Poslední koncert thrashmetalových legend SLAYER v ČR provázelo hrozné vedro. Venku bylo doslova na padnutí a ve velké hale na Výstavišti, která nemá klimatizaci, to velice brzy nebylo o nic lepší. Vlhkost vzduchu připomínala podmínky v rovníkové Africe, takže se ten večer příchozí vyloženě koupali ve vlastním potu. Každopádně ale pořád radši Výstaviště než klimatizovaná O2 Aréna, kterou z mnoha jiných důvodů nesnáším. Tolik tedy na úvod a pojďme na plac. Sympaticky a bez českého suportu nastupují úderem osmé rovnou ANTHRAX. Mo Více

Jak začít? Jednoho dne mě na FB psal ...ne, Pelta opravdu ne :-)... Hooya, že je ta Abbathova novinka naprostou ztrátou času. Víte co, ono není moc dobré být předběžně informován o ne moc velké kvalitě nějaké právě vydané desky. Člověka to vcelku zmate a musí si posléze k dílku hledat cestu o něco delší dobu a skrz malý předsudek. Veden mírnou nechutí jsem opatrně přicházel k prvním poslechům. Nakonec jsem se však od té informace dokázal oprostit a zjistil, že „Outstrider“ rozhodně není špatná deska, ba co víc, je to nahrávka stejně Více

Bez zdlouhavých kliček k věci. Program začali ten večer předskokani 3TEETH. Tihle borci z L.A. nastupovali v 19:15 před celkem řídce zaplněný sál, což bylo docela divné vzhledem k tomu, že pořadatel avizoval už hodně dopředu vyprodáno. Američané ale počty lidí vůbec neřešili a svoji show rozjeli hodně sebevědomě. Hudebně nebyli moc vzdálení hlavní hvězdě večera, občas jim do rytmu problesknul RAMMSTEIN, jindy riffy a protahovaný zpěv nahodil vzpomínku na WHITE ZOMBIE a když kapela přitvrdila, posunula se až něka Více

Někdy je prostě dobré zajít na přednášku k panu profesorovi a ujasnit si některé priority. Zvlášť tehdy, když lze v jeho očích stále ještě bez problémů zaregistrovat onu lišáckou jiskru, která svědčí o schopnosti sebeironie a současně neguje veškeré obavy ze senility nebo rezignace. Dostane se vám pak spousty poznatků a podnětů, vytříbených náročným testem všech možných polemik i konfliktů a vyztužených mocnou životní zkušeností. A konečně i toho nejdůležitějšího, totiž ukázkového příkladu, jak lze důstojně stárnout, když má člověk alespoň trochu štěstí. Talen Více

Americký rocker Sammy Hagar byl vždy s větším zájmem a ohlasem u veřejnosti přijímán doma v USA než v Evropě, ať už šlo o jakékoliv období jeho kariéry: a) během první poloviny sedmdesátých let, v časech svého účinkování uvnitř revoluční hardrockové kapely MONTROSE, tehdy vládnoucí nejtvrdším kytarovým zvukem, jaký byl v USA k mání, b) v dobách následné sólové dráhy nastartované roku 1976, a nebo ještě o něco později, c) po nástupu k slovutným VAN HALEN, kde v roce 1985 nahradil Davida Lee Rotha a prožil v řadách slavné stadiónové kapely dalších úspěšných Více

Dnes už spíše mezinárodní než britská heavymetalová formace SAVAGE MESSIAH vydává letos již svou pátou řadovou desku „Demons“ a druhou u německé stáje Century Media, kam kapela přestoupila před třemi lety od Earache. Čtveřice točící se okolo zpívajícího kytaristy Davea Silvera se za deset let poměrně dobře etablovala na evropské metalové mapě, neboť debutová deska „Insurrection Rising“ vyšla poměrně v tichosti již v roce 2009 a od té doby  SAVAGE MESSIAH ušli poměrně velký kus cesty. Pracovali pilně na vlastním zdokonalení, což se jim, i díky Více

Finální transformaci DEATH v těleso progresivně metalové sice předcházela znovu kompletní obměna sestavy, ale nejdřív se zastavme u jediného stabilního člena. Chuck Schuldiner zůstal na svém, byť coby kytarista už mnohem více bažil po rozevlátých vyhrávkách, abstraktním sólování a shredding riffech, než aby připustil setrvání na hutnosti podmiňující deathmetalové bouření. Stejně tak však posouval i svůj vokální projev. Jedinou nápadnou indicii, která donedávna alespoň vzdáleně souvisela s death metalem z počátků jeho kariéry, konkrétně, když zde Více

V roce 1991 prokázal někdo z Českého vydavatelství Globus International skvělý vkus a v případě jednoho licenčního vydání vlastně i dost odvahy. Myslím, že budou stačit jen názvy desek: „Rust In Peace“, „Altars of Madness“, „Harmony Coruption“ a „The Key“. Posledně uvedené album vyrazilo do světa z dílny floridských NOCTURNUS. Vedle skvostu thrashového giganta, spalujícího debutu budoucího deathmetalového kultu a příjemného deathového uklouznutí britských grindcore prominentů představovalo zdaleka nejprogresivnější a nejhůře uchopitelný kus. Není divu, že viny Více

Tak už se nám vrátili i angličtí XENTRIX. Docela se divím, že se tak stalo s podobně dlouhým zpožděním, neboť hlad po thrashmetalových návratech probíhá již nějakých deset až dvanáct let. Ale protože současnou čtyřčlennou sestavu tvoří již jen dva původní členové, jmenovitě Kristian Havard u kytary a bubeník Dennis Gasser, mám pocit, že ten důvod, stran letargie, vězel třeba v nalezení té pravé osobnosti pro post nového frontmana. Zpívajícího kytaristu se nakonec nalézt podařilo, a tak bylo možné desku „Bury The Pain“ nahrát s novicem. Na něm vězela ne Více

Druhdy glam-metalová, posléze spíše rock´n´rollová, či dokonce blues-rocková partička D.A.D. (alias Disneyland After Dark) z Dánska letos vydává své dvanácté řadové album „A Prayer For The Loud“, co k nim a jejich nové nahrávce tedy říci? D.A.D. byli na vrcholu přesně před třiceti lety, přesto se ani jednou nezastavili. Za celou tu dobu došlo v jejich sestavě k jediné změně, konkrétně na postu bubeníka. Díky pódiové image sice docela divná (prapodivné oblečení, přilby a nejrůznější pódiové náčiní), ale hudebně zajímavá jednotka, která se vždy dr Více