Tradiční třídenní výroční akce malého pivovaru Raven na Lochotíně znovu přilákala stovky až tisíce návštěvníků proudících na prostranství poblíž mého bydliště za účelem socializace a ochutnávání z široké nabídky nápojů zdejším pivovarem připravených. Já osobně byl na tramvajové točně přítomen hned první večer (ve čtvrtek) na koncertě největšího jména soupisky a sice domácí ZNOUZECTNOSTI, plzeňské punk-rockové legendy působící na scéně již nějakých osmatřicet let, která to tu velmi solidně rozpumpovala.Tuhle jsem četl vyjádření Démy, že by jej Více

Myslím si, že u chlápků ve středním věku existuje i horší program na sobotu, než si během slunečného dne udělat decentní švejkovskou vycházku po přírodních krásách Křivoklátska, ochutnat pár kousků z dílny několika malých pivovarů a ještě si poslechnout solidní rockovou hudbu, od kapely vyjadřující se vcelku chytlavým způsobem a v neposlední řadě zejména prostřednictvím hezké zpěvačky, kterou leckoho baví sledovat.:-) JAMARON to zhruba po dekádě existence dotáhli do množiny středně velkých kapel a to zcela svépomocí. Na koncertech mají navzdory svému nep Více

Západočeští blackmetalisté MALLEPHYR se na své třetí desce ukázali jako těleso nakloněné vývoji a ten se jeví perfekcionalisticky v mnoha ohledech. Především o albové novince vydané francouzskou značkou Epictural Production jsem si povídal s šéfem spolku, zpívajícím kytaristou Markem Opatrným alias Opatem. Ústředním mottem vaší nové desky „Ruins Of Inner Composure“ je údajně rozdvojení osobnosti opírající se o téma prázdnoty a ještě větší prázdnoty existence, jak se nápad zrodil? Deska je hodně osobní a týká se to právě zejména textové nápl Více

Post hardcore, melodický hardcore, emocore. Tyhle škatulky lze nalézt v souvislosti s bostonskými FIDDLEHEAD. A každá je svým způsobem pravdivá, za mě teda nejvíc ten melodický hardcore. Je to taky prý „superskupina“ složená z členů jiných úderek, pohybujících se v různých zákoutích moderní americké hardcore scény. Já teda nejsem žádný expert na tuto subkulturu, vybírám si z ní jen pár kapel, které mě něčím specifickým zaujmou, proto ani názvy domovských kapel tohoto ansámblu mi bohužel nic neříkají. Tak či onak se mi do hledáčku dostali právě Více

Na svém třetím pražském koncertě potvrdili THE CULT, že jsou skutečným kultem anglo-americké scény osmdesátých a devadesátých let. Koncert v Arše měl totiž všechno potřebné, co taková klubová show dlouholeté a svým výrazem nezaměnitelné kapely může nabízet. Skvělý zvuk, spousta energie, potřebné výrazové charisma a beze zbytku naplněná kapacita sálu, který oběma hlavním představitelům Ianu Astburymu a Billymu Duffymu doslova zobal z ruky. Už dlouho jsem nezažil koncert, na kterém bylo mezi diváky tolik muzikantských person z&n Více

Algoritmy doporučující kapely na YouTube nebo streamovacích platformách podle hesla „podobné tomu, co právě posloucháš“ jsou dvousečnou zbraní. Je tam tendence vytvářet bubliny, v kterých se sice člověk cítí fajn, ale zároveň je trochu „uvězněn“ před tím zbytkem hudebního světa, který si přitom taky zaslouží probádat. Tak či onak, některá doporučení potěší a vlastní objevitelská ješitnost je pak uspokojena, aspoň na pár dní. Tak jsem se dostal k THE DANGEROUS SUMMER, u kterých jsem pořád na začátku cesty. Znáte to určitě taky. U jednoho alba to neskončí, začne Více

Kalifornští WITHERFALL jsou dnes skutečně jedněmi z nejzajímavějších zjevů na poli melodického heavy metalu, či spíše power metalu s prvky progresu, což dokazují i svou čtvrtou řadovou deskou „Sounds Of The Forgotten“, která potvrzuje pověst kapely coby zručných instrumentalistů, ale i vypravěčů temných ság. Zdráhám se však o kapele tvořené třicátníky a čtyřicátníky mluvit jako o nové senzaci, přeci jen v tomhle věku již nejde o žádné benjamínky. Američané na novince zdařile kombinují dvě své stěžejní polohy a to power-metalové kvapíky úderného Více

Poslední nedělní den sliboval možná celkově vůbec nejsilnější a nejvyrovnanější sestavu celého letošního klání. Zejména tři poslední koncerty festivalu pak ukázaly sílu té melodičtější polohy metalu v jeho různých polohách.Tentokrát jsem dorazil už o něco dříve, vedro trochu polevilo na snesitelných 25 stupňů a já si hlavně nechtěl nechat ujít DELAIN, kteří k nám zavítali po pěti letech a vůbec poprvé s rumunskou zpěvačkou Dianou Leah. DELAIN nejsou IRON MAIDEN ani JUDAS PRIEST a předchozí vokalistka Charlotte Wessels není Bruce Dickinson ani Rob H Více

Třetí den bývá na lyžácích i táborech považován za kritický, kdy je potřeba trochu víc regenerovat a odpočívat. Nevím, jestli to tak berou i na Masters of Rock, ale právě sobota tu pro mě bývá pravidelně tím dnem, kdy hrají ty nejméně zajímavé kapely. I letos tak víc relaxuju, odpoledne věnuju návštěvě příbuzných a poté v televizi sleduju vítězství Báry Krejčíkové ve finále Wimbledonu. Na odstavné parkoviště u slepičárny pár set metrů od areálu tak dorazím až někdy před sedmou a pak se za o něco příjemnějšího počasí (rozumějte – m Více

Alesh AD se do toho skutečně opřel, třetí rok – třetí album, čtvrtý rok – čtvrté album. Evidentně se přitom nejedná o nějaké vymetání šuplíků, ale o kreativní vzepjetí, které se ve stejné intenzitě přenáší i do sféry nahrávání. Schopnost dát svým vizím jednotný, výsostně metalový, zároveň však hudebně pestrý výraz si u Aleshe cením nejvíc. S „Cultus Inferi“ přišlo navíc zpomalení a více tíživé temnoty. S „Nocturne“ nejspíš dorazí smrt. Čekání nebude zas tak dlouhé a lze si ho zpříjemnit přečtením níže uvedených řádků...Pod hlavičkou RAVENOIR Více