Letos k popisu dění na šestém ročníku plzeňského Metalfestu nejsem schopen přistupovat jako ke komplexní třídenní akci, protože jsem se díky jiné zaneprázdněnosti dostavil až na tři úplně poslední kapely třetího dne. Lochotínský amfiteátr byl stejně jako minulý rok velmi uspokojivě zaplněn a působil znovu jako ten nejideálnější prostor pro konání podobné akce a to nejen v západočeské metropoli. Počasí akci velmi přálo a atmosféra byla znovu velmi pohodová až vlídná, o zvukové stránce vystoupení všech tří kapel netřeba pochybova Více

Mám tuhle kapelu hodně v oblibě, provází mne prakticky celá metalová posluchačská léta a hlavně se jí daří i v současnosti, takže jsem si uvědomil, že ANTHRAX nyní platí za jednu z hodně mála těch věhlasnějších starších kapel, jejichž koncerty si zkrátka nikdy nenechám ujít, ať už se budou konat u nás v Čechách, na Slovensku nebo třeba v Německu. Důvodem mého zájmu je skutečnost, že tato newyorská moshing banda nahrává stále výborné desky, ale hlavně, že za návštěvu stojí rovněž i jejich nabroušené koncerty, které nepostrádají opr Více

Sanfrancisští FORBIDDEN jsou kapelou, která je (ze zpětného pohledu) vnímána spíše jako někdejší velká naděje, jež svůj velký potenciál postupem let ne zcela naplnila. Členy FORBIDDEN bylo totiž v určité fázi jejich existence hned několik person, jež se později prosadily v řadách úplně jiných kapel. Mám na mysli například Roba Flynna, který kapelu stačil opustit ještě coby mladíček těsně před nahráváním právě prvního alba „Forbidden Evil“, aby nejdříve na pár let přešel ke konkurenčním VIO-LENCE a později v devadesátých letech naplno prorazil se z Více

Albová dvojka zvaná „No Place For Disgrace“ pro mne představuje první setkání s tvorbou těchto arizonských thrashers. Nekompromisní a ultrarychlý materiál je možné brát jako názornou ukázku stavu věcí v metalové hudbě druhé poloviny osmdesátých let minulého století, tak, jak jí viděly podobně stylově zaměřené kapely ve Spojených státech. Tedy řada z dnešních legend, jejichž tvorba vycházela z toho, s čím na svých prvních dílech přišla METALLICA. Model metalové muziky, který za krátký čas (nejpozději zkraje devadesátých let) ve své původní podobě nad Více

Polovina osmdesátých let – Düsseldorf. Partička dvacetiletých floutků v odrbaných džískách se rozhodla šokovat metalovou Evropu pořádným kraválem, jehož textová náplň by se povětšinou dotýkala tehdejších politických témat, stejně jako oblíbených sci-fi a fantasy příběhů. Světová politická situace se tehdy ještě stále nachází ve fázi mrazivého patu. Evropa je stále ještě rozdělena na dva „tzv.nesmiřitelné“ ideové bloky, byť na východě už se schyluje k velkým změnám. Hromadné zbrojení probíhá s hrozivou setrvačností na obou stranách. Hrozba atomo Více

Když se na přelomu let 1985 a 1986 dali v Severním Porýní – Vestfálsku, konkrétně v Düsseldorfu, dohromady DEATHROW, thrashmetalová úderka založená na troskách heavymetalových SAMHAIN (neplést s americkou kapelou Glenna Danziga), šlo samozřejmě o jednu z řady událostí na značně rychle bující německé metalové scéně, která už tehdy přebírala na Starém kontinentě primární důležitost od povýšenecky (snad pouze ve vztahu k heavy metalu) působící Británie. A protože čtveřice mladíků vpadla na scénu silou orkánu a ještě ke všemu působila hodně sehraným dojmem Více

Tříčlenná legenda teutonského thrashe vešla ve známost zejména v době, kdy kapele vycházelo právě tohle druhé řadové album, psal se prosinec roku 1987 a do té doby měli za sebou SODOM už celou řadu zkušeností, včetně těch hodně negativních, týkajících se problémů s nespolehlivými kytaristy, ale i zvukové stránky jejich dlouhohrajícího debutu „Obsessed By Cruelty“, který nevyšel příliš podle představ. Založeni roku 1982 v Gelsenkirchenu obdivovali hudbu nespoutanců z MOTÖRHEAD a s nástupem nových rychlých a tvrdých metalových formací, motajících Více

Pokud bych měl jmenovat jedinou kapelu z oněch dávných dnů, ke které jsem cítil daleko větší přízeň než k ostatním, tak jsou to jednoznačně DESTRUCTION, což byla u mne vášeň na život a na smrt. A přitom dodneška vůbec netuším, jak se to přihodilo a jaká chemie zde zafungovala, faktem zůstává, že u mne jejich ranná etapa vždy vzbuzovala neskrývané vášně, rozněcovala emoce a připadala mi značně originální, zkrátka a dobře jiná od všeho, co se na poli německého thrashe tehdy nacházelo. Mé první setkání s DESTRUCTION sice obstaral až krátce po Sameto Více

Z podhoubí početné metalové základny v oblasti průmyslového Vestfálska vzešla i pětičlenná formace LIVING DEATH, která se v osmdesátých letech vepsala do paměti fans celou řadou zajímavostí. Kapela existovala zhruba dekádu a za tuto dobu měla na svém kontě pět řadových alb, nikdy však neměla to štěstí, aby zakotvila na stálo u silného vydavatele a svou kariéru dlouhodobě rozvíjela, a tak je dodnes za jejich nejstabilnější období považovaná druhá polovina osmdesátých let, kdy to LIVING DEATH po několika nezdařilých pokusech podepsali s malým vydavatelstvím Aaa Více

To bylo zase jednou v tiskovinách velkohubých hlášek o tom, že kalifornští DEATH ANGEL vydávají svoji nejlepší a nejthrashovější desku, která kapelu po všech těch letech snažení charakterizuje komplexně a bez hluchých míst a navíc přidává ohromnou porci tvrdosti a melodiky. A ono je to vlastně úplně naopak. Nenechte se vysmát, tohle je totiž ta nejprvoplánovější a nejlacinějším honička banalit v žánru thrash, jaké se kdy Kaliforňané za svou kariéru dopustili, jakou si od vydavatele nechali předepsat a jakou jsem od nich kdy slyšel. Třetí album pod dozore Více