Krásné, napůl ambientní intro, zakomponované do úvodní skladby „The Destination Onward“, slibuje hodně. Nezůstalo však jen u slibů? Nevím, po týdenním ponoru jsem se nikam neposunul. Písně plynou a nic zvláštního se neděje. Měl bych psát recenzi, jenže místo dalších poslechů, které by mi mohly něco napovědět, se novinku prog metalových klasiků chystám spíše odložit „na později“. Čelím snad chybě na příjmu? Všechno je totiž v pořádku. Dokonce nemohu napsat ani ono „zdánlivě“. Jim kytarami neskrblí, Ray se do všeho pěkně pokládá a rytmická sekce hraje Více

Nejen řidič, ale i metalový muzikant tvrdý chleba má. Těžko se pak divit, že někteří zaběhnutí matadoři opouští svoje rodné kapely, aby se věnovali jiné, klidnější činnosti nebo dostáli rodinným závazkům. Tento osud potkal také dva zakládající členy švédských melodiků DARK TRANQUILLITY, Martina Henrikssona a Niklase Sundina. Překvapení fans bylo o to větší, že se jednalo o kompletní kytarový tandem. Jména jejich nástupců vzbuzovala respekt a zároveň zvědavost, jakým způsobem dotyční ovlivní výsledný zvuk. Jak Johan Reinholdz, tak Christopher Amott jsou totiž v Více

O tom, že je Maynard James Keenan hudební nezmar a pošuk, se už dlouhodobě tak nějak vědělo. A proto ani aktuální materiál jeho bočního projektu PUSCIFER nikoho příliš nepřekvapí. Svá zašifrovaná sdělení dokáže totiž předat se zaujetím, ať už se zabývá kterýmkoliv ze tří svých hudebních působišť. Novinka potvrzuje jeho schopnost dát i latentnímu futuristickému muzaku formu nadstavbového zážitku s mnoha blyštivými přesahy. Přestože si projekt za těch čtrnáct let získal řadu nekritických fanoušků, nikdy nebude počítá Více

Zatímco se oslavné úvodníky předhánějí v popsání velikosti australských hardrockových legend, AC/DC na své poměry docela v tichosti přichází s novým albem „Power Up“. Vždyť ještě dva měsíce zpátky nikdo netušil, jak na tom vlastně jsou, a už vůbec ne, že by to mohli stihnout s novým albem letos. Stalo se a od zbytečností oproštěný a velmi stylový způsob, jakým po šesti letech od předchozí řadovky provedla elektrárna své nahození, probouzí u mnohých uznání a obdiv.Předně, sestava kvintetu se opět stabilizovala na klasick Více

Kdybych měl přesně definovat, co do mého života přinesl Crazy Diamond a podílení se na jeho tvorbě a obsahu, tak je to možnost vlastní sebereflexe a pohledu do dávné hudební minulosti, ze které jsem za poslední cca rok schopen zpátky na denní světlo vytáhnout nahrávky, jež jsem dávno považoval za mrtvé a ke kterým jsem se většinou už jen nerad hlásil. Víc než kdy jindy se teď prodírám alby, které jsem měl tu čest poznávat zhruba mezi patnáctým a dvacátým rokem života a ke svému vlastnímu údivu u mnohých zjišťuji, že mě dokážou stále oslovit a přivodi Více

Kdepak jsou ty časy, kdy jsem poprvé držel v ruce EP „Til Valhalar“ od neznámé islandské skupiny SÓLSTAFIR?! Šlo o nenápadné miniCD, které vydal tuzemský hudební nadšenec Pavel Tušl na svém labelu View Beyond Records. Od té doby uběhlo skoro čtvrtstoletí a jméno SÓLSTAFIR se mezitím stalo zavedenou značkou na rockovém i metalovém poli. Kapela si do dnešních dnů samozřejmě prošla svým vývojem, včetně obměny zakládajících členů. Zmíněnou nahrávku pamatuje už jen zpěvák, kytarista a hlavní skladatel v jedné osobě, Aðalbjörn Tryggvason. Dřevní začátky v pod Více

Povídám do telefonu kolegovi Pekárkovi, že mám před sebou novinku tuzemských ELBE a že ten článek bude speciálně pro mne oříšek. Na jeho dotaz, jak to vůbec myslím, jsem mu vysvětloval, že novinka „Eschatology“  je hrozně dobře zvukově a instrumentálně udělaná (tím myslím ve svém žánru u nás jedna z vůbec nejlepších), má předpoklady se určitému druhu hudebních fanoušků zalíbit, ale že zrovna mě přijde kvůli jediné složce, která na ní je oproti čistě instrumentálnímu debutu „S Více

Opravdu nám bude jednou ordinováno něco tak sofistikovaného jako vakcínou šířený nano-biomechanický virus, který potlačí empatii? Možná, že honba za životní úrovní či snaha tak nějak přežít život (záleží na tom, co všechno člověk dostal do kolébky, že?) ve spojení s nízkou úrovní všeobecného vzdělání a hodnotovou relativizací odvede časem stejně „dobrou“ práci. Zmíněným virem odkojení výkonní, inteligentní, zároveň však bezcitní a snadno ovladatelní proměněnci, o kterých pojednává nová deska domácích death/grind experimentátorů PERFECITIZEN, stejně nebudou p Více

Kalifornská heavymetalová stálice osmdesátých let musela krátce před započetím prací na její čtvrté a zároveň do té doby nejlepší desce čelit těžkým ranám osudu. V průběhu příprav alba „Symbol Of Salvation“ totiž jejich dlouholetý spoluhráč a ještě nedávno jejich kytarista David Prichard podlehl leukémii, která mu byla dva roky před tím diagnostikována. Nicméně rozhodnutí pokračovat alespoň v práci na tomto fantastickém materiálu bylo odsouhlaseno okamžitě, už díky svému zesnulému spoluhráči, který byl rovněž u mnoha skladeb podepsán jako s Více

Zlí jazykové o tomto albu tvrdí, že je to nejlepší nahrávka Yngwieho Malmsteena, která však paradoxně nenese na svém vývěsním štítu jméno svého protagonisty. Narcisticky onanistický styl, který si kytarista velice záhy prostřednictvím svých sólových nahrávek vypěstoval a učinil z něj svůj patent, tu ještě zdaleka netryská v tak širokém rozsahu a nabubřelé absurditě, jako v letech následujících. Zkrátka, na Malmsteenově prvotní a rovněž jediné hudební práci pro nově zažehnutou značku ALCATRAZZ, hraje onen mladík zcela ve prospěch nahrávky, čímž Více