Devadesátá léta, obzvláště pak jejich první polovinu, hodnotím z hlediska stylotvorného vývoje jako velice důležitou součást našich hudebních dějin. Dle mého to byla poslední perioda, ve které vznikaly napříč různým stylovým odvětvím ještě opravdu kvalitní kapely a alba. Po přelomu milénia se všechno jaksi rozmělnilo a rychlý nástup internetu a stahovacích, posléze streamovacích služeb, už kouzlo doby, kdy kapely vydávaly svá alba prostřednictvím zavedených firem, podnikaly gigantická turné a fotky protagonistů se na člověka šklebily z desítek hudebních pl Více

Když jsem se rozhodnul pro recenzi, nebo lépe pro připomenutí desky „Power Of Inner Strength“ od GRIP INC., zařekl jsem se, že ani jednou v článku nepoužiju název původní kapely Davea Lombarda. Přijde mi totiž hodně nefér, že je legendární bicmen spojován převážně se svým minulým působištěm. Svoje kvality přece jasně dokázal v mnoha jiných kapelách a projektech, mezi které patří i GRIP INC. Ti se dali dohromady během roku 1993 právě z popudu Lombarda, jehož jméno bylo velkým tahákem pro nábor elitních pěšáků do nové hudební jednotky. Po několika personálních Více

Technický death metal ve stylu CYNIC a dalších neměl v Česku nikdy velkou odezvu. Fanoušky lze aktuálně počítat spíše na desítky a prognóza není dobrá. Ne že by to bylo jinde o moc lepší. Neodbytné otázky tudíž dorážejí. Kdo by takovou hudbu dnes ještě poslouchal? Žádný příběh, žádný trendový přesah, žádná naléhavá výpověď, žádná agrese ani bolestínství. V prvém plánu jde o procítěné muzicírování, proč tedy nehrají rovnou jazz? Protože je moc těžký nebo snad o ničem? Protože jazz prostě není metal? Nastává tedy definitivně temno? A bylo vůbec někdy světlo? Více

Kanadská skupina SAGA je jedním z důkazů, že v devadesátých letech neexistoval pouze grunge a ostatní art-rockoví dinosauři nutně nevymřeli na úbytě. Ba naopak. V době, kdy se tento styl drápal na stupně vítězů, začalo se ozývat i nemalé procento těch, kteří zůstali zakořeněni v sedmdesátých letech. Vždyť přišli YES s albem „Talk“, PINK FLOYD s „Division Bell“, JETHRO TULL vydávali ohromné desky, RUSH přitvrdili a vrátili se SAGA.U nich se nejčastěji citují první a poslední desky. Starší generace poslouchá „Images at Twilight“ a „Words Appart“, mladší „House Více

V rámci vydání druhého řadového alba „Certa Omnibus Hora“ od kapely THE CORONA LANTERN jsme si v prosinci domluvili rozhovor s hlavní tváří tohoto zajímavého projektu Danielou Dahlien Neumanovou a snažili se jí vyzpovídat nejen ohledně aktuální nové hudby, ale trochu komplexněji. Aktivně působící growlerka totiž účinkuje i v řadách deathmetalových DILIGENCE a v podstatě dnes patří k nadějným tvářím tuzemského metalového undergroundu, případně klubové scény. Jak vnímá svou hudbu? Kde čerpá inspiraci? A jak snáší Více

Po nejobtížněji proniknutelném albu v rámci diskografie („Punishment For Decadence“) přišli Švýcaři s nahrávkou, která spojila to nejzajímavější z vlastností dosavadní tvorby a působila ve výsledku rovněž vyspělejším  a vysekanějším dojmem. Z debutu si třetí album vzalo pozitivní náboj, dravost a spousty melodických kytarových kejklí, z dvojky určitou bezútěšnost, nihilismus a temnotu. Své výsady dokázala deska z roku 1989 skloubit ve funkční celek technicky vyspělého thrash metalu, který získával pod prsty zručných hudebníků chara Více

Tak to si nechám líbit. Zaoceánský deathmetalový import opět potvrdil svou kvalitu a po výborných letošních (a sakra, vlastně už loňských) deskách kapel ODIOUS MORTEM, AFTERBIRTH a ABYSMAL DAWN nám servíruje další lahůdku z USA. Ze slunné Kalifornie se ozývají velezkušení DEEDS OF FLESH se svou náloží brutálního technického metalu, kterou nastražili v novince „Nucleus“. A hned od úvodního mrazivého hi-tech intra jde o parádní smrtící jízdu s naprosto špičkovým soundem. Je obdivuhodné, jak velkou dávku sofistikované a přitom pořád atraktivní hudby se podaři Více

Moje dlouholetá přízeň k staré tvorbě německých thrasherů DESTRUCTION je dobře známá, takže prostřednictvím článku, týkajícího se nejnedoceněnějšího alba jejich portfolia, vám mohu konečně odvyprávět svůj příběh související s touhle kapelou. Název DESTRUCTION jsem poprvé zaregistroval asi ve svých třinácti (v roce 1988) a od první chvíle mě přišel velkolepý. Z vyznění onoho slova, ze stylizace loga a z image členů jsem vytušil, že asi půjde o nějaký totální nářez. Uhranul mě motiv obalu desky „Eternal Devastation“, který Více

„Underrated“, jedno z nejvíce užívaných slov v internetových diskusích o hudbě. Nemám ho moc rád, protože ono nedocenění, resp. podcenění téměř vždy obnáší nějaký (minimálně jeden) objektivní faktor či aspekt, který fanoušek nechce vidět či slyšet. Dokázal bych ho najít asi i u DGM, ale neměl bych z toho radost, protože jejich nová deska znovu přináší neoddiskutovatelnou kvalitu. Nač se rýpat v detailech a „odhaleních“, které ve výsledku nemají žádný význam. Místo toho se radši pokusím přiblížit tvorbu zmíněných Italů posluchačům, kteří o ní dosud neví, a malé Více

Kam ve vývoji švýcarských CORONER zasadit jejich druhou řadovku „Punishment For Decadence“ je hned na první poslech zřejmé, neboť kapela v roce 1988 neopouštěla své území technicky vyspělého, temného, ale stále klasického thrashingu, tedy teritorium ortodoxního přístupu k žánrové instrumentaci, ale předváděného s vysokou hráčskou kvalitou. Deska značila asi nejmenší evoluční krok mezi dvěma řadovkami v rámci jejich diskografie, neboť od debutu se sice ještě přidalo na černotě a ponurém vyznění, ale zároveň mi materiál připadá méně melodický než Více