V časech, kdy se ENTOMBED nachází ve stavu prapodivného rozklížení na dvě nesmiřitelné frakce, DISMEMBER již nějakou dobu neexistují a UNLEASHED si jedou stále ty samé kolovrátky pro své věrné, představují právě BLOODBATH jednu z mála jistot nekompromisního švédského death metalu, stylu, který zažíval svůj největší boom na počátku devadesátých let a vešel ve známost především díky neobvykle podlazenému zurčivému kytarovému zvuku ze stockholmského studia Sunlight Tomase Skogsberga. Zvláštní, že čest žánru dnes dělá především seskupe Více

Kdo by čekal, že OPETH letos vypustí jenom nějaký průměrný koncertní záznam, ten by se velmi mýlil, vždyť tito Švédové dlouhá léta patří mezi perfekcionalisty, kteří si na podobných kolekcích dávají sakra záležet. Mocná záležitost, tahle „Garden Of the Titans: Live At Red Rocks Amfitheatre“, jak zní celý její název. Album je totiž magickým výletem čarokrásnými hudebními scenériemi, jaké nabízí nejen produkce hraná v útrobách pověstného amfiteátru zasazeného do skal divoké coloradské přírody, ale i samotná tvorba jedné z nejúchvatnějších sev Více

Hned při první písni mi víčka začala příjemně padat, oči zůstávaly zavřené, mysl otevřená, sladce plynoucí hudba mě odnášela na jakýsi renesanční známek, ten, co má hodně sgrafitů na fasádách a málo nábytku v místnostech. Možná takový můj fantaskní Nelahozeves. Jsem v jedné z těch jeho rozlehlých chladných místností s výhledem na řeku, její zdi jsou přes velká okna nahřívány teplými podzimními paprsky slunce. Možná tam někde v rohu sedí i kapela, tak jako za starých časů. Nikoho však nevidím. Jenom v oparu kolem ta kr Více

Když se tahle severská kapela, po mnoha letech působení v branži na postu sice avantgardní ale i velmi úspěšné zajímavůstky, rozhodne vyvrhnout na svět prakticky přívětivé rockové album, stojící navíc na výrazné melodice a všudypřítomných futuretroidních synthy aranžích, musí zároveň počítat s tím, že odezva na dílo může zapůsobit jako studená sprcha. Ono totiž přijít s dokonale vybalancovaným materiálem, který si drží chytlavost a zároveň neupadá do oblasti prachsprostého kýče, je oříškem i pro minulostí nezatížené soubory, jdo Více

Víte, co se mě na současných DEICIDE nejvíc líbí? Že sebou a svou hudbou neplýtvají. Drží se svého kopyta a dělají to dobře. A víte, co mě na jejich docela povedené novince fascinuje? Zvuk vřeštivých kytarových sól, které dokáží do nahrávky dostat onu potřebnou bouřlivost, a to i na tak kratičké ploše, jaká jim je vyhrazena. Mezi námi, oni tito vyvrženci z lůna pekelného se nikdy s ničím moc nepárali a sotva půlhodinové desky k nim kdysi patřily stejně přirozeně jako ona blasfemická textová složka. Novinka „Overtures Of Blasphemy“ platí Více

Britským klasikům SATAN se úspěch vždy vyhýbal velkým obloukem, ačkoliv kapela ve svém středu už od osmdesátých let držela velmi zručné muzikanty a měla ambice prorazit do vyšších výkonnostních lig. Novinka zkušeného kvintetu z Newcastlu je vlastně odhalením, proč se velký průlom nad řekou Tyne v případě této pětice nikdy nekonal. Materiál v rámci skladatelské, instrumentální a vokální roviny je totiž vážně dobrý, dokonce bych řekl, že za jistých podmínek by se z „Cruel Magic“ mohla stát opravdu velká heavymetalová deska, ty důvody, proč se tak nik Více

A protože jsme si včera splnili filmovým příspěvkem zásobu death-metalových článků na měsíc dopředu, můžeme si v klidu věnovat tématu, který nás zajímá především - tedy rockové muzice. I když to povídání nebude mnohdy pozitivní a optimistické, neboť se nám švédští borečkové postupem doby jaksi transformovali do uniformní, jakoby rebelantské a třeskutě nepřekvapivé instituce. Takže jak začít? Byly doby, kdy jsem HARDCORE SUPERSTAR považoval za velmi svěží vánek v oblasti punk rocku, hair metalu a rock´n´rollu obecně, ale dnes se situace Více

Počátkem letošního roku zachvátila mojí posluchačkou kulturu opětovná, intenzivní posedlost djentová, jež po sobě zanechala jeden příjemný objev v podobě dánské formace VOLA. Tato svoji kroniku začala psát v roce 2006 a současný kytarista a zpěvák Asger Mygind tam vzpomíná na legendy OPETH a PORCUPINE TREE, které v něm zasely semínko muzikanta klíčící ve sklepě rodičů, jeho první zkušebně na kodaňském předměstí, kde začal jamovat s podobně naladěnými spolužáky ze střední školy. Svého času pětice nadšenců na své hudební dráze nijak nespěchala, přes epíčka Více

Album, které je mnohými považované za monstrózní restart těch starých dobrých halucinačních MONSTER MAGNET. Vlastně přišlo v době, když už možná dost lidí Wyndorfovu klopýtající sebranku odepisovalo a čekalo, že ta již bude sázet jen a pouze údržbové desky bez potenciálu někým snad ještě někdy důrazně zacloumat. Jenže jak se ukázalo, tak album „Mastermind“, a vlastně i následující deska „Last Patrol“, odhalilo zcela něco jiného. Desperáti z New Jersey překypovaly žhavým materiálem a dost dlouho kumulovanou vnitřní energií o síle atomové Více

Když jsem před rokem objevil debut „Corroding Dreams“ od pražského projektu FACE THE DAY, měl jsem po hodně dlouhé době pocit, že jsem natrefil na skutečně zajímavý úkaz na tuzemské rockové scéně. Očekávání následovníka byla tudíž obrovská a druhé album „Stuck In The Present“, vydané právě v těchto dnech, potvrzuje neobyčejnost formace, která ačkoliv svým naturelem může být řazena do progresivního ranku rockové hudby, neschází muzikantům schopnost složit chytlavé písničky, jaké se dokáží v hlavě posluchače dlouhodobě zahnízdit. Materiál odha Více