Jedna z nejpozoruhodnějších thrashmetalových kapel v zemi našich západních sousedů se dala dohromady již v průběhu roku 1982 jako KNIGHTS OF DEMON a vzorem jim stály tehdy populární britské heavymetalové kapely jako IRON MAIDEN, VENOM nebo MOTÖRHEAD, nejen podle kterých se snažila mladičká trojice hrát tvrdou a rychlou muziku, ale rovněž celý ten extrém po svém posouvat. Z počátku jejich snažení asi působilo trochu neotesaně, ale postupem doby dostala jejich hudba správně ostré kontury. Fenomén heavy metalu tehdy nabýval na síle a pod Více

Mám za to, že se prostřednictvím alba „The Sin And The Sentence“ americkým TRIVIUM po mnoha letech konečně podařilo překročit svůj stín a zároveň sestavit obstojnou nahrávku, jejíž poslech v rámci možností baví a nepůsobí podezřele nebo až příliš naléhavě. Může za to samozřejmě míra nápaditosti, pročištěnější charakter skladeb, jejichž těžiště dnes více stojí na melodických zpěvavých linkách a celkové chytlavosti, ale neděje se tak na úkor vkusu. Hlavně první polovina materiálu se může pochlubit nemalou hitovostí a lídr, zpěvák a vynika Více

Takže v neděli na otočku Brno, okolo poledne tam a v průběhu noci na pondělí zas přes 300 km vlakem zpátky, člověk by nevěřil, jak jsou dnes podobné noční spoje plné, ale co jednoho nezabije ..., ostatně asi to znáte, i když to o tom nezabití/ posílení zjevně vždycky neplatí. V centru Moravské metropole se motám jako holub na báni a ptám se na klub Sono, přičemž severní směr klubu znám zhruba z mapy. Chlapík odpoví: To musíte na Čéskou, a pak šalinou dvanáctkou a nebo čtverkou na Veveří a po nějakých třech kilometrách bude ten klub vlevo. Když si t Více

Vetknout památnou zkázu Lisabonu do konceptu metalového alba se jistě zdá jako úkol hodný zpracování, ale forma, jakou zvolili právě lisabonští rodáci MOONSPELL pro své dílo, mne nepřijde zrovna atraktivní. Vždyť kdo, kromě Portugalců samozřejmě, docení celý ten jakože dramatický koncept, nazpívaný navíc v mateřském jazyce, kde se skladby noří v tunách symfonického balastu, mnohohlasých chórech po vzoru THERION, a chybí jim písňová struktura s chytlavými nájezdy na refrén? Jakkoliv byly události z listopadu roku 1755, kdy čeli Více

V posledních letech rozjel Kanaďan Jeff Waters své aktivity do pořádných obrátek, neboť „For The Demented“ je již třetím albem od jeho ANNIHILATOR za velmi krátkou dobu, konkrétně za poslední čtyři roky. Určitě se tak neřídí moudrem ohledně kvality, jenž jde nahoru pouze za předpokladu snížení kvantity a sází nová alba v co nejkratším termínu mezi koncertními tour, tedy zjevně jak sám uzná za vhodné. Ačkoliv jde bezesporu o fenomenálního kytaristu, který si už na počátku své dráhy vytvořil specifický styl hry a jeho bleskurychlé vyhrávky a kejkle Více

Hudební představy Roberta Planta jsou dnes už dávno zcela odlišné od představy jeho původních fanoušků a fanoušků hard rocku a LED ZEPPELIN, přesto téměř sedmdesátiletý zpěvák stále dokazuje, že jeho cesta je poctivá, opravdová, a hlavně velmi zajímavá, protože přináší skladby neohlížející se na nějaké stylové zaškatulkování, nasávající ingredience z širokého pole etnické hudby, postupující stále vpřed nezatíženy nějakým předběžným očekáváním. Ačkoliv jsem se u této pěvecké legendy kdysi i já, v případě podobného odklonu od hard rocku, nemohl Více

Za projektem TRNY A ŽILETKY je možné najít trojici muzikantů, z nichž hned dva jsou nějakým způsobem spjatí s vyškovskými DARK GAMBALLE. Jde o jejich zpěváka vystupujícího dlouhodobě pod přezdívkou Desed, ale také o bývalého kytaristu Majkla. Na trojici skupinu ještě doplňuje bubeník Paull Black z JUMPING DRUMS. Debutové album má zjevně za úkol rozproudit emoce v srdcích většiny thrashmetalových příznivců. Materiál kolikrát působí hodně hrubiánsky a nasraně, ale tak trochu jiným způsobem, než tomu bylo u klasických představitelů žá Více

Němečtí PINK CREAM 69 pro mne představují už od začátku devadesátých let sázku na jistotu, protože jejich melodický hard rock kořeněný power metalovými prvky měl už tenkrát pořádný tah a svěžest. Kapela si sice v polovině devadesátých let prožila několikaleté krizové období, kdy na místo skladatelsky aktivního zpěváka Andiho Derise (jediného Andiho, jehož jméno se píše s měkkým „i“), který zběhnul k slavnějším HELLOWEEN, angažovala do svých řad v roce 1994 Američana Davida Readmana a spolu s ním se toužila vydat cestou grunge a Více

Nástup otevíráku Ony One Will Die donutí zpozornět – CANNIBAL CORPSE znějí podezřele thrashovitě. Což o to, sype a řeže to celkem slušně, řezníci skočí do alba rovnýma nohama a rozhodně se s ničím nepárají. Vlastně je to celkem sympatický, starosvětsky neurvalý nářez, říkáte si i během následující titulní hitovky Red Before Black, jejíž refrén chtě nechtě uvízne v hlavě. Tedy nic, s čím by měl mít letitý fanoušek nějak zásadní problém. A ono je zprvu zdánlivě opravdu vše v pořádku, veškeré výtky, které k Red Before Black mám, vyplavou na povrch kalného řečiště Více

Když poslouchám vloni vypuštěnou debutovou desku „Corroding Dreams“ od pražského prog-rockového dua FACE THE DAY, napadá mne, že sedmipísňové album má skutečný potenciál, především tedy co do skladatelské kvality, ale také ve smyslu dospělosti, kterou neopouští ony nabušenější a životaschopné hudební motivy jdoucí stranou unavenosti. Co mě na nahrávce upoutalo nejvíce, je zejména nenásilné, vesměs atmosférické pojetí rocku, které je naprosto přirozeně propojeno právě se zajímavým skladatelským vkladem, silnými melodiemi a slušným zvukovým kabátkem. Je p Více