Přiznám se, že jsem v novou desku HEATHEN přestával doufat. Naštěstí kytaristé Lee Altus a Kragen Lum dostali v práci (EXODUS) konečně volno, a mohli tudíž naplnit smlouvu s Nuclear Blast, uzavřenou již v roce 2012. Podle slov Kragena se na novince pracovalo v podstatě celý rok 2019. Doufá tedy, že příprava další řadovky bude rychlejší. Něco podobného jsem, myslím, slyšel už kolem roku 2010 z úst zpěváka Davida Whitea. Striktně vzato vlastně nekecal. Dobře, došlo i k nějakým personálním změnám. Být basákem, fleka u HEATHEN každopádně nevezmu. Nejde jen o potenci Více

Moc dobře si pamatuji na první seznámení s tímto albem. Doporučil mi ho jeden známý poté, co jsme probírali kvality desek „Demanufacture“ od FEAR FACTORY a „Stomp 442“ od ANTHRAX. Prý se jedná o skupinu původního basáka z BLACK SABBATH Geezera Butlera a se zmíněnými nahrávkami má hudebně mnoho společného. V té době mi bylo bouřlivých šestnáct let a nedokázal jsem si představit, že by mě mohla oslovit hudba nějakého kníratého „bigbíťáka“ ve věku mého otce. Na druhou stranu účast zpěváka Burtona C. Bella z FEAR FACTORY, který se na desce „Plastic Planet“ pod Více

Na konci osmé dekády platili němečtí SCANNER za jedny z nejlepších speed metalových úderníků na západ od našich hranic. Osobně jsem jim už dávno přisoudil třetí pozici oné doby, jen těsně za tehdy rovněž začínajícími BLIND GUARDIAN a o hodnou délku za nedostižnými HELLOWEEN. Ono těch kapel hrajících s vysokými kartami bylo pochopitelně mnohem víc, ale soudím, že ani takoví ANGEL DUST, či CHROMING ROSE se v hudební nápaditosti SCANNER nevyrovnali.Duchovním otcem souboru se v roce 1986 stal kytarista a skladatel Axel A.J. Julius, který zajišťuje chod kapely s ně Více

Je pár dní po šokujícím průseru, který se týká úniku kyanidu do řeky Bečvy, následkem čehož uhynulo na třicetikilometrovém úseku tohoto moravského toku vše živé, mimo jiné desítky tun ryb. Ta zpráva zněla tak otřesně, až před ní bledlo i ono natlakované zpravodajské běsnění posledních měsíců, ono soupeření řady zájmových skupin postavené tak, aby umocňovalo uvnitř společnosti nekoordinované ataky hysterie. Politické čachry a bojůvky, narůstající kriminalita v průmyslových centrech, drogy, blížící se krize, do toho přichází šíření no Více

Těsně přes započetím studiových prací museli AC/DC vyřešit úkol nelehký, týkající se nalezení vhodného adepta na post bubeníka za odešlého Simona Wrighta. Více než skvělou náhradou se nakonec stal pozitivně vyhlížející čtyřicátník Chris Slade, který brzy vešel ve známost coby „ten smějící se bubenický plešoun od AC/DC“. Nešlo zrovna o zelenáče, neboť svou hrou již skoro třicet let obohacoval zvuk dalších význačných kapel a osobností. Namátkou byl třeba bubeníkem u Toma Jonese už v šedesátých letech, posléze zakotvil v kapele MANFRED MANN´ Více

Panečku, že to tenkrát byly ale u AMORPHIS skvělé časy. Přelom milénia zastihl tyto Finy v naprosto vrcholné a nedostižné formě i kondici. Alba „Tuonela“ a „Am Universum“ psala rockovou historii velkým a nesmazatelným písmem. AMORPHIS akcelerovali každým svým novým dílem a posunovali se na přímce kvality stále výš a výš. Jestliže u metalově naladěných fans exceloval počin „Elegy“, u těch rockově smýšlejících pak album „Tuonela“. U progresivistů zas nejzřetelněji zabodovala deska „Am Universum“ a k podsaditějšímu rockovému spektáklu měla nejblíže násl Více

Za svou vytrvalost má tento americký zhýralec na jednu stranu můj obdiv, na stranu druhou mě trochu mrzí, že se po dobu zhruba posledních šestnácti let marně snaží překročit svůj vlastní stín. Jakoby nebyl schopen ze zajetých kolejí ukročit ani o nezbytný kousíček novým směrem. Mnohokrát jsem si kladl otázku, proč jeho nová alba zdaleka nedosahují přesvědčivosti jeho klasických děl z druhé poloviny devadesátých let, případně i těch z počátku milénia? Můj názor je ten, že forma a styl, kterým se Brian Warner (pozn. tak zní jeho civilní jmén Více

Warning! Tuto recenzi píše člověk, který považuje za nejlepší album švédských progresivistů PAIN OF SALVATION debut „Entropia“. Spontánní fúze klasického prog metalu DREAM THEATER, QUEENSRŸCHE, SANCTUARY a PSYCHOTIC WALTZ s atmosférou FAITH NO MORE někde kolem „Angel Dust“, podtržená zeppelinovskou syrovostí a odvahou k experimentům neměla obdoby a svou intenzitou vyráží dech ještě dnes. „Entropia“ ohlásila novou éru a ukázala cestu, aniž by popírala tu dosavadní, vyšlapanou art rockovými velikány let sedmdesátých a metalisty v letech osmdesátých. S Více

Pod termín progresivní death metal se v dnešní době řadí mnoho kapel, které mají svůj základ ve smrtícím kovu, k němuž ovšem přidávají vše, co je v dalších žánrech inspiruje. Stejně jako u jiných progresivních a technických stylů lze i zde pozorovat obrovskou variabilitu. V daném ranku však vždy založenou na některém ze dvou pilířů; nelze přitom vyloučit ani jejich kombinaci. Prvním z nich je tvorba skutečných praotců progresivního death metalu – DEATH, CYNIC, GORGUTS nebo ATHEIST. Dotyčným byl jejich mateřský styl (který DEATH nav Více

Údajná potřeba návratu k vlastním počátkům byla u AC/DC na podzim roku 1987 přetavena i do studiových prací. Od září se totiž v jižní Francii nahrávala další řadová deska. Pod dohledem staronové a v sedmdesátých letech dvorní producentské dvojice George Young / Harry Vanda se všichni snažili navázat na starou etapu zpřed velkého průlomu s alby „Highway to Hell“ a „Back In Black“. Jenže jedna věc je o onom chtění mluvit a druhá pak jej realizovat. Z mého pohledu nebyli AC/DC od svých kořenů dál než právě na konc Více