Britsko-americká formace ALGIERS na sebe upozornila již vydáním singlu „Blood”, natož pak debutovým albem „Algiers” v roce 2015. Odborná kritika nešetřila superlativy, a koho z řad fanoušků neoslovil originální hudební styl skupiny, ten si to mohl vynahradit na burcujících textech. Čerstvá porce písňových lahůdek z nového alba sama přímo vybízela k využití a ALGIERS toto volání ochotně vyslyšeli a jali se ji prezentovat nejen v Americe, ale i za hranicemi rodných vlastí. Do itineráře svých vystoupení neopomenuli zařadit dokonce ani naši republiku Více

Nadešel čas vstoupit do nechvalně proslulé etapy historie IRON MAIDEN, kdy fungování legendární britské heavymetalové kapely v polovině devadesátých let prošlo dosud nejtěžší zkouškou. Pravdou je, že tehdy doba heavy metalu celkově příliš nepřála, byť třeba žánrové stálice jako BLIND GUARDIAN, GAMMA RAY či HELLOWEEN vydávaly mimořádně zdařilé desky. Naproti tomu v paprscích pohasínající záře se pohybující IRON MAIDEN čekal úkol nelehký a v rámci stavu věcí u této kapely vlastně i nezdolatelný. Nešlo jen o Více

Když při tvůrčím procesu spojíte PINK FLOYD s MESHUGGAH, vdechnete skladbám cítění třeba takového Stevena Wilsona a celou dobu se budete snažit nebýt až tak moc vzdáleni projevu norských LEPROUS, je dost pravděpodobné, že pokud se vám práce vyvede a bude obsahovat moderní feeling a sem tam opravdu dobrou skladbu, přiblížíte se tvorbě dánských VOLA. Stále ještě neoposlouchané a vlastně i nenápadné kometě na poli alternativní metalové scény dneška. Jejich třetí deska „Witness“ nadále s vkusem rozvíjí vše, co bylo kapelou Více

Protože mi pohmožděné zápěstí zatím nedovoluje psaní na plný úvazek, tak jsem si řekl, že aspoň využiju dočasné pisatelské invalidity k představení několika zajímavých kratších desek, které se mi sešly ve sbírce. Tady je první z nich.Už samotný název nového EP italských drtičů HIDEOUS DIVINITY asi nenechá nikoho na pochybách, kde že tentokrát čerpali deathoví technici z Říma inspiraci. „LV – 426“ je totiž onen vzdálený nehostinný planetoid, na kterém se prohání vetřelčí verbež snažící se zlikvidovat veškeré lidstvo v čele s archetypální Ripleyovou. HIDEOUS DIV Více

„V dané chvíli to bylo nejtěžší, ale zároveň nejlepší rozhodnutí.“ Zhruba tak baskytaristka a zpěvačka Fernanda Lira zpětně glosovala svůj nečekaný odchod z rozjeté NERVOSY. Společně s ní odešla i bubenice Luana Dametto. Obě hovoří o osobních důvodech, po kterých už jsem dál nepátral. Sdílná ostatně nebyla ani Prika Amaral, zůstavší rázem jako kůl v plotě. Připustila však, že pro ni samotnou o překvapení nešlo. K rozchodu podle ní vedla řada důvodů existujících po delší dobu. Každopádně nikdo nic nevzdává a všichni chtějí pokračovat. V tom posledním dámy roz Více

Po více než pětatřiceti letech existence thrash metalu vnímám zjednodušenou mapu žánru tak, že buď kapela patří k té 1% hrstce cenných originálů, které se za dlouhá léta dokázaly vymezit mimo rámec oné jednolité, striktně agresivní masy, vyprofilovat se nad žánr, takže si za žádných okolností jejich zvuk a styl prezentace nespletete s nikým jiným, což je cenné navzdory faktu, že dotyční dali někdy přednost obohacujícím odbočkám a rozličným fázím vývoje, a nebo v 99% případech úplně naopak, kapela je součástí dávno přežitého ortodoxního Více

Druhá sólová deska Bruce Dickinsona, všeobecně známá především díky celosvětovému hitu „Tears Of The Dragon“, se nerodila vůbec snadno a její tvorba musela postupovat skrz několik období s rozličným muzikantským ansámblem. Zpěvák na albu začal pracovat bezprostředně po ukončení svého členství u IRON MAIDEN a vznik nahrávky tak nejprve poznamenalo několik započatých a posléze ukončených spoluprací. V první polovině roku 1993 vznikaly demosnímky, na kterých byl Dickinson doprovázen členy britské hardrockové kapely SKIN. Poté přichází Více

Návraty do metalového pravěku jsou dnes zcela běžné. Thrash, death, black, nekončící proud retra, živený nostalgií fanoušků. Návratová křivka logicky kopíruje vývoj v klasickém období. Nejdřív heavy metal, pak thrash atd., přesně jak stárnou jednotlivé generace metalistů. Nicméně zájem o metalové retro trvá déle než ona zlatá éra, kterou bych pracovně vymezil roky 1980 až 1991. Důvod? Stárnoucí fanoušci už většinou nic neřeší ani nehledají, jsou tudíž věrnější, přičemž existuje i nějaký ten dorost, rekrutující se nejčastěji z řad jejich potomků. Samozřejmě j Více

Nebudu si hrát na dlouholetého fanouška vyškovských DARK GAMBALLE. Jejich hudba mě prozatím tak nějak zvláštně míjela. Narážel jsem na ní většinou jen v povedených klipech při brouzdání internetem nebo jsem tu a tam zaslechnul slibnou ochutnávku z nezávislého rádia. Zařadil jsem si je do nekončící fronty zajímavých formací, ke kterým bych se někdy rád vrátil. V této vesměs dobré společnosti vydrželi až do letošního jara, kdy mi přistála v přehrávači jejich nová placka „Romance panenky a kladiva“. Čtrnáctá řadovka, to už je pořádné číslo; pokud Více

Přiznám se, že jsem nikdy neměl výraznější vztah k staré předrozpadové etapě dánských ARTILLERY, ale způsob jakým se tahle kapela svými alby prezentuje nyní, zhruba v posledních dvanácti letech, mne naplňuje výhradně dobrými pocity. Jejich styl se nachází přesně na hranici mezi robustním nařezaným thrashem a melodičtěji vedeným heavy/speed metalem. Za druhou a v menší míře patrnou stylovou složku může především hlas aktuálního siláka od mikrofonu Michaela Bastholma Dahla. Jeho srdnatý projev vybízí stárnoucí kapelu k Více