Studiová tvorba MERCYFUL FATE dospěla na sklonku devadesátých let ke svému prozatímnímu konci a do té doby několik let velmi aktivní dánská kapela přerušila v tomto směru činnost. Shodou okolností se mají právě letos hudebníci v aktualizované sestavě znovu sejít za účelem pokračování svého kdysi pozastaveného heavymetalového příběhu. Jenže víme, jak to má nyní King Diamond s pravidelností svých aktivit. Nechme se tedy překvapit, co z toho nakonec vzejde. Nyní se však vraťme do roku 1999.   Zastávám ten názor, že „9 Více

Každý je zná, ale málokdo je intenzivně poslouchá. Ano, i to někdy patří ke statutu legendy. Nikdy nedělali jednoduchou muziku. „Easy listening“ to není ani na těch nejpřístupnějších albech, které si postupně představíme. A ty ostatní jsou pak už jen těžší, náladovější, komplikovanější, a některé u mě skončily až ve škatulce „neposlouchatelné“. A přesto je mám vážně rád. Jestli nedávno představení PIXIES zapalovali alternativní revoluci z devadesátých let, pak SONIC YOUTH aktivně foukali do ohně aby plameny vyšlehly co nejvýš.Zakládající trojic Více

CHOROBOPOP je zvláštní úkaz. Ten název jsem loni zaznamenal v nějakém rozhovoru a hned si říkal, to je teda zajímavé pojmenování pro kapelu. To budou určitě nějací srandisté. A nejsou. Právě naopak. Poselství ukrytá v jejich textech jsou často smrtelně vážná a nutí nás k hlubšímu zamyšlení. Abychom si udělali lepší představu s kým a čím máme tu čest, začněme u dvou základních atributů kapely. Za první věkový průměr. Rožnovské trio nejsou žádní mladíčci. Zay, Keč a Ctib jsou muži v nejlepších letech. Prošli si už nějakými kapelami s tím, že CHOROBOPOP provo Více

„Víte co je to pussy?“. Takto se ptal tehdejší prezident Zeman před deseti lety redaktora při jednom rozhovoru, když řešili ruskou anarcho-artovo-punkovou skupinu PUSSY RIOT. Jim se věnovat nebudeme, sice někdy poslouchám různé šílenosti, ale taky mám svoje hranice. Ale když mají svoje „pussy“ Rusové, musejí je samozřejmě mít i Amíci! A vyrostli jim ve Filadelfii v Pensylvánii.Kvartet vznikl před 15 lety a aktuální deska „I Got Heaven“ je už jejich čtvrtým plnohodnotným albem. Dostal jsem se k nim při „vyzobávání“ přehledů top alb za rok 2024, kde se několik Více

O nové kapele ostřílených göteborských brachů psal před pár lety kdekdo. Očekávali se staří dobří IN FLAMES, a přestože jsem vlně vzrušení napříč scénou rozuměl, ono „halo“ mě minulo, protože dotyčné, ač si je čas od času velmi rád poslechnu, mezi své srdcovky nepočítám. U druhého alba THE HALO EFFECT jsem si chtěl v prvé řadě odpočinout. Šlo mi o nenáročný poslech na úrovni garantované švédským studiovým umem a melodikou. Elementární tvrdost, hodně příjemných tónů v kytarách, kompoziční chytrost až vychytralost, precizní instrumentace a méně ostrých emocí z Více

Pro řadu lidí představuje album „Dead Again“ počátek jistého úpadku dánské heavymetalové legendy, neboť tahle hodinová deska zjevně nenaplnila očekávání a působila vcelku neprůchodně. Přesněji řečeno, byla opanována bezútěšností a natahovanými pasážemi bez chytlavých jisker. Najdou se však také jedinci, kteří v souvislosti s „Dead Again“ hovoří o skvělém progresivním díle, které je katalyzátorem řady vlastností, v rámci kterých se v metalové hudbě jako posluchači pohybují a čemu se svým progovým náhledem na žánr věří. Já samozřejm Více

Přiznávám. Krvavá flákota „Merciless“ je vážně prvním albem od BODY COUNT, kterému jsem dal šanci na domácí poslech. Tečka. O metalové kapele drsňácky se tvářícího Tracy Marrowa (užívajícího v hudebním průmyslu přezdívku Ice-T) jsem samozřejmě v devadesátých letech věděl, jenže jsem si jejich hudbu tehdy nepustil k tělu a vyhodnotil jako něco, co patří mezi hybné síly destrukce mých Hard N´Heavy oblíbenců. Tehdy čerstvě nastoupivší BODY COUNT nehráli v razantní proměně scény až tak klíčovou roli, ale prostě jen patřili Více

Prostě pech. Jak jinak to nazvat? Vydávat album v záři 1991 zřejmě nebylo úplně ideální rozhodnutí. Už na konci srpna vychází debut PEARL JAM, v září NIRVANA a RED HOT CHILLI PEPPERS, počátkem října pak SOUNDGARDEN. Alternativní revoluce vypukla! A bohužel PIXIES, kteří jí pomáhali rozdmýchat, se jí neúčastní. Jak se říká, revoluce požírá svoje děti. Třetí deska „Bossanova“ je přiblížila až k hranicím mainstreamu, ale nebylo jim dopřáno se do něj podívat. Můžou si za to možná trochu i sami.Další rok, další album. Pořád se jede naplno. Začátkem roku 199 Více

„Musím, musím vše slyšet znovu!“ Těmito slovy jsem ve svém reportu reagoval na koncertní premiéru komorního cyklu „Her Country“, zkomponovaného českou skladatelkou a klavíristkou Nikol Bókovou. O její tvorbě i klavírním umění jsem na stránkách našeho webu už párkrát psal. Připomínám, že předchozí články se věnovaly nahrávkám, jimž dominoval jazz v závěsu s klasikou a špetkou rocku. Aktuální dílo naproti tomu staví na půdorysu romantizující vážné hudby s prvky imprese, jazzu a soundtracku. Navzdory vší „vážnosti“ jde o prudce poslouchatelný a návykový kok Více

ČAD model 2024. Je to jiné, než doposud? Ve své prapodstatě NE. A to je dobře! Mám rád ČAD přesně takové, jací jsou. Podobnou muziku, thrash/crust metal, téměř vůbec neposlouchám, a oni jsou právě jednou z těch mála výjimek, která mě baví. A „Veľký tresk“ je skutečně velký. Dle mého názoru je to jejich nejlepší deska po legendárním „Bastard“ z roku 2017.Vzhledem ke stylu, který si ČAD už v relativně ranních dobách existence vybudoval, je asi jasné, že nemají moc manévrovacího prostoru. A hodně to u nich stojí a padá s tím, jaké texty z Pišty Vandala tent Více