Sleduji švédské GRAND MAGUS pravidelně od jejich pátého alba „Hammer Of the North“, což je letos přesně čtrnáct let, a dosud jsem se nesetkal s tím, aby mne jejich práce tak chytla, jako se to podařilo právě aktuálnímu albu „Sunraven“. Netuším, co za tím vším může být, protože kapela příliš posunů ve svém zvuku nemá. Zdali je to delším pauzírováním, nebo zdali vše neovlivnila sílící pozitivní nálada uvnitř zkušeného a personálně stabilního souboru, který si to nikdy s budováním vztahů s okolím nekomplikoval a vždy se star Více

„Hail To The Chief“! (Zdravíme náčelníka). Tato původně skotsko-galská lodní píseň je dnes známější spíše jako osobní hymna prezidenta USA, která se hraje na jeho inauguraci, ale třeba i když zavítá na různé veřejné akce. Příklon RADIOHEAD ke komentování politiky a vzrůstající aktivizmus kapely se odrazil i v názvu nového alba, které si vypůjčili od demonstrantů proti Georgi Bushovi. Ti celkem vtipně komentovali výsledky voleb v roce 2000, které demokrati považovali za „ukradené“ (Thief – zloděj). Tak či onak, důležitější je samotná muzika. V roce 2003, kd Více

Jednou z hodně očekávaných nahrávek letošního podzimu byla pro mne v pořadí druhá řadovka odrostlých oklahomských nerdů CHAT PILE, stylově nazvaná „Cool World“. Po velmi dobře přijaté debutové erupci „God´s Country“, která před dvěma lety vyvrhla na svět proudy žhavého noise rockového magmatu a post-hardcoreové nervnosti, čímž tnula do živého, jsem byl rozhodně zvědav na pokračování jejich tvorby, i kdyby se mělo jednat o studijní poslechový experiment. CHAT PILE řadím mezi ty americké formace dneška, které mají šanci získat si na s Více

Loud-Quiet-Loud (hlučné-tiché-hlučné). Vzorec, který bostonští PIXIES sice nejspíše nevymysleli, ale rozhodně proslavili, se na letošní novince nekoná. Minimálně ne v rozsahu, na jaký jsme byli zvyklý v první etapě jejich existence na konci osmdesátek a začátku devadesátek. Překvapuje to ale vůbec někoho? Po sporadickém koncertním reunionu v roce 2004 a dalším zlomu v roce 2013, kdy odešla zakládající baskytaristka Kim Deal, vydali od roku 2014 postupně 4 alba. Každé je trochu jiné, svébytné. Syrové a přímočaré „Indie Cindy“ asi nejvíce odkazuje na původ Více

Kytarista, který je z dlouhodobého pohledu považován za jednoho z posledních rytířů grunge, určitě nenadělá sólovou dráhou svému odkazu ostudu. Zvlášť pak ne v případě této novinky. „I Want Blood“ je albem, které vlastní řadu perliček a kladných vlastností, s jakými v rámci svého projevu Jerry Cantrell vždy zacházel. Moderně ozvučený hard rock vycházející z devadesátek sebou nese obstojnou dávku nápadů a skladby ctí odkaz neprvoplánového a procítěného pojetí této hudby. Zvukově Jerry tentokrát zůstal vcelku blízko soundu svých ALICE IN Více

„Kid B“. Toto měl být původně název nástupce alba „Kid A“, které bylo vydané pod dnes nakonec všeobecně známým jménem „Amnesiac“ už třičtvrtě roku po Á-čku. Že to není náhoda, už je vám asi jasné. Obě alba jsou si hodně podobná stylisticky i zvukově. Aby taky ne, když vznikla v podstatě společně. V průběhu nahrávání „Kid A“ kapela připravila 20 skladeb, a původní plán byl vydat je všechny jako dvojalbum. Muzikanti asi sami cítili, že nemá cenu fanoušky, kteří určitě budou vyjevení z nového směřování kapely, ještě udolat takovou porcí nové muziky naráz. Proto s Více

Melodický hardcore s popovým elementy. Že to nedává smysl? Ale dává! DRUG CHURCH je náhodný objev, zřejmě to na mě vyskočilo při toulkách na YouTube a na první dobrou mě to rozhodně nedostalo do kolen. Ale v podvědomí mě něco nutilo se k tomu vrátit a prozkoumat to do větší hloubky. A skutečně, ty jemné nuance, kontrasty, protichůdné faktory, kterými je deska okořeněná, mě dokázaly okouzlit a pohltit.Melodický hardcore, punk rock, post hardcore, emo rock, alternativní rock. V dnešní době se tyto žánrové škatulky u mnoha formací úplně přirozeně promíchávají. Více

Asi by se člověk musel v posledních letech nacházet na nějaké ztracené orbitální stanici v kosmu, aby nevěděl, jak dnes osmdesátkové metalové retro letí. A navíc v něm vzniká vcelku dost pozoruhodných nahrávek od kapel mladší generace, tedy bandů fungujících kratší dobu než deset let. Jednou z nich jsou i Němci VULTURE sídlící ve Westfálském Dortmundu. Ti mají na svém kontě již čtyři alba, přičemž to poslední „Sentinels“ vyšlo letos v dubnu a těší se velké oblibě, což není vzhledem k jeho kvalitě vůbec žádným překvapením. Materi Více

Risk je zisk. Nebo ne? RADIOHEAD si nikdy nepotrpěli na lpění v „comfort zone“. Ve své tvorbě se posouvali, experimentovali, objevovali nové zvukové oblasti, nabourávali zažité struktury, reformovali tradiční postupy. Změna tisíciletí, magický letopočet 2000 jim asi kompletně odpálil mozek a vzali to zgruntu. Neohlíželi se doprava, doleva, a už vůbec ne dozadu. Léta budovaní pozice na kytarové scéně pro ně nepředstavovala žádný závazek. Tvůrčí svoboda naopak všechno. Ať už si o „Kid A“ myslíme cokoliv, jedno se jim musí nechat. Nejsou to žádn Více

2024. Odečtěte 30 let, znova se nadechněte, ano je to už tolik… a jsme v roce 1994. S albem „Smash“ THE OFFSPRING tehdy konečně prorazili a zařadili se do proudu pop/skate punkových kapel, které se chystaly na MTV sesadit vládnoucí grunge a oslovit novou generaci mladých teenagerů. Že to nejsou punkáči v pravém slova smyslu demonstrovala jednak jejich vizáž (delší vlasy), jednak muzika samotná, která v sobě nesla prvky alternativního rocku a možná i trochu metalu. Letos nám nadělili slušný „retro“ album, na kterém se snaží zmapovat celou svojí kariéru. Nebud Více