Pokud THE CURE nemáte vysloveně rádi, je pro vás nejspíš zbytečné si tohle album pouštět. Fanouška to z vás pravděpodobně neudělá, a na běžný poslech vás album asi bude nudit. Vydat desku po 16 letech skladatelské pauzy je vždy trochu riziko. Bude mít ještě kapela co říct? A budou to lidi chtít vůbec slyšet? Jasně, legenda jako THE CURE bude vyslyšena vždy, ale ani já osobně jsem neměl přehnaná očekávání. Nakonec to dopadlo celkem slušně, ale na základě singlů jsem trochu stažené půlky měl, to musím přiznat. Pro mě je zlatou érou THE CURE Více

Když jsem si zhruba před pěti lety pustil klasiku „From Beyond“, opět mě udivilo, jak může být hranice mezi thrash a death metalem úzká. Někdy stačí velmi málo, třeba upravit styl zpěvu, a rázem se vše pohybuje někde jinde. Takže s Kamem Leem za mikrofonem máte úspěšně nakročeno k tomu hrát solidní death metal, zatímco snaha o něco jiného bude vždy zavánět průšvihem. Přes uvedené omezení představuje dotyčný ve svém oboru nespornou přidanou hodnotu, díky které budete mít vyřešenou otázku vokální autentičnosti a přesvědčivosti. Platí to i 33 le Více

Pražští gothic rockeři CATHEDRAL IN FLAMES se právě v těchto dnech, díky svému druhému dlouhohrajícímu albu „Count To Nine“, postarali o značné rozvíření kalných žánrových vod. Svou charismatickou směsí původní podoby stylu, zde umně vetknutou do současné a o něco vrstevnatější zvukové formy, to s veškerým svým odžitím, autentickým feelingem a studiovou perfekcí dokonale trefili. Desku poslouchám nepřetržitě už tři týdny, převážně a velmi netradičně hodně brzy ráno, během své asi čtyřicetiminutové cesty do práce, kdy její druhou, pěší čá Více

Další revoluční album. Ale ne hudebně, tam to bude protentokrát jen krásné. RADIOHEAD dokázali povýšit obyčejnost na dokonalost. Nechali věci jen plynout, experimenty hodili za hlavu, komplikovaná témata přestali řešit, zhudebnili pozitivní každodennost. Nalezli vnitřní pokoj a dokonalou harmonii mezi živými nástroji a elektronickými zvuky. A k tomu, jen tak jakoby mimochodem, pořádně zatřásli základními stavebními kameny hudebního průmyslu.Začneme snad muzikou. Po skončení turné k předchozímu albu „Hail To The Thief“ v roce 2004 si kapela dala pauzu. Více

V pražském Paláci Akropolis došlo k připomínce starých dobrých hardrockových časů v podání formace THE DEAD DAISIES, skrze jejíž aktivity si australský kytarista, podnikatel a milionář David Lowy plní své muzikantské sny a obklopen žoldáky jde na zteč s pozorností rockerů napříč kontinenty. Už přes dekádu do jejích řad totiž Lowy zve persony z popředních hardrockových kapel minulosti, realizuje s nimi docela solidní alba a hlavně objíždí svět na dlouhých koncertních štacích. O tom, že je tento vcelku neoriginální projek Více

S nekompromisně nařezanou metalovou deskou přicházejí švédští THE CROWN, kapela, kterou jsem po celé dvě dekády vlastně ignoroval a považoval jí za jednu z mnoha tamních melo-death rubanic. Asi nepatřím k těm, kdo by zájem o metalový extrém dokázal aktualizovat. Ne že by se na tomto názoru, při současném pohledu na věc, něco změnilo, nicméně kvalitní provedení i současně znějící zvuková stránka alba, celkové nasazení kapely, které z nových skladeb přímo prýští, mne dokonale přesvědčily, abych se severským kvintetem počítal. Deska Více

Zase ta Austrálie. Kolega se jen před pár týdny odtud vrátil ze služebky a potvrdil, že život je tam pořád velká pohoda. A tato specifická pohoda se zhmotňuje i v jejich hudební produkci. A kdo má pohodičku největší? No přece punkáči. Ti si můžou řvát co chtějí, na koho chtějí a jak chtějí. A ještě jim za to zatleskáme. Možná jsem to trochu zjednodušil, ale faktem je, že australská punková scéna je v posledních letech velmi zajímavá a životaschopná. AMYL AND THE SNIFFERS jsou dokonalým příkladem. I když mají na kontě jen tři plnohodnotná alba, už tím dru Více

Nikam nespěchá, už dávno totiž ví, že není kam spěchat. Ve věku „starého pána“ sleduje s potřebným nadhledem dění kolem sebe a snaží se užívat každého okamžiku. Poté, co před lety odešel jeho věrný parťák Richard Wright, činí tak především v rámci svých nejbližších. A přesně taková je i jeho nová deska. Krásná, protože se v ní spojuje upřímnost a smíření s láskou, zároveň však smutně melancholická, protože pomíjivost a smrtelnost se mu připomínají každým dnem víc a víc.Jak moc mu chybí parťák Rick, ví jen on sám, ale pokud se podíváte na skvělý dokument „W Více

Sleduji švédské GRAND MAGUS pravidelně od jejich pátého alba „Hammer Of the North“, což je letos přesně čtrnáct let, a dosud jsem se nesetkal s tím, aby mne jejich práce tak chytla, jako se to podařilo právě aktuálnímu albu „Sunraven“. Netuším, co za tím vším může být, protože kapela příliš posunů ve svém zvuku nemá. Zdali je to delším pauzírováním, nebo zdali vše neovlivnila sílící pozitivní nálada uvnitř zkušeného a personálně stabilního souboru, který si to nikdy s budováním vztahů s okolím nekomplikoval a vždy se star Více

K DREAM THEATER mám dlouhý vztah a jde o takové komplikované a přerušované manželství. Poprvé jsem se k nim myslím dostal po recenzi legendárního nestora české novinářské rock/metalové scény Jana Petrička na desku „Awake“ z roku 1994. Ani už si nepamatuju, jestli byla kladná, nebo záporná (sepsul to opravdu příšerně, pozn.Stray). Každopádně jsem si desku někde stočil na kazetu a pak se dlouho snažil, aby se mi líbila. Nikdy se mi to nepodařilo. Žral jsem tehdy superrychlé kytaristy i osmiruké bubeníky, a tak mi sice učarovala t Více