaře na mě vyskočila zpráva, že mají koncert, kde budou křtít novou desku! Pokud byl jejich debut silný, tak novinka je rovnou rána na solar. Upřímně, jestli tohle ještě letos někdo na česko-slovenské scéně dokáže překonat, tak mu budu muset dát rovnou za 100%.Už si ani nepamatuji, jak jsem vlastně pražské ROLE v roce 2016 objevil, ale byla to láska na první poslech. Na prvním Více

Nejdřív jsem si říkal něco o soundtracku k cukrování bábovky nebo o solidní dechovce, která nutká lehce přiopilého metalového posluchače k onomu (s)prostonárodnímu „caaarára“. Neškodné, lehce thrashové vyznění kytar a nepříliš výrazný zvuk bicích netlačil ani nešpinil. Nejvýraznější se zdála baskytara, ta je fakt nádherná, a pak vokály, samozřejmě. Dále mě zarazila relativně malá rychlost. Že by si už Steve Asheim nechtěl tolik nakládat? Hm, viděl jsem pár mladších bubeníků, kteří na koncertech neudýchali pomalejší tempa, takže vyloučit nelze nic. Fyzický zlom p Více

Nikdo z pamětníků nepochybuje o pěveckých kvalitách vytáhlého Kanaďana Sebastiana Bacha, někdejšího idola metalových dívek a žen a rovněž také zpěváka newjerseyských SKID ROW, který s touto kapelou žal na sklonku osmdesátých a v první polovině devadesátých let celosvětové úspěchy, nicméně druhou věcí je účinnost jeho hudby tvořené pod jeho vlastním jménem v rámci následujících tří dekád. Jednak to Bach opravdu nepřehání se smysluplnými hudebními aktivitami, za druhé, jeho díla prakticky vždy po krátké době zapadnou. Nebudu a nec Více

Na své albové prvotině „From Hell I Rise“ v podstatě Kerry King nabízí to typické, co byste (při letité znalosti vývoje) mohli od legendárního kytaristy SLAYER očekávat. Natolik je jeho projev zavedený a jeho antipatie k stylovým odbočkám předpokládaná. Kerry tedy velí hlavně se nevzdalovat z probádaných mantinelů agresivního metalového nářezu a dostat do alba všechen natlakovaný feeling. Jakékoliv nápadné vzdálení se od parametrů hudby SLAYER tak opravdu nebylo na programu dne. Zvlášť když se dotyčný obklopil sestavou zručných, loajálních a zkuš Více

Oaklandští HIGH ON FIRE jsou dnes již dávno velkou stálicí amerického sludge metalu, na svém kontě mají za těch pětadvacet let existence devět velmi slušných řadových alb a taktéž početnou fanouškovskou základnu. Patří mezi popřední kapely právě té subžánrové škatulky, ze které se dosud nejvíce proslavili MASTODON. Na rozdíl od nich se však vykazují více garážově stylizovaným a řevnivějším pojetím sludge a jejich vývoj není zdaleka tak dobrodružný a barvitý, jako je tomu v případě atlantských blouznivců. Zatímco slavnější z obou kapel razí progres Více

Kanadští pop/punk rockeři SUM 41 se po více než pětadvaceti letech na scéně rozhodli ukončit kariéru. A rozloučení je to rozhodně důstojné. I když nikdy nehráli stejnou ligu jako jejich žánrově spříznění kolegové GREEN DAY anebo BLINK 182, myslím, že za sebou zanechávají poctivé dědictví osmi slušných alb včetně novinky. Dokázali si na scéně najít svoje místo a zároveň relativně úzké mantinely pop/punk rocku otevřely dalším vlivům. Když jsem četl, že poslední deska „Heaven :x: Hell“ bude vlastně dvojalbum, tak jsem lehce znervózněl. Dvojalbum je z mého poh Více

V pořadí již třetí deska „Let There Be Anarchy“ od moderního hardrockového projektu ART OF ANARCHY je nazpívána již v pořadí třetím obstojně známým pěvcem, který se kdy v řadách těchto Američanů objevil. V roce 2017 se nástupcem po již zesnulém Scottu Weilandovi (ex-STONE TEMPLE PILOTS, VELVET REVOLVER a jiné), který svým hlasem před dekádou opatřil bezejmenný debut, stal Scott Stapp (ex-CREED), jenž svým projevem obohatil albovou dvojku „The Madness“ a záhy kamsi zmizel. Ostatně právě tuhle albovou dvojku považuji za zdařilou. Více