Kanadští ARCADE FIRE přicházejí se svou sedmou řadovou deskou „Pink Elephant“ a pro jejich fans z dob prvních tří nejoslavovanějších počinů se jedná vlastně dost možná o balíček poslední naděje. Kapela totiž s příklonem k syntetice a neprvoplánovému popu v poslední desetiletce jaksi ztratila na své výjimečnosti. Tohle je však pohled fajnšmekrů, oni totiž ARCADE FIRE jsou populární stále, jen asi o dost méně osobitým způsobem. V závěru nultých let přitom šlo o největší hvězdy kytarové scény, velkou a nadžánrovou kapelu, která působila eklekticky a m Více

Nehodlám na tomto webu začít psát o klasické hudbě. Jednak se to sem žánrově nehodí, jednak k tomu nejsem odborně způsobilý. Poznám sice něžné tóny houslí od jasného hlasu hoboje a vím, co je pizzicato, ale jestli někdo zrovna zahrál kvartu nebo kvintu, určit nedokážu. Právě probíhající festival Pražské jaro však přinesl unikátní příležitost, u které bych rád udělal výjimku. Nestává se tak často, abychom u nás potkali špičkové americké orchestry a v Praze letos v květnu jsme měli tu čest hned se dvěma. Jak bostonští, tak Více

STONE TEMPLE PILOTS, alias STP, jsou zřejmě největší z těch grungeových kapel, které vlastně grungové ani ve své podstatě nejsou. Teď jsem velice volně parafrázoval jednoho hudebního novináře, jehož myšlenku jsem pochopil až po mnoha letech a nepřímo mu dal za pravdu. Ano, zvukově se na nejednom albu STP velice blíží grungeové vlně, ale to co je pod tím, melodika, styl hraní, inspirace, to všechno kapelu definuje spíše jako zástupce „classic“ rocku, kteří se ve svých začátcích nějakým řízením osudu přifařili ke grungeovému hnutí. Druhou věcí na STP, kterou Více

Vždycky mě potěší, když kapela, které jsem ať už v recenzi, či jen v duchu „vyslovil důvěru“:-), nahraje další silné album a zároveň se dokáže posunout. DONOR mě potěšili ve chvíli, kdy jsem na podobnou produkci neměl náladu a občasný absťák po „síle melodie“ řešil výhradně poslechem devadesátkových HELLOWEEN. Jejich třetí album „Jeviště snů“ představuje štědrou porci vynikající žánrové produkce s chytře pojatými decentními přesahy a příjemnými vokály Jožky Fritschky. Když se tedy naskytla možnost prohodit pár slov právě s ním, nebylo co řeši Více

Francie, alespoň pro mě, není synonymem pro kytarovou muziku. Samozřejmě je to blbost, v tak obrovské zemi musí taková scéna existovat, a to, že se málokomu podaří prosadit i za hranicemi, je možná škoda. Jedním z důkazů čilého života v této oblasti hudby je spousta živáků různých kytarových kapel právě z Paříže. Jedním z nich bylo třeba album „Hullabaloo“ z roku 2001 od MUSE. A právě MUSE jako jeden z hlavních zdrojů inspirace pro svojí muziku uvádí i alternativně rocková parta STORM ORCHESTRA z Paříže, která letos vydala druhé album „Get Více

Zrada. Zaprodání se komerci. Ztráta vlastní tváře. V podobném duchu reaguje undergroundová scéna na aktuální druhý řadový album kalifornských SCOWL. A já dodávám – díky bohu že to udělali! Ale začněme pěkně od začátku. Už dva roky zpět na mě na YT vyskočil jejich singl „Shot Down“ z tehdejšího EP „Psychic Dance Routine“ (2023), kde pohledná zpěvačka Kat Moss s vlasy zelenými jako dcera vodníka z Rusalky řvala a ječela jako pominutá do ostré hardcorové písničky. Někdy ale přešla do normálního melodického zpěvu, kde její silný a výrazný hlas na Více

Příjezd autobusu z letiště do centra Bilbaa mne zastihl krátce před půlnocí. Protože tou dobou již zde metro na šest hodin končilo provoz, nedalo se nic dělat, ale těch necelých pět kilometrů do místa ubytování ve čtvrti Txurdinaga jsem musel absolvovat z kruhového náměstí Moyua pěšky. Dalo se to čekat. Ačkoliv jsem si dopředu v Baskicku naplánoval skoro každou část pobytu, na tuhle situaci jsem se moc nesoustředil. Jasně, jsou tu i taxíky, ale proč hned ze začátku pobytu vyhazovat peníze Více

V tom co děláte, nemusíte být zrovna nejlepší na světě, ale když do výsledku své práce dostanete potřebnou dávku vášně, určitě se to v mnoha ohledech projeví. Značka BEHEMOTH je zde již tři dekády, a tak snad každý metalový fan, který je delší dobu sleduje, musel dopředu tušit, co má po stylové stránce od aktuální novinky Nergala a jeho spoluhráčů čekat. Jejich namakaný blackened-death metal sice nepatří k nejoriginálnějším, ale svá výrazová specifika určitě má. Poláci nikdy nepatřili k experimentátorům a svou evoluci kočírovali po krůčcích. Jenž Více

Z mého pohledu se švédští GHOST nyní nacházejí na vrcholu svých tvůrčích sil. Předposlední album „Impera“ je natlakována hitovými peckami a nejnovější „Skeletá“ za ním sice zaostává, ale zas ne o tolik. „Peacefield“, „Guiding Lights“, „Satanized“ nebo „Umbra“ jsou věci, které lezou do hlavy samy a mohly by se stát stabilními součástmi koncertních setů kapely, stejně jako zaútočit na přední místa popových hitparád. Podle Ritchieho Blackmorea je pro umělce vůbec největší kumšt dostat se do jukeboxu a tenhle um zvládají GHOST dokonale. Na Více

PLACEBO verze 3.0. Takto Molko označil v jednom rozhovoru situaci, ve které se kapela ocitla v roce 2009. Ne vždy se umírající organizmus povede zachránit a ještě méně často se dokáže znovuzrodit. PLACEBO se to povedlo. Šesté album v pořadí je sice plné paradoxů, je zároveň jiné než to předchozí, ale přesto zaujímá velice důstojné místo v diskografii kapely. Ale nepředbíhejme. Předchozí album „Meds“ z roku 2006 bylo sice skvělé po hudební stránce, kapela samotná se ale v průběhu jeho nahrávání ocitla ve smrtící spirále drog, alkoholu a sebedes Více