V roce 2004 provedli MANIC STREET PREACHERS další zvukovo-dramaturgický veletoč. Po sérii skvělých rockových alb si vybrali popovou chvilku. Musím se přiznat, že v době vydání jsem album „Lifeblood“ upřímně a intenzivně neměl rád. Dokonce jsem o něm teď ani nechtěl psát, vzpomínky se pořád uvnitř mojí paměti držely v negativní zóně. No ale mezitím uplynulo dvacet let, já jsem taky už starší, a tak nějak jsem zjistil, že to album vlastně není úplně špatné. Určitě lepší než debut (klídek, jen vás popichuju).Kde nastal ten zlom, který tak výrazně ovlivnil finál Více

Po vydání knížky „Šeptej nahlas“, čtivě mapující českou shoegaze scénu na začátku devadesátek jsem si doplnil svůj rozhled o další alba, která jsem neznal a připomenul si těch pár, která jsem v minulosti už poslouchal. Celá tato hudební vlna kolem mě v té době proplula nepozorovaně a objevoval jsem ji postupně až dodatečně. Zato aktuální vlna shoegazu a jeho různých klonů jako nu-gaze, blackgaze a kříženců s metalem, indie rockem, grunge nebo čímkoliv jiným mě baví velice. Při brouzdaní internetem jsem narazil na kapelku EVERSAME, která dělá shoegaze hez Více

Seattle není jen grunge. A vlastně ani nikdy nebyl. V upršeném severozápadním cípu Spojených států byla vždy pestrá hudební scéna. A její alternativně rocková část nám dala nejednu skvělou kapelu. Od vtipálků PRESIDENTS OF THE UNITED STATES OF AMERICA, přes southern rockem šmrncnuté alternativce BAND OF HORSES až po emo rockové SUNNY DAY REAL ESTATE. GREAT GRANDPA bych pak umístil někam do serióznější, ale zároveň emotivně pojaté, indie-rockové škatulky. Typicky americký zvuk kapela jemně doplňuje o prvky převzaté z alternativního country rocku jako bendžo Více

Tak tohle je jasná výzva k zopáknutí a doplnění diskografie. Jasně, THE HAUNTED nikdy nenahráli vyloženě špatné album, přestože některé recenze by mohly nasvědčovat opaku. Novinka ovšem řeže nadmíru pěkně. Cítím zde podobnou chemii jako u poslední desky THE HALO EFFECT. Prostě přátelské tvůrčí setkání velezkušených metalových hudebníků 50+, během kterého se nemusí nikomu nic vysvětlovat. Všichni znají svou roli dokonale a vědí, jak do tří-čtyř minut vtěsnat žánrové standardy, tak aby byla výsledkem přesvědčivá píseň. Poslouchám a nedokážu si připustit, ž Více

Pokrok nezastavíš. V roce 2000, když PEARL JAM vydali „Binaural“, ho kamarád na koleje přinesl na MC kazetě. Jako sedmou kopii sedmé kopie. Ale v roce 2001 jsme novinku MSP už poslouchali rovnou z CD, dokonce originálního. Hned jsem byl upozorněn, že je to pořádná porce muziky. A že zároveň kapela otočila kormidlo svého směřování opět směrem k alternativním vodám.Než se samotné album dostalo na pulty obchodů, odehrála se jedna kuriozní a zároveň kontroverzní událost. Je zajímavé, jak jsme jí vnímali my v našem středoevropském prostoru s naší Více

Polsko a Poláky obecně mám vážně rád. Ale jejich hudební scénu vůbec neznám. Teda kromě obligátních BEHEMOTH, kteří se ale úplně míjejí s mým hudebním (ne)vkusem. Proto bylo pro mne překvapivé zjištění, že zajímavá kapelka SNAKES SNAKES SNAKES pochází právě z Polska. Konkrétně z Lodže. To zjištění vlastně přišlo náhle se čtvrtým songem jejich debutové desky „Syk“, kde najednou zpěvačka začala zpívat „po polsku“. Do té doby její angličtina nezavdávala nejmenší příčinu pochybností, že jde o ostrovní kapelu. Její zpěv mi pak lehce evokuje Ritzy Bryan z Více

Když tak novou desku této legendy poslouchám, dalo by se o ní říct, že nejde v kariéře Vincenta Furniera o nic závažného. Jedna chytlavá vypalovačka („Wild Ones“) je zde obklopena staromilsky znějícím rockovým materiálem, který je za přispění produkce Boba Ezrina prezentován, tu v docela obstojném, jinde i na boogie reminiscence sedmdesátých let v docela postradatelném duchu. Asi nějak tak by se dalo letmo shrnout nové album kapely ALICE COOPER. Proč tvrdím kapely? Protože zpěvák vystupující pod pseudonymem Alice Cooper po jednapadesáti letec Více

Deska, která nahání až hrůzu! Navíc od donedávna pro mne osobně zcela neznámé kapely. Značí však jeden z mých velkých retrospektivních objevů poslední doby. Před týdnem zde proběhla recenze na debut kalifornských thrasherů DÉTENTE z roku 1986 a právě zpěvačka z této kapely Dawn Crosby o čtyři roky později zakládá novou kapelu FEAR OF GOD, v jejíž albové prvotině z roku 1991 zhudebňuje všechny své ženské běsy (rozpadlé vztahy, závislosti, prostituci, trýzeň a sociální vyloučení) a albem „Within the Veil“ naplňuje po okraj umělecký potenciál t Více

I v parném létě se občas obloha zatáhne, a někdy dokonce zlé čarodějnice blesky a hromy vykouzlí. To je pak ideální čas pustit si třetí desku amerických čarodějnic z Los Angeles s názvem „Doggod“. Asi mají taky dost práce s vařením různých lektvarů a přípravou kouzel a zaklínadel, protože ačkoliv fungují od roku 2011, nenašly si čas na více alb. Trojice amazonek v klasické sestavě kytara-basa-bicí, neboli Sade Sanches, Irita Pai a Ellie English budují svojí hudbu primárně z garage rockových základů, které jsou čarovně doplněné psychedelií, blues, country, in Více

Recenze druhé desky PLACEBO začínala vzpomínkou na letní brigádu nedaleko Oxfordu v Anglii, kde rádio dokola hrálo několik aktuálních singlů. Na konci léta se k nim přidala i novinka od THE MANICS. První singl z jejich páté desky má sice dlouhatánský název „If You Tolerate This Your Children Will Be Next“, ale to je jen malá nedokonalost na jinak dokonalé skladbě. Plným právem zajistil pro kapelu historicky první Nr. 1 v britském singlovém žebříčku. Osobně ho považuji za nejlepší song MSP, za jeden z nejlepších songů Více