Z novinkového alba Slashe, parťáka Mylese Kennedyho a jejich THE CONSPIRATORS je poznat, že jim několikaletá pauza vlastně prospěla. Materiál sice nebude patřit k těm sbírkám, které je nutné vlastnit a permanentně poslouchat, nabídne však obstojné hardrockové skladby, zcela typické pro tyto muzikanty. Důležité zůstává, že novinkové songy nevyvolávají pocit přesycenosti. Před nějakými pěti lety jsem si totiž říkal, že je obou hlavních aktérů už tak nějak moc, navíc alba vzešlá z jejich spolupráce dle mého neměla vzrůstající kva Více

Udýchaný muž se plahočí lesním porostem a nervózně se ohlíží přes rameno. Jdou po něm, což jednoznačně dokazuje rozpálená kulka letící vzduchem. Těsně jej mine a končí zavrtaná v kmeni starého stromu. Zlatá záře žlutých klasů hlásí hranici lesního hájemství. Otevřený prostor představuje nebezpečnou past. Jezdci na koních stanou na obzoru a spokojeně si prohlížejí snadnou, nekonečným během znavenou kořist. Další kulka se již neomylně zakousne do masa. Šéf bandy sesedne z koně a prohlíží si ležícího chlápka jako čerstvě skolený kus Více

Lze čekat od kapely po téměř třiceti letech hraní něco jiného než vyzrálejší a usedlejší verzi svého mladšího já? Myslím, že ne. Hudební status quo s minimálními změnami vyhovuje tvůrcům i fanouškům, kteří souběžně stárnou a pojí je společná touha zažít znovu ty prchavé ale intenzivní pocity z bouřlivých minulých období, kdy maximální existenční starostí bylo sehnat lupen na koncert. Kalifornští KORN provázeli dospíváním obrovskou masu fanoušků z generací X a Y a většina z nich jim zachovala svou přízeň i do dnešních dnů. Tím nechci produkci KO Více

Olomoučtí zatracenci DIRTY OLD DOGS se pro mne stali zjevením počátku letošního roku. Na to, že jde o kapelu poměrně mladou a neznámou, jejich aktuální počin „Let´s Heaven Burn Again“ nabízí velmi ujasněný výraz a kvalitní songwriting, opírající se neotřelým způsobem o indicie přicházející z amerického hudebního tradicionalismu a temného country. Motivy, co v sobě rovněž nesou prvky alternativního rocku, stoneru, gotiky, ale i westernovou atmosféru, se zkrátka dokáží dostat pod kůži a jsou výsledkem dvouleté práce této kapely. Podst Více

Kdo z nás nechtěl alespoň jednou za život uskutečnit nějaký ten posun v čase. Cestování časoprostorem je prostě odvěkou touhou lidstva, podobně jako pachtění se za nesmrtelností či snem o létání. Považujeme tuto schopnost za cosi nedosažitelného, za „hudbu budoucnosti” a přitom si ani neuvědomujeme, že ji využíváme v životě poměrně často. Pokaždé, když bez dechu hltáme řádky literárního díla, zaníceně zkoumáme stopy štětce na zašlé olejomalbě, s hlavou vyvrácenou sledujeme linie klenby starobylého chrámu či se sluchátky na uších slastně p Více

Pokud se má člověk pokusit o recenzi závažnějšího hudebního díla, měl by před tím trochu vypustit, zrelaxovat a pak se nadechnout. Doufám, že mi takovou kůru poskytnou přímočaří melodici BATTLE BEAST, jejichž silné marketingové podpoře jsem do dnešních dnů unikal. Když si člověk jednou za čas dokáže pochutnat v Mekáči, může přece zkusit i nějakou tu standardizovanou zamraženou hotovku od Nuclear Blast. Princip je totiž stejný, sladké je zde sladkým, slané slaným a mastné mastným. Rychle a rovnou do žíly. Žádné rafinované odstíny, mnohotvaré vize a záměry Více

Oregonští vtipálci jsou i po více než dekádě hlučné srandy činní a v loňském roce přišli s deskou „Arrows“, jenž následovala po jejich dosud nejdelší (pětileté) pauze. Garážově špinavý stoner/sludge kytarový zvuk, určitá zevlovitost, vesměs vyvěrající z jejich přirozenosti, a také podivné vokály, co působí v konečném efektu jako od mentálně retardovaných, kdo by co chtěl víc od RED FANG? Kapele slouží ke cti, že hraje v nezměněné sestavě od svého založení, a sice: Bryan Giles (kytara, zpěv), Aaron Beam (baskytara, zpěv), David Sullivan (sólová kyta Více

Krásný slunečný den se pomalu blíží ke konci. Soumrak přebírá nadvládu a noc číhá za rohem. John Oldman má dávno zabaleno na cestu. Nastal ideální čas pohnout se zase dál. Vytrhnout kořeny a opustit domov i dosavadní styl života. Zvažoval tento krok dlouho, ale není jiného východiska. Za několik okamžiků se začnou sjíždět jeho přátelé z města. Malá, odlehlá chatka uprostřed luk a přilehlých lesů, se stane dějištěm smutného loučení. John Oldman sedí uvnitř, tiše přemýšlí a pohrává si s ožehavou myšlenkou. Možná, že tihle lid Více

Album „Kin“ je mým prvním detailnějším seznámením s hudbou amerických deathcoristů WHITECHAPEL a, po pravdě, nebylo to vůbec špatné seznámení. Jejich styl jsem čekal ještě o něco méně kompatibilní s mým posluchačským záběrem. Možná právě proto, že jsem desku nakonec ohodnotil pozitivní známkou, zde právě tahle recenze vůbec vychází. Jak tedy začít? Pod pojmem deathcore jsem zkrátka čekal něco trochu jiného, rozhodně ne čistý a zasněný vokál, který v případě frontmana Phila Bozemana hraje na tklivou notičku téměř z celé jedné poloviny všech vokálních Více

Novinka „Carpe Diem“ od anglických heavymetalových legend sice nebude patřit k nejlepším počinům bohatého portfolia SAXON, ale na druhou stranu se jí daří stvrzovat u nich stabilní a stálou formu. Kapela se Saskou orlicí ve svém znaku již dávno platí za konstantu kvalitního řemesla a nositele jednoho z nejryzejších heavymetalových odkazů v historii. Stejně jako na deskách z předchozí desetiletky - „Sacrifice“, „Battering Ram“ nebo „Thunderbolt“ se zde soustředí na základní atributy své tvorby, bez potřeby svůj Více