Korkorán: Díky, přečtu si. Nicméně to pak napíšu po svém.:-)

Koukám na film Prokletý ostrov s Leonardem Dicapriem a musím říct, že mě to okamžitě vtáhlo. Člověka v průběhu sledování dokonce napadaj otázky, co když svět kolem mě, tak jak jej ve svém okolí vnímám, je prostě uspořádanej jinak? Co když na ty skutečnosti člověk hledí nesprávně, nebo třeba jenom jinak než většina lidí, ...?? :-))

https://www.pribehheavymetalu.cz/bnevermore.htm

Mě retro recky právě že ba úplně nejvíc, bohužel mám dnes na psaní asi tak šestkrát méně času než v roce 2020 a tak desetkrát méně než v roce 2015, takže se k tomu moc nedostávám. To mi připomenulo, že musím už konečně zahájit tu diskografii NEVERMORE, do Brutal Assaultu bych tu chtěl mít venku první dvě alba. Kde na to celé, včetně poslechů, vezmu čas, to fakt netuším. Když pominu retro, tak je to u mne o reckách nových alb od kapel, které fakt sleduju, minoritně proložených nějakým tím objevíkem, což nedělám z důvodu promování těch nahrávek, ale prostě, že si myslím, že mi to za ten psací čas stojí. Nikdo přeci nechce psát o něčem, co mu dělá problém doposlouchat a nebo si to dávat opakovaně. Další kapitolou jsou koncertní reporty, které se mi vždy psaly úplně nejsnáze, ty fakt střílím na posezení, tam je možnost se vyhláškovat rychlostí přihrávek: Liba-Lukáč-Rusnák.:-)

Retro recky mě prostě neba, napsal jsem jen dvě a vždy díky nějakému hnutí mysli...

Párpli jsou zase parádní! Ono se to příchodem McBrideho zase zvedlo a na důchod se jaksi zapomnělo. Naštěstí.

spajk: Stejně jako v atletice mne i v tenisu zajímaj především ženy.:-)

Pekárek: Bylo by to asi hodně rozdílné vyústění, kdybychom se ptali na nejpodstatnější důvod zdejšího psaní článků. I u mne by byl podstatný roizdíl mezi obdobáím, kdy jsem web rozjel, a kdy jej dnes stále držím. U tebe ale mám pořád pocit nutnosti podpory té tebou objevené hudby, tohle v sobě nemám a vlastně jsem to neměl nikdy. Já třeba v psaní historických, třicet až čtyřicet let starých zahraničních nahrávek, které naší současné scéně nejsou prakticky k ničemu, nevidím žádný problém, prostě mě o té hudbě baví psát. Nedělám to ale pro to, abych na stranu někoho získával nové lidi, tohle je mi u pr..., kde kdo bude co poslouchat.

Wimbledon. Finále. Fandím Zverevovi.
Bude to mit těžký, když jsem viděl, jak Sinner sfouknul Djokera.
Ale přece nebudu fandit Italovi s dopingovým šrámem...

To fakt nehrozí:-), ale jeden milovník Olympicu, co sem jednou za uherský rok něco napíše, je i velkým milovníkem Anacrusis.:-)

Projíždím na Spotify ty Anacrusis komplet a už od debutu je to prostě paráda. Dívám se, že první dvě alba dokonce nahráli v r. 2010 úplně znovu. Nejsem toho vůbec příznivce, ale tohle zní skvěle a dává mi to smysl. Asi potřebuju všechny čtyři desky doma:) ...u Pekárka si teda objednávám jednu pěkně tučnou recenzi na Manic Impression. Klidně dvacet odstavců. Přečtu si to s chutí;)

Prej "na Stouny seru", :-) holt nejseš vopičan.

Hurikán, to je přesně ta hudba, co tu letěla v době, když jsem si v jedenácti letech myslel, že poslech hudby nikdy nebude mým koníčkem. Byly tu horší věci, uznávám, ale v podstatě ani tohle mne nezaujalo.

Párply - Splat! už mám doma, vymazlená deska - hudbou i zpracováním, reedici Salto Mortale od Áček koupím, k tomu vezmu nové Neurosis, u Stounů počkám, až to někdo hodí do bazaru za míň!:-)

Přesně. Objednáno. Hurikán, Salto Mortale a Splat.
Na Stouny seru, ty jsem nikdy noc nemusel :-)

Taky jsem poslouchal v 10 u strejdy na gramci! Supraphon dělají ty reedice dobře, takže není co řešit. Hurikán a Salto Mortale

Čumím na Voxu na rozhovor s Daliborem Jandou. Ukazuje tam letošní reedici Hurikán. Do toho jdu! Vyšel i vinyl.
Doufám, že příští rok vyjde i Kde jsi? To jsem měl ve třinácti na origo kazetě. Ještě s Výběrem.
Nostalgie.

