Když se v průběhu roku 1976 DEEP PURPLE na osm let rozešli, jejich tehdejší zpěvák David Coverdale měl spoustu elánu pro nastartování své vlastní sólové dráhy. Jako čtyřiadvacetiletý mladík, který během tří posledních let nasbíral zkušenosti u jedné z největších hardrockových kapel světa, si byl vědom svojí šance i skutečnosti, že za krátkou dobu nasbíral mnoho fanoušků, kterým jeho sytý hlasový projev v řadách Párplů učaroval. Velký milovník žen a horečnatého blues tak přechází v krátké době na mnohými netrpělivě očekávanou Více

Když se kalifornským thrashovým matadorům podařilo přežít svá nejtěžší léta, poznamenaná především dlouhou pauzou, v průběhu které se zpěvák Chuck Billy zotavoval z náročné léčby zhoubného nádorového onemocnění, záhy stanuli na prahu svého dalšího velmi úspěšného období. Svou připravenost nejprve otestovali sérií turné, na kterých si vzájemně sami sebe prověřili a rovněž odzkoušeli, zdali na to celé ještě stále mají. Kapele dost pomohl i návrat dvou ztracených synů Alexe Skolnicka a Grega Christiana, čímž demonstrovala semknutost a odhodlání započít další sv Více

Kdo roky zná můj hudební vkus, ten tuší, že jsem nikdy neměl důvod této známé finské metalové partě přicházet na chuť a opěvovat jí. S novou deskou se však věci alespoň trochu posouvají, protože tuhle novinku počítám k těm jejich několika deskám, které se mi vlastně vcelku líbí. Aniž by kapela nějak zásadně obracela stylovým kormidlem, rázem působí jaksi svěžeji a uhlazeněji. Mám pocit, že CHILDREN OF BODOM po nějakých osmnácti letech na scéně nemohli přijít s lepší, souhrnně působící a dospělou nahrávkou, která by jejich tvorbu charakterizovala v tom nejt Více

Tak vám nevím, s touhle deskou se v malých dávkách snažím prát skoro celý podzim a jen málokdy se mi podařilo prokousat se na její konec. Vlastně k tomu došlo asi jen třikrát. Pokaždé jsem musel poslech zhruba v polovině přerušit a věnovat se něčemu jinému. Nikdy jsem se do té hudby prostě nebyl schopen dostat, a to si myslím, že jsem fanouškem celé řady hardrockových umělců a kapel. Neřekl bych, že je to snad kvůli nějaké přehnané komplikovanosti skladeb, ale na dvojce od THE WINERY DOGS postrádám kompaktnost, jasný směr či vnitřní kouzlo, k Více

Právě tohle album se pro mnohé fanoušky stalo na sklonku předchozího věku dokonalým synonymem kvality v extrémní metalové hudbě. Všichni členové TESTAMENT se totiž do práce na „The Gathering“ vrhli s velkým nadšením a po předchozím zuřivém záseku „Demonic“, který ani tak nepřipomínal minulost kapely, ale naopak se vykazoval podstatně větším příklonem k brutalitě a deathmetalovým vlivům, chtěli přijít zejména s materiálem, který by co nejreprezentativněji spojil všechny přednosti jejich dosavadní tvorby, a to ať už šlo o jejich pověstné oh Více

Období těsně před vydáním alba „Low“ se z dnešního pohledu zdá jako první velká zatěžkávací zkouška pro stabilně působící thrashmetalovou grupu, která do té doby působila velmi semknutě a zdravě, ať už co se týče personálních věcí, nebo tím narážím na plynulé stylové posuny. Albový předchůdce („The Ritual“) byl pokusem najet na komerčněji postavený metalový směr, jaký, především díky čitelnějším strukturám, středním tempům a do popředí vypíchnutým zpěvovým linkám, už nějaký ten pátek provázel veleúspěšnou tvorbu kapel jako METALLICA nebo MEGADETH. Což o Více

Už v první polovině devadesátých let byla pražská VANESSA poměrně výrazným zjevením na české scéně, jejich nebezpečně silná dávka EBM tenkrát zaskočila mnohé, a když se po několika letech rozhodla aktivity ukončit, ponechala fanoušky svému osudu a naprosto nepřipravené. Po více než deseti letech ticha však došlo v roce 2009 k poměrně zajímavému návratu. Od té doby VANESSA vypustila již další dvě řadová alba. O všem možném i nemožném jsem tedy zavedl řeč s frontmanem kapely Samirem Hauserem. Zde je rozhovor.Jaké jsou nejbližší plány kapely VANESSA Více

Dodnes je možné brát album „The Ritual“ jako souhlasné pokývání na stylově zlomové Černé album od kapely METALLICA. Řada z vůdčích kapel thrashmetalového ranku osmdesátých let si byla v té době dobře vědoma stále omezenějších výrazových prostředků vlastního stylu a proto počala na počátku devadesátek vyvíjet svou produkci k přehlednějším strukturám skladeb a větší míře klasicky rockové melodiky. Bylo to vlastně dobře, protože se změnami docházelo u mnoha kapel k dalšímu skladatelskému růstu a zároveň ke zvýšení fanouškovské základny, která v případě TESTAME Více

Méně skladbově vyvážená a méně zvukově vydařená nahrávka než předchozí „Practice What You Preach“. Kámenem úrazu byla samozřejmě také produkce Michaela Roséna, který nahradil po třech albech Alexe Perialase. Na desce je poznat, že se TESTAMENT snažili o příklon k zpěvnějšímu pojetí a o upřednostnění všech těch Skolnickových sól a sólíček před zbytkem instrumentace. Což o to, všechny indicie vedoucí k melodičnosti skladeb jsou zde v pořádku, Billy pěje parádně a stává se z něj velká rocková osobnost a Alex Skolnick ten je v tom svém také nadmíru nápaditý, Více

Třetí album „Practice What You Preach“ je do dnešních dnů komerčně nejúspěšnější nahrávkou TESTAMENT, pěti sympaťáků z Bay Area působících v průběhu právě tehdejší doby jako nerozbitný a vzácně kompaktní tým. Ze současného pohledu se však jedná o poměrně neprávem přehlížený drahokam jejich diskografie, který ve své době skutečně znamenal pro dříve podstatně nářezovější těleso mírný stylový odklon a zároveň komerční průlom mezi absolutní elitu americké metalové scény. Proč se tak však stalo právě v roce 1989 a až s touto jejich třetí nahrávkou, když ob Více