Milí filmoví fandové. 50.léta, jó to byly pro film zlatý časy. U nás sice řádil bolševik a na tu bídu zhlížel svrchu na Letné žulový Stalin se svojí „frontou na maso“, ale fuj fuj imperialistické Spojené státy zažívaly hospodářský boom a lidé se tam chtěli bavit. A tak, mimo jiné, chodili houfně do kina. V roce 1950 měl premiéru sci-fi snímek Destination Moon o americké expedici na Měsíc a ten slavil takový úspěch, že rozpoutal sci-fi mánii a stal se základním kamenem tzv. Zlatého věku sci-fi, což byla etapa, která nesnese žádné srovnání v celé éře Více

Joe Bonamassa je pro mnohé rockery značně kontroverzní osobou. Starší ročníky poslouchající blues a blues-rock (teď samozřejmě nemám na mysli ten prastarý, černošský z delty) jej příliš neberou, pro jeho někdy až komerční aktivity spojené s vydáváním desek a „kolaborací“ s různými popovými umělci dneška. Jiným zase vadí přílišná hard-rocková tvrdost a syrovost projevu, kterou dává ve funkčnost i prostřednictvím společného projektu s Glennem Hughesem, Derekem Sherinianem a Jasonem Bonhamem v hvězdných BLACK COUNTRY COMMUN Více

Může se to sice někomu zdát zavádějící, ale britští PARADISE LOST dle mého patří k vůbec nejdůležitějším metalovým kapelám devadesátých let. Zajímavá na nich je hlavně ta cesta, kterou se postupně a velmi neochvějně ubírali, bez potřeby se komukoliv zavděčit. A tak jejich vývoj šel mnohdy pro někoho nepřijatelným či neočekávaným směrem. Možná i díky tomu přežili s širokou fanouškovskou základnou až do současnosti, jakkoliv je mi jasné, že co každý jeden jejich posluchač, to příznivec trochu jiné podoby jejich hudby. Čím však déle PARADISE LOST fungují, tím s Více

Jestli si můžeme v dnešním showbyznysu na někoho vsadit, pak je tím pravým a jedním z mála také kytarový čarostřelec Joe Satriani. S železnou pravidelností nás v rozmezí dvou až tří let zásobuje novou muzikou a tento stav trvá bez nějakého sebevětšího zakolísání už dobrých třicet let. Jeho renomé je stejně velké jako počty jeho žáků a následovníků. Jeho věhlas už dávno přesáhl hranice západní polokoule a předobraz moderního rockového kytaristy se nese napříč desetiletími bez výraznějšího skladatelského zaškobrtnutí.Avšak i Satria Více

Zpěvák a charismatický frontman Jon Oliva se po konceptu „Streets: A Rock Opera“ rozhodne stáhnout do pozadí, tak aby měl klid na vyřešení svých osobních problémů. Opouští tedy řady SAVATAGE, přičemž se stále podílí na skladatelském procesu a i ve studiu Morrisound na Floridě je přítomen při tvorbě dalšího řadového alba. Kapela byla nucena v průběhu roku 1992 tedy vyhledat náhradu na post zpěváka a jejich volba padla na Zacharyho Stevense, což se velice brzy ukázalo jako vynikající tah, neboť Zakk byl, jako do té doby Více

Nejesenciálnější kapela novo-mileniálního thrashového retra to letos dotáhla ke své páté řadové desce. „V“ tak nese všechny žánrové atributy a co postrádá na originalitě, to bez problémů dohání výrazovou přesvědčivostí a instrumentálním umem. S mírným klopýtnutím u minulé desky „Conformicide“ lze mluvit o diskografii HAVOK jako o velice vyrovnané. Pánové z Denveru se tak opět hlásí s laboratorním náčiním a s nadšením sobě vlastním destilují jeden z nejčistších vzorků thrashe této nedoceněné generace. Není to tak dlouho, co jsem obdobné kapel Více

Hodnotit alba novozélandských démonů ULCERATE není úplně jednoduchá věc. Můžeme mluvit o jedinečné a nenapodobitelné záležitosti, která si jede svoji ligu, zrovna tak ale o těžko stravitelné až zvrácené šílenosti. Na jednu stranu se jejich desky dají považovat za nezpochybnitelné avantgardní monumenty, na druhou jsou mezi nimi jen minimální rozdíly. Základní mustr uhnětený z pokrouceného death metalu a psychotické disonance je už patnáct let pevně daný a kapela na albech ladí jen detaily typu, někde jsou více vytažené kopáky, jinde lehce chrčivý Více

Jít si stále za svým, s jasnou ambicí, tvrdě pracovat. Strohé krédo tryskající snad z každého okamžiku vetknutého do jedniček a nul recenzovaného záznamu. Po letmém poslechu několika ukázek z nového alba NEUROTIC MACHINERY jsem měl docela obavy, že se k podstatě jejich hudby nedokážu probít. Olbřímí motivace hrát moderní metal a zdánlivě monolitická stěna kytar vystavěly mohutnou hráz. Přestože cítíte, jak to za ní vře, předem víte, že ji nebude lehké zdolat. Během prvního poslechu celého cd jsem však rychle narazil na záchytné body a postupně se mi začalo vše Více

Pražská rock´n´rollová čtveřice DIRTY BLONDES se obešla šest let bez řadové desky, na místo toho neúnavně koncertovala nejen v tuzemsku, ale i za hranicemi. Materiál dlouhodobě shromažďovaný vychází právě v těchto dnech pod názvem „Freedom“ a jde o třetí řadovku. O okolnostech jejího vzniku a všemožném dalším jsem si povídal s kytaristou Tomem a vyšel z toho, myslím, pohodový rozhovor.Máte na světě třetí řadovou desku a první od roku 2014, navíc první s Dančou u mikrofonu. Albu předcházely v průběhu posledních let nějaké samostatně zveřejněné klipy Více

Nedá se říct, že by pražští rockeři DIRTY BLONDES na svou třetí řadovku „Freedom“ spěchali, zvlášť když koncertně aktivní kapela realizovala druhé album „We Only Live Once“ již před dlouhými šesti lety, v roce 2014. V průběhu roku 2015 přijali do svých řad novou zpěvačku Danu Yousifovou a tak pět let vybrušování a živého hraní pomohlo čtveřici k dokonalému sehrání. Času na to se sžít, ujasnit si priority a připravit tak ty nejlepší podmínky pro tvorbu albového následovníka bylo dostatek. Ten, kdo by dnes čekal, že rock´n´roll DIR Více