Určitý odliv fanoušků se na sklonku osmdesátých let netýkal přímo kapely DIO a jejich poněkud zhoršujícího se potenciálu pro napsání výrazně chytlavé skladby, ale souvisel spíše se změnou všeobecnou, týkající se měnícího se vkusu metalového posluchačstva a postupnou žádaností zcela jiného typu kapel než přímo těch klasických Hard N´Heavy hrdinů. „Dream Evil“ nebyla sice špatnou deskou, ale po stránce prodejů nenaplnila zcela očekávání do ní vkládaná, a tak se Ronnie James brzy odhodlal vyměnit celou sestavu. Baskytaristou se stal Terry Cook, za Více

Bavíme-li se o starých albech NINE INCH NAILS , tak samozřejmě „Pretty Hate Machine“ značilo důležitý první krok a „The Downward Spiral“ znamenalo největší bombu, nicméně mezi tyto milníky bylo vklíněno ještě mini album „Broken“, kterému se dnes už možná nevěnuje tolik pozornosti, dle mého bylo ovšem právě toto dílo onou rozbuškou, která nastartovala celosvětový sukces Hřebíků. Kolekce je v katalogu uváděna jako EP (i když stopáž 31 minut by mohla splňovat i kritéria alba), svým významem je však pro kapelu i scénu důležitější než větši Více

I čtvrté album „Dream Evil“ si dokázalo udržet vysokou laťku kvality a navazovalo, bez výraznějších obměn stylizace písní, na tři starší a velmi úspěšná díla kapely DIO. V roce 1987 už však bylo klima na metalové scéně poněkud jiné než o pár let dříve. Do zorného pole nové generace fanoušků se čím dál více dostávaly divočejší a ne až tak nažehlené kapely, které ve výsledku stály u zrodu nových, agresivnějších subžánrů metalové kultury. Pro rockové klasiky bylo tak čím dál těžší uspět a vůbec si udržet pozornost nové generace fanoušků. Ona výrazová nem Více

„Sacred Heart“ je posledním z trojice velmi úspěšných alb od DIO. Ti v roce 1985 zakončili pomyslnou trilogii, v rámci diskografie úvodních a do dnes velmi ceněných alb, na kterých se vynikající zpěvák nesmazatelně zapsal do povědomí heavymetalových fans, a to aniž by na něho bylo nahlíženo jako na někdejšího člena jiných slavných hardrockových bandů minulosti – RAINBOW a BLACK SABBATH. Na všech třech albech se nacházely nezapomenutelné hymny s typickým odérem historie, fantasy a mysteriózního nalazení. Každé z těchto alb se ve Více

Když upustíme od klasického heavy metalového vzorce, kterým mám na mysli obecné vnímání tohoto odvětví, jež se stalo oproti hard rocku výrazně tvrdším hudebním stylem, definovaným na počátku osmdesátých let kapelami jako IRON MAIDEN, DEF LEPPARD, SAXON, DIAMOND HEAD a chvíli před nimi už JUDAS PRIEST, při pozornějším pohledu do minulosti můžeme nalézt jeho první stopy u kapel jako jsou BLACK SABBATH, ATOMIC ROOSTER a právě BUDGIE. Posledně jmenovaní sice v obecném měřítku s BLACK SABBATH v hutnosti projevu a temnotě výrazu soutěžit nemohou, avšak kdysi patři Více

Po velkém úspěchu debutové desky „Holy Diver“ projekt Ronnieho Jamese Dia nezahálel, ale naopak se zpěvák s kapelou jal kout železo dokud bylo žhavé. Brzy tak malý derviš s velkým hlasem stanul doslova na piedestalu nově bující heavymetalové scény ve Spojených státech amerických a svými songy si podmanil nemalou část posluchačstva natěšeného na vše s aurou mytologie a fikce. I přestože jeho hudba nikdy nevyznívala lákavě pro komerční trh a nejrůznější mainstreamové hitparády, ale naopak si držela specifický esprit a vlastnila dlouhodobě trvaj Více

V průběhu roku 1983 nebylo oslavovanější debutové heavymetalové desky než „Holy Diver“ od kapely DIO. Když zpěvák Ronnie James Dio na sklonku předešlé sezóny opustil řady BLACK SABBATH, hned spřádal plány na postavení vlastního souboru, který by měl od začátku pouze ve vlastní režii. Z řad černokněžníků si sebou vzal dobrého parťáka, bubeníka Vinnieho Appice a jeho dalšími spoluhráči se brzy stali: osvědčený čtyřstrunník Jimmy Bain, se kterým kdysi spolupracoval na nejoslavovanějším milníku melodického hard rocku let sedmdesátých, albu „Rising Více

Přiznám se, že úplně posledními alby, která jsem až do letošního roku od GRAVE DIGGER slyšel, byl onen post-comebackový a poměrně slušně hodnocený trojlístek „The Reaper“, „Heart Of Darkness“ a „Tunes Of War“, prostřednictvím kterého se Teutoni opětovně a velmi sebejistě etablovali na metalové mapě devadesátých let. Na poslední z těchto tří desek navíc začal onen památný skotský koncept, který se na několika dalších albech dokonce dočkal nejednoho pokračování. Díky tomu si GRAVE DIGGER vysloužili pověst válečníků posedlých skotskou historií. Po Více

Netvrdím, že je Ralph Hubert génius, rozhodně však hudebník, který má co nabídnout. Svůj osud spojil s metalem. Nesnaží se měnit jeho formu, jen do ní vkládá jedinečný obsah, který se neoposlouchá. Mustr od roku 1985 příliš neměnil. Umělecká svoboda nalezená ve zdánlivě bizarní směsici modernější ruské či jiné klasiky a technického thrashe vynesla metalové scéně řádku přinejmenším zajímavých desek; formaci MEKONG DELTA, za níž dotyčný stojí, pak na oplátku kultovní status. Projekt, který měl kdysi dávno mimo jiné dokladovat vyspělost německé metalurgie, se s Více

V roce 1997 pokračovali neohroženě floridští SAVATAGE ve své velké jízdě napříč devadesátými lety a přišli s dalším konceptuálním milníkem, jenž skloubil osvědčené metalové prostředky s lehce orchestrálními. Další jejich dílo bylo poháněno nadlidskou skladatelskou vůlí Jona Olivy a jeho věrného kolegy a producenta Paula O´Neilla a rovněž jejich potřebou zhotovení dalšího dokonalého uměleckého artefaktu. Fanoušci se tak dočkali mimořádného a do nejmenšího detailu promakaného koncepčního alba. To šlo brzy směle zařadit vedle kteréhokoliv z p Více