Ano, toto album celkově působí jako pomyslný hold Ozzymu, čemuž mocně napomáhá Ekwallův vokál, z něhož jsem vždy cítil mírnou stylizaci.

U ANACRUSIS mne nejvíc oslovil - jak tomu u mě začasté stran podobných kapel bývá - debut. Ve své době nebyl zařazen ani do onohoť žebříčku MH, v listopadovém čísle ´88 dostalo se mu pouze solitérního hodnocení v pozitivně vyznívající recenzi Buffově(6/7). U mne 80%. Žebříčku daného čísla vévodilo New Jersey s rovnými 6/7. Dále mj. No Rest for the Wicked 5,4; The Morning After 5,33; Brain Damage 5,3/7; Way of Destiny s P.D. za mikrákem 4,77/7; Socialized Hate 4,5/7; Cold Lake 4,2/7; Leprosy 4,2/7; Mallevs Maleficarvm 3,7/7; Golem 3,5/7; Change from Reality 2,1/7.
U BON JOVI mám paradoxně nejraději debut, zbytek tvorby mne nikdy příliš neoslovoval.

Ano, u The Quill takto působila i devadesátková alba, ke kerým jsem svého času letmo přičichl.

Mou iniciační deskou Anacrusis bylo Manic Impressions - 90 % hodně poctivých. Tehdejsí US CD mělo neskutečný sound, jako kdyby tehdejší Rush hráli hodně ostrý, lehce psychedelický thrash.

THE QUILL - Master of the Skies(75%)
Pro mne překvapivě zdařilé album. Pro příznivce starých Sabbatů s Ozzym téměř povinnost.
https://youtu.be/v6ndlVEDxHM?list=RDv6ndlVEDxHM

ANACRUSIS jsem zachytil v roce 1991 v časopise RockHard (D) díky předešlému albu, nějak jsem se v té době po tom nepídil. Tebou zmíněná deska Screams And Whispers měla tuším recenzi na jaře 1993 ještě v slovenském časopise Uragán, pak nějak opustili pole, zapomnělo se na ně, trendy šly jinam, technický thrash metal nebyl nikdy většinovou záležitostí - navíc v době death metalu to neměli lehký, pak sílil crossover a to už lidi zajímalo úplně něco jiného. Pro mne bylo těžký je zachytit z toho důvodu, že jsem se sám seznamoval se spoustou nové hudby a na ně jaksi nebyl moc prostor, zpětně jsem si ty céda sehnal a je to dobré.

Ti americký špekáčci a fanoušci úspěchu co na tribunách mávaj mobilama navlečený v argentinských dresech, to je taky věc. Semifinále bude probíhat v očekávaném složení. Všechny čtyři týmy jsem tipoval správně. Mistr světa vzejde z dvojice Francie a Španělsko, pokud se do finále dostane první tým, půjde o ofenzivnější podívanou, pokud druhý - půjde o duel svázaný taktickými pravidly. Argentina ve finále vůbec být nemusí! Uvidíme.

Anacrusis - Screams and Whispers (1992)... úžasné album! Do teď jsem od nich neslyšel vůbec nic. Nechápu jak mě mohla tahle kapela minout. Fantazie

Novej singl Limetall - Dlouhej flám
Sestava jak hovado s Rambouskem u kytary, hudba v cajku, slušnej hair metálek, ale ten zpěvák to sráží na úroveň víkendové zábavy v Hořepníku na parketu.
Úplně bez rozsahu. Tam musí jet nad muzikou refrén typu Flesh & Blood (Sacrifice) od Poison.
Neříkejte mi, že takovej zkušenej harcovník jako Vlasák to neslyší...
Škoda...

Dnes konečně sednu k psaní. Snad. Včera vyšli Stouni, takže to je po Párplech, Moonspell a ještě něčem dalším pozornostihodná věc v řadě...

melounek: Úplně naopak. Když COF uberou na klávesách, ženských vokálech, prostě celkovém aranžmá nebo jak to nazvat, mohou to celé hodit do koše!!:-)