Britští melodici UFO měli krátce po svém vstupu na rocková kolbiště obrovské štěstí, když jim během společného koncertu padl do oka šikovný šestistrunný pracant Michael Schenker, tou dobou hrající u předskokanů SCORPIONS. Kapela nelenila ani chvíli a hbitě jej přetáhla k sobě. Jeho velice rychlé etablování a pětice kvalitou výrazně vyrovnaných studiových nahrávek, učinila z UFO jednu z předních stálic na rockovém nebi sedmdesátých let. Podobně silná alba, jaká nahrála kapela s jeho účastí, se už souboru nikdy v budoucnu dát dohromady nepodařilo. Nejblíže k t Více

Když si do Google vyhledávače zadáte spojení - progarchives norway - dostanete se na stránky zřejmě nejžádanějšího světového portálu sdružujícího progresivní kapely všeho druhu, a díky přesně definované oblasti, tak rovnou k desítkám a desítkám povětšinou absolutně neznámých sdružení, pocházejících právě z této zeměpisné šíře. Norsko dnes šlape v sofistikovaně pojatém hudebním odvětví na paty sousednímu Švédsku, které bylo na přelomu milénia jasným vítězem mezi evropskými státy v přílivu nových a výsostně originálních uskupení zasahujících do mnoha oblastí Více

Vzestup australských AC/DC v druhé polovině sedmdesátých let nebyl dílem žádné náhody. Kapela si svůj pozdější status musela od základů a po nepatrných krůčcích vydřít skrze kočovný život. Ostatně, Malcolm a Angus Youngové svou rock´n rollovou cestu vždy vnímali jako přirozenou součást jejich osobností a vzhledem k angažovanosti jejich staršího bratra George, v kruzích show byznysu v Británii revolučních šedesátých let, měli jistotu určitého mentorského vedení. Skupina sice na samotném začátku párkrát měnila se Více

Oproti generačním a stylově spřízněným LEPROUS a CALIGULAS HORSE britští progresivisté HAKEN s popem zas tolik nelaškují. Mnohem více se zaměřují na tradičnější polohy typické pro DREAM THEATER, popř. britskou art rockovou a neo-progresivní školu. V souvislosti s barvou hlasu zpěváka Rosse Jenningse se někdy hovoří i o artových kytarovkách typu MUSE, RADIOHEAD a ELBOW. Modernější polohy – tvrdší i jemnější – každopádně nechybí. Podstatné je, že výrazný zpěv nepostrádá v rámci šestičlenného ansámblu důstojné partnery. Jejich společná snaha o vážnější metalové Více

Nové album amerických WHITE ZOMBIE bylo zkraje roku 1995 velmi napjatě očekávanou záležitostí. Kapela měla za sebou v té době tři velké desky, přičemž poslední La Sexorcisto: Devil Music Volume One“ (1992), vydaná u major labelu Geffen, se stala velmi úspěšným dílem a nastartovala celosvětovou popularitu souboru. Zvěsti o nové senzaci, kde vystupuje excentrický zpěvák, který si říká Rob Zombie (plus fakt, že i jako zombie vypadá), na basu hraje blonďatá kočka, za bicími sedí nespoutanec Ivan De Prume (demolující vše co mu přijde pod r Více

Pojem CLANNAD možná kdysi zaregistrovala převážně mužská část osazenstva, která se v dnešní době nalézá zhruba mezi čtyřicátým až padesátým rokem svého života. Jde o irskou, původně zcela folkovou skupinu, jejíž hudba z desky Legend byla použita jako soundtrack k televiznímu seriálu Robin Hood, který v polovině let osmdesátých vysílala Česká televize v pořadech pro mládež, jako byly Magion či Vega. Právě v této, na tehdejší poměry v socialistickém bloku typově nadstandardně prezentované sérii, mohl našinec poprvé zaznamenat repertoár pocházející od jakýchs Více

Jméno Tony Martin zůstane v hudební branži už navždy spjato především s jeho účinkováním v řadách kolosu BLACK SABBATH. Přestože mu většina pravověrných fans Sabatů nemůže přijít na jméno a jediným správným vokalistou, účinkujícím v tomto gigantickém podniku, pro ně navždy zůstane Ozzy Osbourne, nebylo by správné upírat tomuto zpěvákovi s velkým a charismatickým hlasem jeho zásluhy. Byl to právě on, kdo tuto značku naposledy pozvedl do hvězdných výšin a s kapelou vydal několik významných hudebních děl. Domnívám se, že především dvojice desek „Headless Více

V závěru roku 1993 čekal ANNIHILATOR pád na dlažbu. Vydavatelství Roadrunner Records, znepokojené nedobrými prodeji alba „Set the World On Fire“ svých v minulosti hodně prosazovaných svěřenců, to s kanadskou kapelou navždy odpískalo. Možná to bylo v té době přičítáno jisté náklonnosti Waterse k melodičtějšímu Hard N´Heavy zvuku zachycenému na onom předchozím vynikajícím nosiči, nicméně dnes již víme, že šlo o celkovou obměnu hudebního klimatu. Tehdy se posluchačský vkus spíše odvracel od všeho melodického, nesoucího sebou romantizující stopy rockové klasik Více

Kanadští kovotepci ANNIHILATOR vystřelili svým dravým energickým debutem „Alice In Hell“ na konci osmdesátých let rovnou do těch nejvyšších pater metalového mrakodrapu. Kritika i fanoušci byli jejich prací oslněni a tak předpovědi, která hovořila o zářné budoucnosti, nemělo nic stát v cestě. Jenže to by u kormidla nesměl stát hlavní lodivod kapely, její stvořitel a mentor, Jeff Waters. Chlápek s problematickou povahou a diktátorskými rysy. Jeho mnohdy konfliktní chování, mělo za následek časté personální změny uvnitř souboru. Se střídáním sestav se Více

Snad ještě lépe se podařilo v roce 1990 kanadským ANNIHILATOR navázat na svůj oceňovaný a uznávaný debut „Alice In Hell“ s deskou druhou. Navzdory nutné výměně na postu zpěváka, kde problematického alkoholika Randyho Rampage vystřídal o něco zajímavější a neotřeleji znějící Coburn Pharr. Už tehdy kanadská kapela, opírající se zejména o technicky vyspělou a strojově přesnou instrumentaci, dávala najevo, že hlavní hybnou silou jejich zvuk vždy byla, je a bude hlavně kytara Jeffa Waterse. Přestože debut působil jako svěží příval nahromaděné energ Více