Po fanaticky hltané středě, kdy jsem od brzkého odpoledne prakticky nevěděl kam dřív skočit a viděl zde rekordní počet vystoupení během jednoho festivalového dne, se situace ve čtvrtek vrátila do normálu a byl to vlastně takový běžný brutálovský den. Počet sledovaných koncertů se sice snížil, ale jejich kvalita byla o to zajímavější. Několik finálních performací právě ze čtvrtka vlastně považuji za top koncerty celého ročníku a dost pravděpodobně i historie josefovského festivalu. Ano, mám na mysli především vystoupení br Více

Organizátorům se letos podařilo festival po mnoha stránkách zdokonalit, to poznal i někdo, kdo si zrovna nelibuje v mimohudebních speciálních nabídkách. Zkrátka, člověk za ty čtyři dny zdaleka nestačil navštívit všechna místa a atrakce, nedostal se do všech koutů areálu, neokusil všechna jídla, která by za to možná stála, a hlavně - musel výrazně škrtat i mezi oblíbenými kapelami, protože se toho v pevnosti dělo až tak nadmíru, že oči i uši přecházely. Stran celkové dramaturgie a vystupujících kapel šlo pravděpodobně o vůbec nej Více

SLAYER, AEROSMITH, JOURNEY, STYX, FLEETWOOD MAC, UFO, THE WHO – pár klasických kapel, které jsem naživo nikdy neviděl a už asi ani nikdy neuvidím. Některé skončily se zájezdy nebo to zabalily úplně, jiné jsou sice stále aktivní, ale k nám do Česka či do střední Evropy nejezdí. Zpráva o posledním turné MR. BIG tak pro mě bylo připomenutím, že pokud nechci tuhle množinu rozšířit, měl bych si na začátku srpna vyhradit čas, takže jsem nakonec obětoval i utkání Ligy mistrů na Slavii, kam jsem dostal volňásky. MR. BIG udělali první zápis Více

Vlastně zcela neplánovitě došlo k překřížení mé několikadenní dovolenkové cesty po Vysočině s hudebním vystoupením interpreta, který dnes již dlouho nepatří k záležitostem, jaké bych coby rocker detailně sledoval. Řekl jsem si však, proč neukročit trochu stranou a nekoupil si lístek, byť jsem Bártu kdysi dávno poslouchal jen v rámci jeho působení u plzeňské hardrockové kapely ALICE. Výsledkem byl skvělý hudební zážitek, kterého ani trochu nelituji. Bártovi ILLUSTRASPHERE totiž šlapou jako výtečně sehraný organizmus a v nadž Více

Tradiční třídenní výroční akce malého pivovaru Raven na Lochotíně znovu přilákala stovky až tisíce návštěvníků proudících na prostranství poblíž mého bydliště za účelem socializace a ochutnávání z široké nabídky nápojů zdejším pivovarem připravených. Já osobně byl na tramvajové točně přítomen hned první večer (ve čtvrtek) na koncertě největšího jména soupisky a sice domácí ZNOUZECTNOSTI, plzeňské punk-rockové legendy působící na scéně již nějakých osmatřicet let, která to tu velmi solidně rozpumpovala.Tuhle jsem četl vyjádření Démy, že by jej Více

Myslím si, že u chlápků ve středním věku existuje i horší program na sobotu, než si během slunečného dne udělat decentní švejkovskou vycházku po přírodních krásách Křivoklátska, ochutnat pár kousků z dílny několika malých pivovarů a ještě si poslechnout solidní rockovou hudbu, od kapely vyjadřující se vcelku chytlavým způsobem a v neposlední řadě zejména prostřednictvím hezké zpěvačky, kterou leckoho baví sledovat.:-) JAMARON to zhruba po dekádě existence dotáhli do množiny středně velkých kapel a to zcela svépomocí. Na koncertech mají navzdory svému nep Více

Na svém třetím pražském koncertě potvrdili THE CULT, že jsou skutečným kultem anglo-americké scény osmdesátých a devadesátých let. Koncert v Arše měl totiž všechno potřebné, co taková klubová show dlouholeté a svým výrazem nezaměnitelné kapely může nabízet. Skvělý zvuk, spousta energie, potřebné výrazové charisma a beze zbytku naplněná kapacita sálu, který oběma hlavním představitelům Ianu Astburymu a Billymu Duffymu doslova zobal z ruky. Už dlouho jsem nezažil koncert, na kterém bylo mezi diváky tolik muzikantských person z&n Více

Poslední nedělní den sliboval možná celkově vůbec nejsilnější a nejvyrovnanější sestavu celého letošního klání. Zejména tři poslední koncerty festivalu pak ukázaly sílu té melodičtější polohy metalu v jeho různých polohách.Tentokrát jsem dorazil už o něco dříve, vedro trochu polevilo na snesitelných 25 stupňů a já si hlavně nechtěl nechat ujít DELAIN, kteří k nám zavítali po pěti letech a vůbec poprvé s rumunskou zpěvačkou Dianou Leah. DELAIN nejsou IRON MAIDEN ani JUDAS PRIEST a předchozí vokalistka Charlotte Wessels není Bruce Dickinson ani Rob H Více

Třetí den bývá na lyžácích i táborech považován za kritický, kdy je potřeba trochu víc regenerovat a odpočívat. Nevím, jestli to tak berou i na Masters of Rock, ale právě sobota tu pro mě bývá pravidelně tím dnem, kdy hrají ty nejméně zajímavé kapely. I letos tak víc relaxuju, odpoledne věnuju návštěvě příbuzných a poté v televizi sleduju vítězství Báry Krejčíkové ve finále Wimbledonu. Na odstavné parkoviště u slepičárny pár set metrů od areálu tak dorazím až někdy před sedmou a pak se za o něco příjemnějšího počasí (rozumějte – m Více

Druhý den Masters of Rock věštil bouřkovou atmosféru, která mohla ohrozit vystoupení vůbec největší hvězdy jubilejního ročníku JUDAS PRIEST. Nakonec všechno dopadlo dobře (hůř na tom byla slovenská Pohoda, která zažila pád stanu, zranění diváků a konec festivalu). Byl to také den, na kterém vystupovali moje dvě největší srdcovky letošního klání – a zatímco Jidáši koncert odjeli jako obvykle na jedničku, ze SOILWORK jsem byl rozpačitý. Do areálu vcházím těsně před čtvrtou za posledních tónů DIE HAPPY, kteří tu slaví 30. výročí. Z&nbs Více