Po čtyřech fantastických albech bylo velkou otázkou, kam se ještě MUSE můžou posunout dál? Když se vrátíme na začátek příběhu a opět zmíníme RADIOHEAD, tak ti se po obrovském úspěchu stáhli do sebe a začali dělat intimnější muziku, víc experimentovat a úplně ignorovali mainstreamové trendy. Tohle u MUSE nehrozilo. Ve své DNA mají totiž zakódovanou neustálou potřebu být větší a větší. Prý i vesmír má své hranice, takže to, že MUSE narazili na ty své ani ve finále není tak velké překvapení. Sebevědomí kapele po úspěšné jízdě posledních 10 let r Více

Transformace - vhled první: Krátká a intenzivní signalizace čidel jej konečně probrala z dlouhého spánku. Ze své kóje se několika tempy dostal ke dveřím řídící kajuty. Na stav bez tíže si nadobro zvykl. Ne že by mu však vůbec nečinilo problémy přivykat nové realitě vlastní existence. Teď když tu byl jen on a hluboký vesmír, ten děsivě temný nekonečný prostor, kde čas po určité době zastává jen podružnou roli, sváděl často svůj vnitřní boj se vzpomínkami. Prostor raketoplánu mu sice poskytoval alespoň zdánlivé bezpečí, ale představa nekonečné samoty v Více

THE HORRORS mám rád. Vždy se mi líbila jejich image, kde se potkává gotická extravagance Roberta Smithe s intelektuální brit-rockovou střídmostí RADIOHEAD, oblečenou do hadrů půjčených od Depešáků. Hudebně se jejich tvorba podobala chameleonům, když v různých barevných odstínech jejich muziky jste mohli objevit vše od gotického rocku, postpunku, synthpopu, shoegaze až po garážový rock. Ačkoliv se nikdy nehrnuli do mainstreamu, jejich cit pro silné melodie by jim mohla závidět nejedna „popová“ kapela. Přesto, že si je vedu v kategorii „kytarov Více

Je velmi pozdě, měli byste jít už spát, ráno je tu hned. Jenže vy máte rozkoukaný seriál. Jasně, můžete ho doklepnout jindy, ale tak ještě jeden díl, vždyť má jen necelou hodinku. A pak ještě jeden. A vůbec jedno ponocování ještě nikoho nezabilo, prostě už to dokoukám, ne? Někdo takový pocit zažil s oblíbeným seriálem, někdo s napínavou knihou, no a já s posledním počinem japonských INTESTINE BAALISM. Prostě jednou takhle v klidu večer projíždím diskusi na CrazyDiamond, kde se mezi poslechovými tipy objeví album „Ultimate Instinct“ od interpret Více

Skotský rocker Ricky Warwick byl samozřejmě dlouhou dobu po světě znám především coby frontman THE ALMIGHTY a posléze také coby vůdčí postava kapely BLACK STAR RIDERS, která před třinácti lety začínala jako tribute projekt oslavující dědictví Phila Lynotta a THIN LIZZY, aby se záhy přetransformovala v originální hardrockové těleso s vlastní tvorbou a dotáhla to k pěti albům. Mimo to však Ricky již nějaký ten rok rozvíjí i svou sólovou dráhu, která snad ještě více odhaluje jeho hudební podstatu a talent coby neúnavného rockera, sklad Více

Po třetím albu, plném velkých a monumentální skladeb, vážných témat a neradostné atmosféry odrážející dobu vzniku, se MUSE o tři roky později rozhodli udělat jeden krok zpět, a zároveň i dva stranou. Vydali se na nebezpečnou cestu. Pokusili se vzít své typické písně do popovějších hájemství, odlehčit je a upravit tak, aby si na ně mohli fanoušci snad i zatrsat. Budiž jim ke cti, že balancování nad propastí se zatuchlým bahnem patetické, přesládlé a bezobsažné pop music ustáli na jedničku. Protentokrát. Zašli skutečně asi nejdál kam moh Více

Ve své domovině uznávaní, jinde ve světě takřka neznámý, to jsou severoangličtí zhýralci z THE WILDHEARTS. Jejich debutová deska dost možná patří mezi zářné příklady alb, o kterých se traduje, že měly na to stát se opravdu velkou klasikou. Ostrovním hudebním tiskem netrpělivě očekávaný debut „Earth Vs The Wildhearts“ z roku 1993 zaznamenal však jen sezónní úspěch ve Spojeném království a je mu v domovině po právu vyhrazena škatulka kultovní klasiky, která však mohla být obrovská, kdyby ...však to znáte. Nebýt souhry různých obchodně-organizační Více

Jestliže severoanglické město Newcastle Upon Tyne přispělo do dění v rámci rockové (či také metalové) historie celou řadou specifických kapel, pak nezkrotní THE WILDHEARTS určitě mezi to zajímavé právem náleží. Dost možná až příliš despoticky vedeni jediným původním členem, někdejším nespoutancem Gingerem Wildheartem (vlastním jménem David Leslie Walls), jsou, i po pětatřiceti letech existence, na Ostrovech stále aktivní kapelou. Co na tom, že se vedle Gingera v sestavě dost pravděpodobně vystřídalo za tu dobu více hudebníků než u Více

Jsou sprosté, jsou drzé, jsou uštipačné, jsou ironické, jsou zábavné a mají to vše na háku. Takhle nějak zní moderní ostrovní punk, který ctí odkaz žánru ze sedmdesátek, ale kombinuje ho se současným zvukem, řeší aktuální společenská témata a přidává k tomu i přesah k dnešní popkultuře. Duo mladých dam (asi by vyskočili z kůže, kdybych je takhle oslovil) z Brightonu se už loni stalo koncertní senzací, zejména jejich energická festivalová vystoupení jim vybudovaly téměř ikonický status, a proto se netrpělivě očekávalo debutové album. Vyšlo h Více

Na přelomu milénia, v časech kdy King Diamond pozvolna ukládal své MERCYFUL FATE podruhé k ledu, toužíc se zas výhradně věnovat jen své sólové kariéře, vystavěné pečlivě pod skvostnou značkou KING DIAMOND, sestavu jeho bandu tehdy tvořili kytaristé Andy LaRocque a Glenn Drover, basák Dave Harbour a bubeník John Herbert. Po dvou evolučně podstatných, avšak co se názorů fanoušků týče kontroverzních albech z druhé poloviny devadesátých let - jmenovitě „The Graveyard“ a „Voodoo“, byl samotným Kingem slibován koncept, který by navázal na lesk Více