Jestliže bych si měl zvolit jedno metalové album poslední doby, které svým vyzněním má tu schopnost v představivosti posluchače roznítit obrazy takřka biblických rozměrů, je to právě tahle druhá řadovka od projektu KILLER BE KILLED. Pod opětovným dohledem producenta Joshe Wilbura se totiž zkušeným borcům z různých prostředí hudebního extrému podařilo docílit velkolepého výsledku. Soundtrack k činnosti kreatorů či destruktorů světů minulých a dost možná i budoucích, jízda na blesku černou oblohou až kamsi na samotný konec světa. Utkvělé představy štít Více

I v německy mluvících zemích se dají vystopovat různé hudební rarity nahrané napříč žánry a vydané napříč různými desetiletkami. Jedno takové zajímavé spojení vzniklo v půli let devadesátých, kdy se na tamější metalové scéně sešlo několik hudebníků, působících tou dobou ve dvou renomovaných kapelách. Z technicky metalových JESTERS MARCH odešli zpěvák Olaf Bilic a baskytarista Martin Hirsch, aby se dali do kopy s kytaristou MEKONG DELTA Uwe Baltruschem a bubeníkem z téže sebranky, či v oné době účinkujícího i u Axla Rudiho Pella, nebo H Více

Krásné, napůl ambientní intro, zakomponované do úvodní skladby „The Destination Onward“, slibuje hodně. Nezůstalo však jen u slibů? Nevím, po týdenním ponoru jsem se nikam neposunul. Písně plynou a nic zvláštního se neděje. Měl bych psát recenzi, jenže místo dalších poslechů, které by mi mohly něco napovědět, se novinku prog metalových klasiků chystám spíše odložit „na později“. Čelím snad chybě na příjmu? Všechno je totiž v pořádku. Dokonce nemohu napsat ani ono „zdánlivě“. Jim kytarami neskrblí, Ray se do všeho pěkně pokládá a rytmická sekce hraje Více

Nejen řidič, ale i metalový muzikant tvrdý chleba má. Těžko se pak divit, že někteří zaběhnutí matadoři opouští svoje rodné kapely, aby se věnovali jiné, klidnější činnosti nebo dostáli rodinným závazkům. Tento osud potkal také dva zakládající členy švédských melodiků DARK TRANQUILLITY, Martina Henrikssona a Niklase Sundina. Překvapení fans bylo o to větší, že se jednalo o kompletní kytarový tandem. Jména jejich nástupců vzbuzovala respekt a zároveň zvědavost, jakým způsobem dotyční ovlivní výsledný zvuk. Jak Johan Reinholdz, tak Christopher Amott jsou totiž v Více

O tom, že je Maynard James Keenan hudební nezmar a pošuk, se už dlouhodobě tak nějak vědělo. A proto ani aktuální materiál jeho bočního projektu PUSCIFER nikoho příliš nepřekvapí. Svá zašifrovaná sdělení dokáže totiž předat se zaujetím, ať už se zabývá kterýmkoliv ze tří svých hudebních působišť. Novinka potvrzuje jeho schopnost dát i latentnímu futuristickému muzaku formu nadstavbového zážitku s mnoha blyštivými přesahy. Přestože si projekt za těch čtrnáct let získal řadu nekritických fanoušků, nikdy nebude počítá Více

Proměna někdejšího projektu ELBE na regulérní pětičlennou kapelu byla završena vydáním druhé řadové desky „Eschatology“ u Epidemie Records. Atmosférické skladby kvintetu již dnes nemusí být vztahovány přímo k domovským Jeseníkům, neboť hory, kterými vede jejich současná hudební pouť, jsou o poznání vyšší, mohutnější, a naopak panoramata na první pohled nebezpečnější, ale dost možná také krásnější. O řadě skutečností, které na aktuálním období kapelu provázely, jsem si povídal s kytaristou Standou Jelínkem, jinak také kytaristou od D Více

Zatímco se oslavné úvodníky předhánějí v popsání velikosti australských hardrockových legend, AC/DC na své poměry docela v tichosti přichází s novým albem „Power Up“. Vždyť ještě dva měsíce zpátky nikdo netušil, jak na tom vlastně jsou, a už vůbec ne, že by to mohli stihnout s novým albem letos. Stalo se a od zbytečností oproštěný a velmi stylový způsob, jakým po šesti letech od předchozí řadovky provedla elektrárna své nahození, probouzí u mnohých uznání a obdiv.Předně, sestava kvintetu se opět stabilizovala na klasick Více

Po recenzi na jejich poslední desku jsem si řekl, dáme nějakou pauzu, nechám ten „DUBEN“ uzrát do listopadu a pak zaútočím. Pořád jsem tak nějak doufal, že se mi pomocí přívalu takových těch inteligentních otázek podaří zamaskovat eminentní zájem po bulvárním rozkrytí příběhové linie „Niny“. Nakonec jsem pohořel. Kytaristu Pavlína jsem drobátko podcenil, nedal se. Vytýčit, a tím pádem i omezit, prostor pro fantazii posluchače gentlemansky odmítl. Zároveň však nabídl celou řadu postřehů a zajímavostí ze zákulisí přípravy desky a fungování kapely Více

Kdybych měl přesně definovat, co do mého života přinesl Crazy Diamond a podílení se na jeho tvorbě a obsahu, tak je to možnost vlastní sebereflexe a pohledu do dávné hudební minulosti, ze které jsem za poslední cca rok schopen zpátky na denní světlo vytáhnout nahrávky, jež jsem dávno považoval za mrtvé a ke kterým jsem se většinou už jen nerad hlásil. Víc než kdy jindy se teď prodírám alby, které jsem měl tu čest poznávat zhruba mezi patnáctým a dvacátým rokem života a ke svému vlastnímu údivu u mnohých zjišťuji, že mě dokážou stále oslovit a přivodi Více

Kdepak jsou ty časy, kdy jsem poprvé držel v ruce EP „Til Valhalar“ od neznámé islandské skupiny SÓLSTAFIR?! Šlo o nenápadné miniCD, které vydal tuzemský hudební nadšenec Pavel Tušl na svém labelu View Beyond Records. Od té doby uběhlo skoro čtvrtstoletí a jméno SÓLSTAFIR se mezitím stalo zavedenou značkou na rockovém i metalovém poli. Kapela si do dnešních dnů samozřejmě prošla svým vývojem, včetně obměny zakládajících členů. Zmíněnou nahrávku pamatuje už jen zpěvák, kytarista a hlavní skladatel v jedné osobě, Aðalbjörn Tryggvason. Dřevní začátky v pod Více