Byť patří tihle aktivní Britové mezi zasloužilé metalové legendy, které se již nezadržitelně blíží důchodovému věku, na jejich práci to rozhodně poznat není. SAXON nás totiž zásobují novým materiálem i ve čtvrté dekádě vlastní existence a to s dvou letou pravidelností. Navíc si tyto pozdní nahrávky udržují vysoký kvalitativní základ, který je stále stvrzován jejich výtečnými koncerty napříč celou Evropou. A proto je stále velmi na místě, partu okolo Biffa Byforda považovat za jednu ze stěžejních představitelů staré heavy metalové školy. Nov Více

Zlaté časy hair metalové scény z Kalifornie už jsou sice čtvrtstoletí za námi, přesto řada čelních vlajkonošů této éry stále funguje, tedy koncertuje a občasně vydává nějaké to nové či kompilační album. Mezi stále aktivní party patří rovněž DOKKEN, kteří v osmdesátých letech žali nemalé úspěchy, se svými dnes již klasickými alby jako byly - „Tooth And Nails“, „Under The Lock And Key“ nebo „Back For The Attack“. Kapela, od roku 1979 sešikovaná kolem svého lídra a zpěváka Dona Dokkena, vždycky platila za jednu ze stěžejních formac Více

Po čtyřech letech vyplněných nespočtem koncertních tour, ať už v roli headlinnera nebo jako special guest někoho význačnějšího, přišla v loňském roce francouzská GOJIRA se svým novým albem. Očekávání, jakým směrem se tahle pozoruhodná kapela pohne, byla tedy veliká, což po pravdě není vždy ku prospěchu věci. Duplantierovic chasa měla naštěstí vždy všechny čtyři pohromadě, a tak se ani tentokrát nepouštěla do unáhlených stylových přemetů, či větších akcí mimo jejich léty vybudované teritorium. Recenze posledního alba budiž tedy součást Více

Slavná éra alba „2112“ byla navždy zpečetěna prvním živým záznamem z domovského Toronta pod titulkem „All The World´s Stage“, ze kterého je nade vše patrné, že úspěch nabízející celou řadu pohodlných řešení vlastní hudební budoucnosti, rozhodně nevykolejil mladou agilní trojci z trajektorie. Brána tvůrčích výzev byla právě v tomto momentě otevřená dokořán a zůstala pro RUSH tím hlavním lákadlem.   Zastávka první – 1977 –  „Farewell To Kings“   Kanaďané nadále hýří obdivuhodnou skladatelskou pot Více

Na novinku amerických KAMELOT můžeme nahlížet ze dvou úhlů pohledu: tedy jako na další řadovou desku etablované kapely, jen s tím „drobným“ rozdílem, že na ní místo charismatického Khana zpívá novic Tommy Karevik, nebo naopak na zcela nový začátek. Záleží jen na vás, jaký klíč k proniknutí do nahrávky zvolíte. Je jasné, že pro někoho bude deska nevyhnutelným zklamáním, přičemž argumentů ke skepsi nebo rozhořčení může být povícero. Tak například evidentní sázka na jistotu, s níž KAMELOT Khanovo místo obsadili jeho takřka dokonalým duplikátem. Nabízela se Více

Tahle dvojice hispánských kudrnáčů patřila bezesporu k nejvýraznějším zjevům na poli progresivní rockové hudby uplynulé dekády. Záměrně užívám minulý čas, protože je to zhruba měsíc, co THE MARS VOLTA ohlásili rozpad. Pokud jste se tedy v minulosti setkali s některou z jejich starších nahrávek, je jedno jakou, víte o nich prakticky všechno. Jejich surrealistické umělecké vize byly všechny oslavou nabubřelého multi-žánrového soundu sedmdesátých let, protože v sobě kromě rockových vlivů pojily i vlivy latinské hudby, jazzové šmodrchan Více

Už dlouho jsem nebyl svědkem vystoupení, které by tak výborně a přirozeně reprezentovalo základní hodnoty klasického pojetí hard rockové hudby. Charismatický kytarista, známí všem již zhruba čtvrtstoletí díky svému působení v klasické sestavě GUNS N´ROSES, dnes rozhodně zažívá dobré časy, což prokázal i v Praze. Se svými spoluhráči z THE CONSPIRATORS dokázal vydatně rozdmýchat atmosféru v nejslavnějším českém koncertním sále, takže se celý večer v Lucerně nesl ve znamení oboustranného jiskření. Pro fanouš Více

Šest let trvalo čekání na jedenácté řadové album německých hardrockerů PINK CREAM 69, což bylo způsobeno zejména nabušeným pracovním kalendářem jejich šéfa, hlavního skladatele, baskytaristy, ale i studiového kutila a obrovského workoholika - Denise Warda. Ten se právě v průběhu posledních let podílel na tvorbě hudby u jiných formací, popřípadě fungoval u nich jako producent a studiový dozor. Jeho mateřská formace PINK CREAM 69 pro mne byla vždy (už od časů prvních alb nazpívaných Andi Derisem) zárukou kvalitní melodické rockové hudby, k Více

Je září roku 1968. Československo si pomalu zvyká na chladnoucí tanky spojeneckých bratrů, které na dlouhou dobu osvobodily neposlušné sourozence od nevhodných ideálů. Toho času v Kanadě předává jakýsi Jeff Jones muzikantský štafetový kolík patnáctiletému baskytaristovi a zpěváku Geddy Leemu (Gary Lee Weinrib). Geddy se stává plnohodnotným členem kapely RUSH, založené jeho vrstevníkem kytaristou Alexem Lifesonem (Aleksandar Živojinović)  a o rok starším bubeníkem Johnem Rutseym. Jedná se o dvě zdánlivě nesouvisející ud Více

Rád přiznávám, že pro tyhle německé řezníky mám hodně dlouhodobou slabost, která se táhne již od konce osmdesátých let minulého století, kdy jsem k jejich thrash metalu ještě coby čtrnáctiletý výrostek natvrdo přičichl a oblíbil si jej. Novinka nazvaná „Spiritual Genocide“ je však k mému rozčarování (a i v kontextu jejich novější a nutno zde rovněž říci, méně osobité tvorby) poměrně nevýraznou sadou. Hodnotím jí tedy zhruba stejně jako předchozí počin „Day Of Reckoning“, kterému taky do kvalit těch lepších alb DESTRUCTION ho Více