Po velmi nadějné třetí desce „Berlin“ se právě berlínští stoner-rockeři KADAVAR vrací ke kořenům a útočí s módně podlazeným zvukem, aby opět vzývali odkaz raných BLACK SABBATH, ale i kapel rekrutujících se z onoho hippie boomu konce šedesátých a počátku sedmdesátých let. Novinka má název „Rough Times“, jen škoda že u mne žádnou drsnost či neobyčejnost nevzbouzí, protože podobné hudby vzniklo v posledních letech hodně moc, navíc dle mého v lepším podání. Proti KADAVAR totiž hraje jistá monotónnost podtržená poměrně nezajímavým p Více

Už zhruba před dekádou upoutal Martin Schuster pozornost sledovačů dění, když se svými MINDWORK vstoupil na tuzemskou, řekněme progresivně metalovou scénu. Kapela tehdy sklidila pochvalné recenze, avšak po dvou albech se rozešla, jakkoliv byla jejich tvorba přirovnávána k technicky vyspělé hudbě po vzoru smrtonosných floridských předloh DEATH, CYNIC, ATHEIST a dalších. Dnes Martin Schuster, doprovázen pouze věrným bubeníkem Filipem Kittnarem, tvoří pod značkou FACE THE DAY, což je kapela, jejíž styl je dalece vzdálen někdejšímu metalové Více

Americká hair-metalová kometa počátku devadesátých let, STEELHEART, už hodně dlouho nepatří mezi časté dobyvatele světových pódií a už vůbec ne mezi přehnaně aktivní kapely, vždyť tři alba natočená právě v devadesátých letech byla v novém století doplněna pouze čtvrtou deskou „Good 2Be Alive“ z roku 2008 a právě letošní novinkou „Though Worlds Of Stardust“. Osobně jsem nikdy nepatřil k jejich fanouškům nebo sledovačům, netuším co muzikanti činili v dlouhých prodlevách v dobách nečinnosti, ale vím, že zejména první dvě alba „Steelh Více

Před dávnými časy v jedné předaleké galaxii... jsem v jistém fanzinu (a teď si zaboha nevzpomenu, jestli to bylo Metaliště nebo Riff Raff, ale jeden z toho určitě) četl reportáž z jedné metalové akce, kde vystupovalo povícero kapel, nicméně pisatel se nejvíc těšil na švýcarské SAMAEL. Tuhle kapelu dle svých slov zbožňoval už od dob prvních demáčů. Vorp a Xy, tehdy ještě celými přízvisky Vorphalack a Xytraguptor, měli tehdy venku debut Worship Him (tedy Uctívej ho, dodnes mi zní v uších, jakým tónem to v pořadu Gung-Ho vyslovoval Petr Hanzlík). Šlo o Více

Kdo dlouhodobě sleduje novou etapu existence EUROPE, ten už dávno musí vědět, co od kapely zhruba čekat. Švédové už dávno nedobývají žebříčky popularity, zaměřují se na kvalitně provedený hutný hard rock čerpající z odkazu sedmdesátých let. Novinka „Walk the Earth“ je dalším typickým albem novodobé etapy, jen dost možná o něco méně chytlavým, než tomu bylo v případě minulého, velmi povedeného „War Of Kings“. Pro nové album je typická určitá zastřenost či zahuhlanost soundu, kytary působí skoro až nezvykle přízemně a nejdou tak po Více

Norští ENSLAVED už dlouhodobě platí za chloubu skandinávské metalové scény, vyprofilovali se totiž v uskupení, které je schopno s každou další deskou zaručeně okouzlit a zároveň posouvat hranice progresivity v temné metalové hudbě. Daří se jim to ostatně již více než dvacet let a i když jim jejich desky na kontě utěšeně přibývají, nezdá se, že by se kapela nějak skladatelsky vyčerpala nebo se snad spokojila s přežvykováním svého jistého, mnohokrát zahraného. ENSLAVED, podobně jako třeba Švédové OPETH, prošli dlouhou pouť a svůj proje Více

Když norská black metalová scéna vrhla v roce 2008 na svět projekt SARKE, působilo to přinejmenším překvapivě. Strohý, dřevní metal byl sice peklem očouzený, nicméně klasickému norskému chrastění byl dosti vzdálen. Jednoduché, místy vyloženě humpolácké skladby postavené na výrazném dunivém rytmu a jednoduchých kytarách působily jako návrat do hodně hlubokého metalového pravěku. Svoje kouzlo však měly, pár zajímavých nápadů se taky našlo a v kombinaci s dobře známým metalistovým vzýváním starých dobrých časů ani není divu, že si SARKE svoje publikum našli Více

Tak tedy v roce 2017 se fanoušci po patnácti letech konečně dočkali prvního alba L.A.GUNS, na kterém znovu působí, jak zpěvák Phil Lewis, tak kytarista Tracii Guns. Oba muzikanti se jak známo kdysi rozkmotřili a každý po dlouhá léta vedl své vlastní L.A.GUNS, přičemž obstojná alba se dařilo nahrávat především Philu Lewisovi, který dokonce několikrát vyjel i na evropské turné a celkově neusínal na vavřínech a působil se svou formací poměrně aktivním dojmem, kdežto Traciiho aktivity byly soustavně rozmělňovány i mezi jiné projektíky. Dnes se situac Více

V současné době je na tomhle týpkovi, vystupujícím pětadvacet let pod uměleckým jménem MARILYN MANSON, nejzajímavější ona skutečnost, s jakou přesvědčivostí a vervou stále věří, že se to celé přeci jen jednou vrátí, a děje se tak navzdory ne zrovna podnětnému vyznění valné většiny jeho pozdních alb. Jeho nová deska „Heaven Upside Down“ je další demonstrací vyprahlosti a skladatelské impotence, která hlavního principála provází už od poloviny minulé dekády. Stále zhruba podobný (dost možná čím dál lacinější) zvuk, stále totožná stylizace písní, které Více

Chci předně říct, že jsem nikdy nefandil super projektům a vlastně jsem vždy podobná uskupení považoval za mnohdy méně silná, než bezejmennými pomalu budované kapely vystupující spolu už od adolescence a postupně si získávající respekt, skrze vlastní, dlouhodobě pečlivě pilovanou, společnou cestu, jenže už z prvních ukázek debutového alba „Psychotic Symphony“ od SONS OF APOLLO šlo vytušit, že tentokrát půjde o zajímavou věc a že pětice má zjevně v zásobě, kromě svých jmen, také kvalitní songy. Sice netvrdím, že dostáváme fenomenální album, ale určitě jde o Více