Německá dvojka MANTAR funguje na scéně již nějakou dobu, ale čas na to si od nich něco poslechnout, jsem si udělal až v případě právě nyní u Metal Blade Records vydaného nového alba „Post Apocalyptic Depression“. Jde o jejich šestou řadovku za třináct let existence a ve svých útrobách dílo uchovává řádně špinavý a neotesaný rockec. Průvodním znakem MANTAR je, dle mého, naprostá ucelenost a v mantinelech jejich zvuku udržovaná nápaditost. Pokud od nich znáte jednu skladbu, pak víte vše podstatné i o celém jejich albu. Tohle byla totiž první věc, která Více

Při plánování série článků o SONIC YOUTH jsme se chtěli primárně zaměřit na jejich nejpřístupnější desky. A v tomto výběru předposlední, čtrnáctá řadovka „Rather Ripped“, nemohla chybět. Od posledního recenzovaného „Dirty“ je to posun o 14 let dopředu. Tato doba byla vyplněna sérií alb, tu víc experimentálnějších, pak víc rockovějších, ale vycházejících téměř pravidelně v dvouletém intervalu. Jo to byly časy, kdy ještě kapely makaly. Začněme personáliemi. Už v roce 1999 sestavu kapely rozšířil multiinstrumentalista Jim O´Rourke, který jí ale Více

Není to až tolik týdnů zpátky, co jsem se s velkým zájmem zaposlouchal do dnes již předposlední desky „A Valediction“ od německých OBSCURA a shledal jí hodně povedenou a v jistém smyslu přelomovou. Šlo o práci, kde se kapela okolo Steffena Kummerera vydala o něco přímočařejším a posluchačsky vděčnějším směrem, než tomu bylo u jejich předchozích děl. Přestože se od etapy této nahrávky složení kapely znovu diametrálně změnilo a Steffen se prakticky rozloučil se všemi tehdejšími spoluhráči, z mého pohledu pokračuje plynule v trendu zpřímočaření vla Více

Někdy před dvěma měsíci jsem si při svém pravidelném prosívání programů pražských klubů a sálů s překvapením i radostí všimnul, že do Lucerna Music Baru míří na začátku února SOUL ASYLUM. Pecka… Začal jsem se tedy těšit i probírat se jejich „novější“ diskografií. Novější přitom v dvojnásobných uvozovkách, protože naposledy jsem je vnímal asi při vydání singlu „I Will Still Be Laughing“, a to se psal rok 1998. Občas člověk sám sebe překvapí. Jak je možné, že jsem takřka zapomněl na existenci kapely, jejíž průlomovou desku „Grave Dancer´s Více

Pekárek: Třináct let jsem čekal na to, až se bubeník Mike Portnoy vrátí do svého hudebního domova, a tím pádem i k jedné z mých srdečních kapel. No, čekal. Popravdě, přibližně do roku 2015 se mi při spatření známého loga chtělo zvracet, později se situace o něco zlepšila, nastala éra lhostejnosti. Postupné sbližování hlavních protagonistů jsem však samozřejmě registroval. Pokud jsem si zmíněný návrat přál, tak hlavně kvůli Mikeovi, jenž o něj bezesporu stál. Nebudu spekulovat nad tím, jakou musel přinést obětinu. O tom asi nejvíce vědí příslušní právníci Více

Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Kapela je ve vrcholné skladatelské formě, hudební svět ovládl alternativní rock a grunge, a ještě navíc angažovali Butche Viga. Nemohlo to skončit jinak než tutovkou. SONIC YOUTH měli všechna esa v rukávu a využili je. Jestli poslední album „Goo“ mělo skvělý alternativní zvuk, „Dirty“ se posouvá ještě o krok dále. Album zní prostě fantasticky. Dramaturgicky pak dostáváme mix všeho, co kapela dosud vyprodukovala a zároveň jakoby tímto albem symbolicky dospěla, definitivně formulovala svojí podobu a zároveň se zřejmě nejvíce Více

Dráha dnes již stálice švédského stoner-rocku GREENLEAF se přes deset let vykazuje nejen konzistentní sestavou, ale také kvalitou albových kolekcí a na nich rovněž pečlivým pilováním vlastního zvuku. Skandinávská a jistě o něco více friendly odpověď na kalifornské pouštní zbloudilce KYUSS možná nikdy nepatřila k nejchytlavějším sebrankám na světě, ovšem potřebnou autenticitu a zaujetí v sobě jejich tvorba měla prakticky vždy. Objevil jsem je před dekádou, náhodně, díky tehdy čerstvě vydané průlomové desce „Trails And Passes“, kte Více

Nic naplat, Stridův AOR/80´s retro-projekt si na své sedmé řadové desce „Gives Us The Moon“ drží stále kouzelnou formu provedení. Ovšem není všechno zlato, co se třpytí. Protože když to vezmu z druhé stránky, co se týče melodií a celkově nápadů využitých v rámci skladeb, působí to celé na mne již trochu nastavovaně. Punc přirozeného dovádění se v případě THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA postupně (a čím dál více) přetavuje do podoby schématické zábavy, která je očekávána. Určitý ústup od přirozeného toku věcí byl k zaznamenání již na albech „ Více

Chutný mix blues, jižanského rocku, americany nebo country, podávaný ve stravitelné, vysoce melodické formě a servírovaný krásnými sestrami Lovellovými těžko může někoho zklamat. Jejich sedmé album „Bloom“ vaří z osvědčených receptů a už léty ověřený hudební pokrm jen lehce dolaďuje k ještě výraznějšímu zážitku. Rebecca a Meghan původem z Georgie, aktuálně žijící v Nashvillu, stát Tennessee, dokážou velice zručně pracovat se všemi hudebními žánry, tak typickými pro americký jih. Zřejmě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že je mají v genech a krvi, a j Více

Novinka „Overdriver“ od švédských rockerů THE HELLACOPTERS nadále udržuje u kapely Nicke Anderssona obstojný plamen zaujetí a vysokou stylovost. Stejně jako tomu bylo minule, konkrétně u comebackového alba „Eyes Of Oblivion“, dostane posluchač další osvěžující sadu vypalovaček v jejich typickém stylu. Kapela sice už dávnou punkově nebouří tak jako v časech nekompromisní a v ug vysoko ceněné garážové klasiky „Payin´The Dues“ z roku 1997, nemá ani onen esprit velkých děl skandinávské scény, tak jako tomu bylo u desky „High Visibility“ z rok Více