Čekal jsem, že bude v úterý v plzeňské Šeříkovce na PARADISE LOST narváno a taky opravdu bylo. Není zrovna moc kapel, na kterých se metalheads mé generace tolik shodnou, nicméně hlavní důvody plného baráku vnímám dva. Jednak se zde dlouho žádný klubový koncert nějaké světově proslulé metalové partičky nekonal, a právě za druhé, na této kapele svůj vkus formovala celá řada z těch, kteří metalovou hudbou žili v průběhu devadesátých let, a že nás tehdy nebylo zrovna málo. Tihle Angličané mají ve zdejším prostředí stále mnoho příznivců a pamě Více

Britské THE CULT považuji za své velké oblíbence. Sleduji je třicet let, vlastním od nich všechny řadové desky a snažím se navštívit každý jejich koncert, jenž se v České republice koná. Ne že by to s koncertními aktivitami dvojka Astbury/Duffy na našem území přeháněla. Vlastně bych ani neřekl, že jde o typický příklad stabilní ostrovní formace, nejen kvůli rozdílnosti povah obou hlavních aktérů, jejich nutnému odlučování a znovu setkávání, a také kvůli společné chemii a jejich náklonnosti k americkému prostředí. Alespoň mě se zdá, že v Kalifornii Více

Vlastně mám z prvního plánu s podobnou hudbou vždycky trochu problémy, což asi souvisí s osobním vkusem a mým posluchačkým nastavením. Atraktivitu u valivých monolitických nahrávek totiž nejsem schopen bezprostředně vydedukovat. Taková hudba vyžaduje nesporně delší čas na vstřebání a ujasnění si všech možných i nemožných předností. Přesně to samé, co se mě před dekádou stalo se švýcarskými TRIPTYKON, se mě v současnosti děje u temně vampiristického projektu STRIGOI, za kterým nestojí nikdo jiný než kytarista Greg MacKintosh.Jde o to, že jsem Více

Londýnští stylaři SUEDE v září vyslali do světa již svou devátou řadovou desku nazvanou „Autofiction“. Jak už její název napovídá, jde o velmi osobní introspektivní materiál, který zachycuje myšlenky a hudební nápady členů kapely (především pak Bretta Andersona a Richarda Oakese) vznikající v časech poznamenaných pandemií. Přes ponurý ráz však písně vnímám jako energické, živelné a v kontextu rockových standardů Velké Británie vlastně i jako takřka mainstreamové. Je tedy jasné, a přijde mně to tak od prvních poslechů, že jde o materiál, který se od s Více

K napsání recenze na poslední desku SABATON mě vedla zvědavost. Minimálně v některých zemích se ze švédských válečníků stal neoddiskutovatelný fenomén metalové scény. Česko mezi ně bezesporu patří. Naposled jsem si uvedený fakt připomněl, když jsem potkával četné fanoušky mobilizující se u příležitosti posledního pražského koncertu.:-) Abych tedy zas o něco rozšířil své přirozeně se zužující obzory:-), rozhodl jsem se prozkoumat jejich poslední nahrávku. A když už je hodlám poslouchat, vezmu to důkladněji a podělím se i o pár dojmů. Názory zasazené do di Více

Němečtí opěvovatelé piva neztrácejí ani na okamžik dobrou náladu. Tak by se dalo zhodnotit již osmnácté řadové album od frankfurtských TANKARD, které se pyšní skoro až speedmetalovým naturelem a hromadou vtipných lyrických námětů. Tahle skutečnost se k stárnoucím thrasherům velmi hodí, vždyť co by bylo horší než rozzuřený padesátník hrající thrash metal bez nadhledu? Přiznávám, že i mě dnes na jejich zvuku překvapila jistá vyklidněnost, mimo jiné reprezentovaná třeba o něco usedlejším hlasem Gerreho, než tomu bylo před třiceti a více lety, kdy jsem Více

Zdá se, že američtí sleazy-rockeři ze SKID ROW získali konečně zpěváka, jakého potřebovali a jakého od odchodu skvělého pěvce, frontmana a idola značného množství dívek a žen Sebastiana Bacha nemohli nalézt. Eric Grönwall má totiž hlasový potenciál dělaný přesně na míru jejich hudbě, což měl šanci stvrzoval v předchozí desetiletce v rámci tvorby švédské pop-metalové kapely H.E.A.T.. A rovněž se svým stylem zpěvu Bachovi podobá, to je třeba také připomenout. Z novinky je poznat, že materiál byl uvážlivým způsobem vlastně šit na míru Více

Už název nové desky „The End, So Far“ signalizuje, že si po její realizaci hodlá maskovaná úderka dát na neurčitý čas pauzu. Děje se tak právě v době, kdy jejich tvorba získává mnohem otevřenější rámec, je vrstevnatější, opatřená mnohdy i nějakou tou orchestrální aranží, a logicky se také vykazuje častějším využíváním čistého vokálu, zkrátka a dobře, dnešní SLIPKNOT jsou mnohem melodičtější a různorodější muzikou, než za jakou je většina posluchačů měla před nějakými dvaceti lety, v časech rozmachu nu-metalu a jemu příbuzných stylů. Ne nadarm Více

Páteční koncert v plzeňském Divadle Pod Lampou sliboval nejen nevšední hudební zážitek, ale také možnost, že se člověk střetne s nějakou netradiční a zajímavou situací. Dvě aktuálně, na poměry vkusu doby, docela sledované post-mileniální tlupy mániček ACID ROW a HENTAI CORPORATION opravdu nechodí pro kontroverzi daleko, a právě i díky přirozenosti, s jakou tak činí, za nimi lidi vlastně jdou. Kdyby jejich působení však bylo jen o tomhle a obě kapely by svůj potenciál nepotvrzovaly dlouhodobě i hudebně, dozajista by ten cirkus Více

Mezi velká jména, která dokázala svého času ustát nápor grunge, patřili EXTREME, MR. BIG a KING´S X. Přestože nakonec museli ustoupit i oni, šlo spíš o taktický ústup z pozic či přirozený, resp. dlouhodobější proces. Vysvětlení není úplně jednoduché. Pro všechny zmíněné kapely je každopádně příznačný prvek jedinečnosti, který mají na svědomí mimořádní instrumentalisté, zpěváci a skladatelé v jejich řadách, o chemii mezi nimi nemluvě. Pokud se týče pojítek, odkázat lze na ryze americký sound, modifikovaný dobře patrným vlivem THE BEATLES. Celek ovšem působí Více