Je sice pravda, že dlouho očekávané album „The Getaway“ zůstává pro mnohé za očekáváním a sice v tom, že RED HOT CHILI PEPPERS prostřednictvím něho znovu nenabízí materiál, kterým by konečně po letech odkryli nějaké nově nabyté muzikantské vize a obzory. K navnadění fajnšmekrů zkrátka nedošlo a kapela se drží svého léty vypiplaného, přívětivě slunečného stylu. Kladem zůstává, že jejich jemný kytarový popík má stále schopnost rozjasňovat mysl a je zhotoven ve špičkových podmínkách, navíc jeho uvolněnost odhaluje výborné muzikantské řemeslo Více

Je dobré vědět, že František Štorm v posledních letech cítí opětovně skladatelský přetlak a je ochoten se ve svém koníčku bohatě realizovat a dotovat jej, protože tu od něho máme, k radosti mnohých, další porci mokvajících mini-příběhů a zaklínadel. Musím se přiznat, že jsem se do alba dostával o trochu pomaleji, než tomu bylo v případě „Vagus Vetus“, což je na jednu stranu podivné, protože „Formulae“ svou čitelnou formou na předchozí počin navazuje a vlastní mnoho společných rysů, takže to celé p Více

Jestli bych měl vybrat jedinou a úplně nejnedocenější německou thrashmetalovou kapelu vzešlou z žánrového boomu druhé poloviny osmdesátých let, pak jsou to jednoznačně PARADOX. A bylo by tomu jak v dávné minulosti, tak i v poslední dekádě, kdy stranou většího mediálního humbuku kutí svoje alba, která nepostrádají nic z toho, co by měla nabízet kapela ve svém žánru naprosto určující. Kdysi před svým prvním rozpadem PARADOX vydali dvě alba, z nichž to druhé „Heresy“ z roku 1989 nabídlo obrovskou porci inteligentní tvrdé hudby narvané skvěl Více

Úspěšná dánská kapela VOLBEAT si to nedělá složité. Převařuje svůj chlapácký bigbeat ze stále stejných ingrediencí a jejich fanouškovská základna i navzdory tomu pouze a jenom roste. U předchozích dvou alb jsem v jejich chytlavé hudbě nalezl zalíbení i já, ale zatímco tehdy to celé na mne fungovalo, snad kvůli zajímavějším a méně provařeným momentům, snad kvůli větší různorodosti skladeb (tehdejší vlivy rockabilly a country), s letošní (v pořadí již šestou) nahrávkou „Seal The Deal And Let´s Boogie“ to na mne nezabírá. Novinka Více

Asi bych si hodně vyčítal nevyužít poslední příležitosti k spatření koncertu své nejoblíbenější kapely. Zvlášť když v kuloárech už dlouho dopředu zaznívaly hlasy, že se legendární Britové nacházejí ve skvělé formě a jejich finální karavana sklízí výhradně pochvalné reference. Členům BLACK SABBATH už pomalu táhne na sedmdesátku, takže se vůbec nedivím jejich rozhodnutí, chopit se příležitosti k ukončení kariéry a to v době kdy si  jejich vystoupení ještě stále udržují vynikající kvalitu a vše je provedeno s patři Více

Po dlouhých dvanácti letech ticha jsme se v roce 2004 konečně dočkali albového znovuzrození této švédské legendy. Jejich návrat však zpočátku nastoloval mnoho otázek a budil nepodložené rozpaky. Nakonec vše dopadlo na výbornou a návrat EUROPE platí dodnes mezi ty nejsmysluplnější a muzikantsky nejpoctivější v hardrockovém ranku. Kdo by si zpočátku pomyslel, jak sympaticky bude neměnná sestava kvintetu působit a že bude celá ta léta vytrvale zásobit své příznivce každé tři roky kolekcí nových hardrockových skladeb, opatřených bluesovými základy i aktuál Více

Od roku 1986 platili EUROPE za naprosté superhvězdy hudebního mainstreamu a nevyhýbal se jich onen pověstný humbuk, který byl s podobným úspěchem spjatý. Pamatuji si matně, že na konci osmdesátých let snad nevyšlo jediné číslo časopisu pro teenagery, ve kterém by chyběla fotka této vlasaté usmívající se kapely. Jenže dostat se na vrchol je jedna věc a udržet se na něm, platí za věc zcela jinou, dost možná o hodně složitější, a tak kvintet z dnešního pohledu vnímá tento čas jako uvěznění v osidlech záludného show byznysu, kdy byli muzikanti prak Více

Sepsat profil kapely, která mne kdysi dávno v dětství (jako úplně první) přivedla k rockové hudbě, protože svým největším hitem tnula i do řad něčím podobným nedotčených, byla od začátku jasná věc, na kterou jsem se hodně těšil. S odstupem času je zřejmé, že odkaz těchto Švédů stojí za víc, než jen mohlo někomu připadat při sledování všech těch hitparádových pozlátek, která rozehrála svou omamnou hru v průběhu  pro ně nebývale úspěšných osmdesátých let. Zde je tedy příběh. Na předměstí Stockholmu, v Upplands Väsby, byly na sklonku sedmdesátých let Více

K znovuzrození RAGE asi takhle zeširoka. Tohle je vlastně má úplně první životní recenze na nějaké album těchto vytrvalých metalistů, takže zde nejdřív popíšu svůj vztah ke kapele, kterou jsem kdysi dávno (a dost dlouhou dobu) bral jako takovou druhou ligu německého metalu, jakkoliv mám k RAGE vcelku pozitivní vztah, bylo tomu prostě tak. Vzhledem k tomu, že svůj rozjezd neměli tak velkolepý jako někteří jejich krajané (kde jsou dnes druhdy výraznější a přesvědčivější RUNNING WILD?), Peavyho a spol. šlechtí především ohromný skladatelský přetlak, Více

Co říci o aktuálním albu „Magma“, tak aby to vystihlo vše základní o dění v řadách této zajímavé kapely? Snad tedy, francouzská GOJIRA zachycená v momentě vlastní skladatelské obnovy? Zřejmě asi ano. Kapela, která na několika svých předchozích albech proslula technickou vysekaností, agresivitou a strojově vytříbenými riffy, letos zvolila trochu jiný recept. Do skladeb se totiž dostaly hypnotičtější fáze a jejich povětšinou volnější tempo nabízí nemalé množství prostoru k využití melodičtějších momentů. Joe Duplantier poprvé za ty roky využívá zpěvnějších hla Více