Spojení dvou dlouhověkých legend temné metalové hudby CRADLE OF FILTH a MOONSPELL nalákalo do pražského Roxy početný zástup fanoušků, což potvrdilo mojí tezi, že se toho v oblasti tvrdé hudby za posledních dvacet let mnoho nezměnilo. Obě kapely si stále, už od devadesátých let, drží dobré výchozí pozice a budou mít pravděpodobně v tuzemských sálech vyprodáno ještě za dalších deset let, obě však také spojuje realizace nového alba, ke které u obou došlo v podzimních měsících roku 2017 a konečně obě grupy se pravděpodobně ve Více

Kalifornští BANG TANGO byli založeni v průběhu roku 1987 v Los Angeles a tak logicky zapadali do oné masivní sleazy rockové a glam-metalové vlny, jaká se prohnala osmdesátými roky a v podstatě vrcholila v době vydání jejich debutové desky. Vždy se však snažili svůj projev udělat ne zcela typický a kompatibilní s ostatními soubory. Rozhodně nebyli typickou sebrankou dané scény, protože jejich zvuk měl přesah a kloubil v sobě vlivy z jiných hudebních hájemství, což považuji do dnes za zajímavé - tak třeba velmi decentní v Více

Když Jack White na předchozím albu THE WHITE STRIPES („Get Behind Me Satan“) odložil kytary, šlo nejen pro mne o velké překvapení. Nový směr, kterým se na něm THE WHITE STRIPES prezentovali, totiž stál především na postupech tradicionalistického ražení, kde prim krom zpěvu a rytmiky hrálo zejména piáno. Další album však znovu vše vrací ke garážovému rocku, i když možná s podstatnější inklinací k bluesovým základům. „Icky Thump“ tak představuje dvojici potulných kejklířů s talentem pro složení toho správně peprného blues a folku. Síl Více

Občas se v životě pisálka dostaví článek, na který není ze zpětného pohledu vůbec hrdý, v mém případě považuji za jeden z největších přešlapů a úletů právě recenzi na album „Get Behind Me Satan“ zveřejněnou v roce 2005 na serveru Metalopolis (v žádném případě není v mém zájmu sem na ten článek dávat odkaz, kdo má zájem, ať si to vyhledá):-). Kdykoliv se ještě dnes myšlenkově jenom trochu přiblížím k tématu téhle desky, krčím rozpačitě hlavu až kamsi hluboko mezi ramena a tiše doufám, že to snad  ani moc lidí nečetlo. Tenkr Více

Boční projekt Igora Hubíka z ROOT si do cesty neklade žádné velké bariéry a prostě hned od začátku najede na nekompromisní blackmetalovou notičku. Igor zde platí za vrchního kapelníka a obsluhuje tentokrát všechny kytary a ještě je zodpovědný za klávesové aranže, nutno přiznat že to celé obsluhuje velmi dobře, protože tu a tam se dokáže, v tom apokalyptickém masakru, poprat i s nějakým tím zapeklitějším sólem. Strhující rychlá tempa opanují prostor hned po akustickém úvodu a songy tak posléze pádí vpřed na vlně thrashoidních riffů a tem Více

Dlouhodobě aktivní klubová štika se vším co k ní patří. Hardcore-postrockoví mezci z ESAZLESA realizovali už více než před rokem své debutové album „Společnost psů“. Kapela dosud známá, mimo jiné i díky častým výjezdům za hranice naší země, kočováním na místa jinými hudebníky ne až tak probádaná, a rovněž díky zálibě v realizaci vinylových sedmipalců a splitek, je pevně spjatá s tuzemským undergroundovým děním. Není divu, že deska byla na sklonku roku 2016 očekávána s docela velkým napětím a nakonec v mnohém pozitivně př Více

Další ze zajímavých glam-metalových kapel založených v roce 1986 v Kalifornii nese název BULLETBOYS a ačkoliv čtyřčlenná parta své největší úspěchy žala hned ze začátku své kariéry (pozlacená debutová deska), je nutné dodat, že funguje s občasnými a vlastně docela malými přestávkami až do dnes. Své nejdůležitější období však BULLETBOYS prožívali mezi roky 1988-1991, tedy v dobách svých prvních dvou řadovek. Tehdy šlo (v průběhu těch sedmi úvodních let) o band, kde se vlastně až do roku 1994 prakticky neměnila sestava, zatímco později se u Více

Tyhle podmračené chlapce zřejmě vysral satan někde na vrbě, napadá mne okamžitě s poslechem nového alba švédských WATAIN a během úvahy o jejich zrození i následném projevu. Century Media určitě neprohloupili, když je přilákali před lety do své stáje. Zatímco velkolepě ohlašovaný předchůdce „The Wild Hunt“ platil za epicky střižené album, které charakterizovala nápadnější rozmáchlost, dlouhá časomíra a větší různorodost skladeb, pak novinka zní naprosto nekompromisně a přímočaře, jakoby se kapela snažila ze sebe všechno vytřískat v co nejkratším m Více

Kalifornští SEA HAGS patřili na sklonku osmdesátých let ke kapelám, jejichž kariéra proletěla jako střela, aby záhy po oslavných referencích na jejich debutovou desku zhasli a jejich příběh se navždy propadl do věčného zapomnění. San Francisco roku 1986 nebylo zrovna líhništěm natupírovaného sleazy rocku, přesto se i v tomhle městě našli místa, kde se móda z nedalekého Los Angeles uchytila a žala určité úspěchy. Mekka thrash metalu z okolí zátoky však v podobě SEA HAGS vlastnila zajímavou anomálii, kapelu tak prudkou a divokou, že už od po Více

O tom, že Jack White platí za génia a hlavního mluvčího poslední dvacetiletky rockové historie už se napsalo tolik řádků, že mě to přijde až úsměvné, ale po pravdě – je tomu tak. Vlastně jde o to, jak se najednou většina recenzentů dokáže shodnout na výhradně kladném hodnocení u někoho, kdo skládá převážně jednoduché songy, které většinou čerpají inspiraci ze vzdálené historie rocku a blues, nicméně jde rovněž o to, že se tak děje s přesahem a nadstavbou, jenž je schopná absorbovat i nové postupy a impulsy. V případě druhého alba THE RACO Více