Celosvětově mimořádně proslulá formace z amerického státu Iowa a jejich šestá řadová deska, která se tentokrát rodila poměrně obtížně. Co k nahrávce tedy říct? Mám návrh, nejprve zde nastíním můj vztah ke kapele SLIPKNOT a poté plynule přejdu v recenzi, souhlasíte? Asi nemůžete jinak. :-) Jak začít? Nikdy jsem se nepovažoval za jejich fanouška. První dvě desky „Slipknot“ a „Iowa“ jsem hned po jejich vydání vcelku odignoroval, jakkoliv to jsou alba fanoušky SLIPKNOT považovaná ještě dnes za nedostižná a ta ryzí. Holt jsem tvrdší hudbu Více

CANNIBAL CORPSE. Už jenom samotný název formace, která se koncem osmdesátých let minulého století rozhodla přispět svou extrémně zvrhlou hudební produkcí do tehdy se rozjíždějícího death metalového mlýna, může slabším jedincům obrátit žaludek a střeva naruby. A možná by z toho měli pánové i radost – vždyť jejich notně perverzní texty pojednávají hlavně o vyhřezlých střevech, vyteklých mozcích a jezerech krve, ve kterých samozřejmě hnijí hromady mrtvol, no prostě učiněná chuťovka k nedělnímu obědu.:-) Kapela vznikla z trosek dvou ro Více

Tima Tolkkiho není třeba blíže představovat. K poslechu novinky jeho posledního stabilnějšího projektu jsem se odhodlal vzhledem ke kvalitám čtvrtého alba dua ALLEN/LANDE, jež dotyčný kompozičně zaštítil. O podmínkách, za kterých třetí zásek „Avalonu“ vznikl, nemá smysl blíže spekulovat. Pokud by však někdo čekal práci se zpěváky na úrovni, jakou předvádí Arjen Lucassen, popř. Tobias Sammet, riskuje decentní zklamání. Překvapit přitom může i druholigový tým s pár zasloužilými prvoligovými hráči. Musí se ovšem odhalit a do mrtě využít jeho reálný potenc Více

Nadějná australská kapela NORTHLANE, která vešla do povědomí zejména pro snahu posunout hutné djent riffy progresivně metalovým směrem, o sobě dává aktuálně znovu vědět. Novinka „Alien“ je dle očekávání opět energická a na nápady bohatá kolekce, která je navíc i sympaticky přitvrzená a stylově bohatší. Kapela zřejmě usoudila, že řízná rocková živelnost je lepší cestou než chladný prog, ke kterému inklinovala na posledních studiovkách, a u nového materiálu vsadila nejen na tvrdé kytary a neotřelé postupy, ale i na chytlavost, melodie, groove a nasála do Více

Za patnáct let se dá v životě dojít poměrně daleko, nebo také nikam. Chuck Schuldiner sice na cestě metalového kytaristy a skladatele nedošel nesmrtelnosti (kdo taky?), ale soustředné kruhy, které jeho vpád na hladinu rockové scény vytvořil, budou mizet velmi, velmi pomalu. Představoval stále jasnější kometu na metalovém nebi. Bohužel jen takovou, co jednou proletí, aby pak už navždy zmizela v hlubinách vesmíru. O síle jeho hudby a velikosti odkazu svědčí nejlépe asi fakt, že ústřední pojem „kovové“ lyriky, zkoncentrovaný do slůvka „smrt – death“, samost Více

Čtyřčlenná sestava DESTRUCTION prozkoušená předběžně na EP nástřelu „Mad Butcher“ na jaře roku 1987 se poprvé představila dlouhohrající deskou v prosinci toho samého roku, šlo o jejich třetí řadové album. Materiál byl opět nahrán ve studiích Karo v Münsteru a vyšel u SPV/ Steamhammer. Zpětně je třeba říct, že v době vydání bylo album přijato nepříliš jednoznačně, skladby totiž nepůsobily obdobně přímočaře jako ty z prvních dvou řadových desek „Infernal Overkill“ a „Eternal Devastation“. Naproti tomu trojka „Release From Agony Více

Není to zas tak dávno, kdy se mě produkce dánských VOLBEAT vcelku zamlouvala. V časech svého čtvrtého a pátého alba, tedy „Beyond Hell/ Above Heaven“ a „Outlaw Gentlemen And Shady Ladies“, šlo o zajímavou směs metalu, punku a rockabilly. Tehdy byly jejich skladby tak akorát, měly nápady, potřebnou chytlavost a instrumentace nebyla upozaděna za nosným zpěvem. Jenže s každým následným albem kapela dosti skrouhla tu svou hlučnější složku, až tu rázem před námi stál jakýsi vyletněný, pořád ještě asi rockový projekt ... (pro všechny). Letos ma Více

Rok 1987 byl stran zvukového a kompozičního vývoje pro tyto německé thrashery zlomovým, nejenže do té doby tříčlenná kapela po odchodu bubeníka Tommyho Sandmanna sáhla hned po dvou nových členech, ale s nimi se vydala na mnohem dobrodružnější výpravu, vstříc nebojácně území, kde se objevovaly mnohem propracovanější a technicky vyspělejší kompozice. Kdo tedy byli oni dva zelenáči? Předně vynikající kytarista Harry Wilkens, tento specialista na všelijaké krkolomné vyhrávky a kakofonická sólíčka odhalující jeho vztah k téměř jazzovému cítění měl utvoři Více

Doba, kdy si největší pozornost z řad světově proslulých metalových skupin vymohli pouze ti nejvýraznější, nejoriginálnější a nejzajímavější, je dávno minulostí. Časy, kdy fanoušek tvrdé hudby nejvíce a bez pochybností obdivoval ocelovou úsečnost JUDAS PRIEST, klenutou zdobnost IRON MAIDEN, hravost německých HELLOWEEN, nebo apokalypticky válečný tah nejlepších nahrávek METALLICY a SLAYER, jsou přes třicet let pryč, pokud budu mluvit pouze o těch nejznámějších z osmdesátých let, desetiletí patřící mimo jiné ta Více

To byla tedy jízda! A přitom jsem celou dobu strávil na gauči v intimně osvětleném obývacím pokoji. Skoro celou dobu jednoho z poslechů této desky jsem měl zavřené oči a bylo to skoro až dohnání k slzám, co ve mě vzbudila tahle půlnoční hypnóza. Poslední nahrávka od NEVER SOL je velmi charismatickým kusem neprvoplánového synthy-popu. Sára Vondrášková už  řadu let kouzlí s abstraktními elektro zvuky, se syntetickými aranžemi, ale to podstatné tkví v jejím hlase, v síle prožitku, barvě a v nápadu na nějakou nenuceno Více