„Anathema“ je třetí deskou tokijské deathmetalové úderky DESECRAVITY, která datuje svoji historii od roku 2007 a jejíž chod se točí kolem bubeníka Yuichiho Kuda. A bylo to právě aranžmá Kudovi artilerie na předchozím výborném albu „Orphic Signs“, které upoutalo moji pozornost a udrželo tuto formaci v hudebním hledáčku. Předpokládám, že hudba a nádherně zubaté logo skupiny budou spíše známé náruživým vyznavačům technického death metalu, těm, kteří standardně pracují se soupiskou akvizic z katalogů death metalových farem, jakými jsou Unique L Více

„Ahoj, jsem Josh Todd a jsem rock´n´rollová stár. Za dva roky mi bude padesát a na těle nemám ani gram tuku, ale naopak spousty super kérek. Koukni. Tetování miluju, dostává mě do pohody. Když jdu po Sunset Boulevard v Los Angeles, všichni ví, že jsem rock´n´rollová stár. Moje kapela BUCKCHERRY je tu pojem, kdysi jsme dokonce doprovázeli KISS na jejich celosvětovém Psycho Circus turné. Později jsme také podpořili MÖTLEY CRÜE a jiný další super kapelky, jako třeba PAPA ROACH, zúčastněný velkýho podniku CRÜEFEST. To byly velký časy. Několi Více

Hudbu legendárních Dětí od jezera Bodom už není třeba žádnému posluchači z početné metalové komunity dlouze představovat. Zvlášť pak ne těm, kteří se kdy v posledních dvou dekádách otřeli o severský melodický metal. Úderný, převážně rychlý nářez, opatřený sem tam nějakou tou klávesovou aranží a s tím související melodikou made in Suomi, přecházející mnohdy až do kolovrátkového pojetí, si získal nespočetně příznivců. Zvuk kapely byl však vždy charakterizován zejména technicky vyspělou kytarou Alexiho Laiha, lídra pětičlenné formace, i jehož Více

Je to od Tobiho pěkné, že se o své chytlavé melodie opět nezapomněl rozdělit s celou plejádou výborných zpěváků.:-) Asi by nebylo fér vést úvahy v tom smyslu, jak by „Moonglow“ znělo, kdyby ho celé nazpíval třeba Jorn Lande. Uf, najednou cítím mrazení. Můj skvělý tip ohledně obsahu bonusového disku příštího studiového počinu stejně zůstane nevyslyšen. Zapomeňte na instrumentální verze! Vlastně bych těch bonusových disků v případě novinky AVANTASIE mohlo být asi tak šest. Koncept spojený s masovou účastí špičkových hardrockových a Více

Řekové ROTTING CHRIST mají odpracováno. Během třiceti let aktivní činnosti a třinácti alb dokázali vytvořit specifický zvuk i styl, díky kterému jsou dnes zavedenou značkou a nemusí nikomu nic dokazovat. Jejich okultismem, gotikou či různými filozofiemi ovlivněný black metal byl vždy na první poslech mezi ostatními kapelami žánru jasně rozpoznatelný a unikátní. Hudba kapely se během let vyvíjela, ovšem základní trademark, za což lze považovat zejména frontmanův projev, kdy na způsob kněze pronáší okultní zaříkávání nad hradbou opakujících se sekaných Více

Na novou desku akademiků DREAM THEATER jsem se opravdu těšil, a to dlouhých šest let, jelikož jsem před třemi roky vůbec nepochopil tvůrčí záměr dvojalba „The Astonishing“. Více než dvouhodinovou progresivní šlichtou značně provoněnou sebestředností jsem se dokázal prokousat všeho všudy dvakrát a toto veledílo jsem s díky odmítl i jako dar, protože by na něj akorát tak padal prach.Vydání čtrnácté řadovky provázelo hned několik pozitivních signálů. Písně, které byly postupně uvolňované jako předkrm „Untethered Angel“, „Fall Into The Light“ a „Paralyzed“ nesly Více

Když ve zdejších diskusích před lety wuxia napsal, že na rozdělení QUEENSRŸCHE prodělaly obě strany, bylo v tom hodně pravdy. V současnosti je to snad ještě více nápadné. Někdejší frontman Geoff Tate se spíše než hudbě dnes věnuje svým vinicím a jeho projekt OPERATION MINDCRIME se plácá v pseudouměleckém bahně, kde songy určitě nemají sílu jeho památných standardů z nejlepších časů seattleského kvintetu. Jeho někdejší spoluhráči to však slyší jinak. Pod osvědčenou značkou QUEENSRŸCHE dnes vzhlížejí k americkému Více

Rock´n´rollová stálice ze švédského Nässjö se po pěti letech ticha konečně ozývá se zbrusu novým materiálem a vyjíždí na dlouhé evropské turné. BACKYARD BABIES jsou všem vyznavačům garážového rock n´rollu a punku dobře známou institucí a to už od konce devadesátých let, takže jejich fanoušci samozřejmě již dávno moc dobře vědí, co je čeká. Frajerská a pouličně bodrá hudba, ve které se vždy střetávaly vlivy punku s nepřikrášlovaným hymnickým dirty rockem, měla v jejich podání vždy specifické kouzlo, to tvrdím navzdory skutečnosti, že jsem si v poslední Více

Oni pořád hrají na city a my jim to pořád žereme. Najděte na kterékoliv desce EVERGREY jeden civilní moment. Najděte okamžik, v němž by charismatický hlas Toma S. Englunda neburcoval, nezpytoval, nežaloval, nevolal o pomoc, nejihnul, neodprošoval, nevzýval, nevyvolával soucit, nenesl takovou tu tíhu atd. Patosu je tentokrát plný Atlantik. Když ono se to tak dobře poslouchá. Obzvlášť po více jak deseti letech půstu. Není pravdou, že bych EVERGREY po uvedenou dobu ignoroval. Faktem však zůstává, že od časů alba „Torn“ jsem si dopřával jen náslechy. Během n Více

Švédové CANDLEMASS jsou již skutečnými legendami doom metalu a to i navzdory studiovému pauzírování, které se u nich stalo v této dekádě normou. Mluvilo se o zdravotních komplikacích Leifa Edlinga, ale tohle téma bych nerad specifikoval, protože na bližší a aktuálnější zprávy jsem nenarazil. Ještě několik let zpátky to vypadalo, že se už sotva kdy od švédského kvintetu dočkáme nového materiálu a nyní zde stojí se zatraceně přesvědčivým albem. I kdyby se jednalo o úplně poslední sadu, je skvělé, že k realizaci došlo, neboť všemu dominuje n Více