Tak nám údajně THE DILLINGER ESCAPE PLAN po odjezdění koncertů k aktuální desce končí a událost dojde naplnění někdy v průběhu roku 2017. Jakkoliv je to pro tvrdou hudbu škoda, možná je ona nenastavovanost u podobných kapel lepší. Tím myslím u kapel, které v ranku extrémní hudby dosáhly vysokých met a už se údajně, ostatně jak sami členové tvrdí, nemaj kam vyvíjet, tedy krom toho aby tyto kapely nakonec vyměkly a staly se mnohem únosnější pro mainstream, což tedy Dillingeři asi definitivně nechtějí. Nepatřil jsem kdysi zrovna k jejic Více

Švédská scéna devadesátých let dala světu celou řadu mimořádných kapel z oblasti melodického death metalu, troufnu si však tvrdit, že těch opravdu výjimečných, které se ctí přežily až do současnosti, není ani deset a některé z těchto kapel již dávno hrají trochu něco jiného. Mezi ty nejlepší patří i DARK TRANQUILITY, kteří sice rovněž vlastní vývoj nepodceňují, ale jejich tvorbu lze stále, na rozdíl třeba od IN FLAMES, počítat do toho samého žánrového chlívku jako kdysi dávno. U stáje Century Media tradičně vydaná novinka „Atoma“ je Více

Nařknout pohoršeně současné AMARANTHE z nenažraneckého brodění se tím nejprvoplánovějším playbackovým popem mě přijde naprosto nesmyslný, protože tahle kapela o sobě nikdy netvrdila, že hraje bůhvíjak hlubokomyslné umění. Vždycky to byl produkt, který stavěl na kombinaci metalových prvků s elektronikou, stejně jako na prolínání tří typů hlasů a opravdu velké chytlavosti skladeb. Právě čím dál větší inklinaci k popu beru jako ten nejmenší problém této aktuální novinky, ve výsledku se mě naopak zdá, že to, co je na nové desce nejvíce popové, Více

Když jsem naposled slyšel nějakou nahrávku od HAMMERFALL, bylo ještě minulé století. Už tehdy jsem shledal jejich hudbu v ranku pravověrného heavy metalu druhořadou a plnou klišé, a dál jsem se tedy o ně nezajímal, jakkoliv jim alba utěšeně přibývala a dnes je mnozí nazývají veterány. Takže právě v těchto dnech jsem udělal po mnoha letech výjimku a novou desku si pustil, zjišťujíc, že se toho u nich vlastně ani moc nezměnilo. Pozitivní je zjištění, že se kapela vlastně ani moc nehorší, což jde tak nějak logicky se stavem mysli těchto švédskýc Více

Nejen za nahrávku „13 Voices“ patří kanadským SUM 41 jednoznačně palec nahoru. Téhle dříve hodně zprofanované neo-punkové kapelce se totiž letos podařilo nahrát desku, která snese srovnání i s podstatně zajímavějšími bandy, ať ve svém vyznění zemitějšími a zároveň také méně prvoplánovými bijci rockové scény. Vlastně mě výsledek dost připomíná alba spadající povětšinou do skandinávské rock´n´rollové scény reprezentované už zhruba dvacet let jmény jako BACKYARD BABIES, HARDCORE SUPERSTAR, TURBONEGRO nebo MILLENCOLIN. Po příchodu lídra Derycka Whibley Více

Někdejší kytarista od EUROPE Kjell Hilding Löfbom, který je však v hudebním světě znám pouze pod uměleckým jménem Kee Marcello, má za sebou letos na podzim vydání své sólové desky. Dříve velmi obstojně zacelil u EUROPE post po odcházejícím Johnu Norumovi a jeho hra oblažovala kytarové fajnšmekry po šest sezón. Tedy období mezi fanfarónskou hymnou, jenž se záhy stala značkou těchto Švédů, a prvním rozpadem kvintetu v roce 1992. Během té doby stihl s nimi nahrát dvě další řadová alba „Out Of This World“ (1988) a „Prisoners In Více

Někdejší kingové nu-metalu jsou momentálně v nejlepší formě za poslední dekádu a stojí před další velkou etapou, zbaveni neduhů a připraveni navázat na éru svých prvních pěti alb, která se všeobecně těší největšímu uznání fanoušků a vlastně i kritiky. Pochvalně hodnocený producent Nick Raskulinecz vrátil pětici z Bakersfieldu v Kalifornii přesně tam, kde by jí většina fanoušků viděla nejraději, tedy u signifikantních motivů stylu, který před dvěma dekádami sami hudebníci vybudovali. Daří se jim tedy navázat na vlastní minulost p Více

Než se kanadští THE AGONIST po více než deseti letech existence prokousali ke své páté řadové desce, museli se, jak je dobře známo, vypořádat i s velmi nepříjemnou událostí a sice když je v roce 2013 bez předběžného varování opustila jejich tehdejší front-woman Alissa White-Gluz, která se právě tehdy připojila k mnohem slavnějším Švédům, melody-deathovým titánům ARCH ENEMY a zanechala tak svou původní, a nutno říct po žánrové stránce spíše metalcoreovou, kapelu na pospas svému osudu. Kanaďané však dlouho nepropadali chmurám a brzy náhrad Více

Přesně jak již někdo v jedné z diskusí naznačil, dánští PRETTY MAIDS přicházejí s další ujasněnou porcí jejich typické muziky, která je ještě po pětatřiceti letech existence dokáže představit jako energickou kapelu melodického Hard´N´Heavy staré školy používající aktuálních zvukových vymožeností. Archaičnost zde opravdu nehledejte. Pánové Ron Atkins a Ken Hammer měli vždy talent na vystavění chytlavých hymnických kompozic a vždy dokázali namíchat vyvážený koktejl mezi evropskou heavymetalovou řízností a zaoceánskou párty rozdováděností. Už Více

Jak už to bývá, minulost často nastavuje zrcadlo, které ukazuje, že ne všechny vzpomínky na doby minulé musí nutně být radostné. To byl zřejmě jeden z důvodů, proč Bornemann po několikrát zopakovaném rozpadu ELOY, zanevřel na živé vystupování. Proto také téměř na desetiletí změnil i způsob práce a nová alba vytvářel spíše jako projekty, na kterých pracoval spolu s Michaelem Gerlachem a pozvanými muzikanty. Když však bylo v roce 1994 vydáno album „The Tides Returns Forever“, skupina v doplněné sestavě Frank Bornemann (g, voc), Klaus-Peter Matziol ( Více