Podtitul této recenze by mohl znít například takto: VLTIMAS, aneb pročpak bychom se neměli bát „Illud-syndromu“. All stars projekty mám docela v oblibě. I když jen výjimečně přinesou něco mimořádného, často se mi dostane solidní dávky muziky, kterou mám skutečně rád, přičemž výkony zúčastněných povětšinou nesou jistý punc originality. Důležité je zachovat klid, nemít přehnaná očekávání a nenechat se strhnout tím, co se slibuje v tiskovkách a co se píše v prvních recenzích. Z tohoto důvodu jsem okolnosti vzniku společného dítka pánů Vi Více

Rok stará deska „Staying At Tamara´s“ mi stále vrtá hlavou. Rozhodně se nejedná o převratný milník v pop/rockové hudbě, nicméně ve své nesložitosti a ryzím písničkářském vyznění pořád ještě nepřestává bavit. Přestože nejsem žádným fanouškem Elvise Presleyho, tak mě z nějakých záhadných důvodů hodně přitahují reinkarnace barev jeho barytonu u stále žijících bytostí. První takovou byl, před dlouhými lety, zpěvák Michael Poulsen od dánských rockových superstars VOLBEAT a minulé jaro jsem natrefil na mladíka Georgea Ezru, o jehož druhém albu zde hodlám sepsat Více

POVĚSÍME CELEBRITY, DO HAJZLU SPLÁCHNEME JEJICH HITY ...slogan, co sice znám už nějaký ten rok zpátky, ale i tak jsem se nad ním při včerejším poslechu desky „Kult Hyeny“ doma chechtal, až jsem padal do gauče. Docela divnej víkendovej program pro chlápka, co už je skoro na polovině cesty mezi čtyřicítkou a padesátkou, ne? :-) Každopádně podobný sarkasmus brněnskou kapelu INSANIA plně charakterizuje a to už hodně dlouhou dobu. Jejich páteční koncert v Divadle Pod Lampou se totiž stal zdařilou akcí, která pro víkendovou Více

S příchodem Richieho Kotzena se MR.BIG nacházeli na počátku zcela nové kapitoly vlastní existence, neboť šlo o zcela jiný typ kytaristy, než jaký představoval jeho předchůdce Paul Gilbert. Ten byl na přelomu milénia už zcela pohlcený vlastní sólovou kariérou kytarového hrdiny. S Kotzenem, rovněž aktivním skladatelem a kytaristou s osobitým přístupem, se kapela poměrně rychle vyvázala z dynamičtějšího hardrockového pojetí a jala se svou tvorbou ubírat kamsi do oblasti rozmanitého a temperamentního rocku ovlivněného jazzem, soulem a blues Více

A mě se to líbí! I když je pravda, že kultovní kapelu z Los Angeles, zvlášť po spojení dvou vůdčích person, může leckdo nařknout z absolutně nulové snahy o nějaký, byť jen sebemenší vývoj. L.A.GUNS jsou jednou z třeskutě zásadních kapel ze Sunset stripu. Parta co definovala kalifornskou scénu druhé poloviny osmdesátých let spolu s GUNS N´ROSES, a tak dnes asi nikdo, prakticky po třiceti letech od zlaté éry, neočekává něco jiného než řízný sleazy rock. Toho je na nové desce požehnaně. Materiál „The Devil You Know“ je již druhým albem po comebacku dvou pil Více

Podobný projekt si tedy nechám líbit. Když se pod zcela novou značkou znovu sejde kytarista George Lynch se svými někdejšími dvěma spoluhráči od DOKKEN, konkrétně památnou rytmickou dvojicí Jeff Pilson (baskytara) a Mick Brown (bicí), a za mikrofon se ještě ke všemu postaví Robert Mason, který se, přes současné působení u WARRANT, v minulosti vykazoval především zajímavou vokální prací pro další Lynchův band LYNCH MOB, jehož byl právě tento zpěvák dvakrát účasten, takže je slyšet z desek „Lynch Mob“ (1992) a „REvolution“ (2003), jedná Více

Razance spojení MISERY INDEX doposud nepodlehla moderním eufemistickým trendům a je až s podivem, že si tento název jistého ekonomického indikátoru ještě nevysloužil vylepšený kabátek z rádoby humanitárnější konfekce. Do reality dnešních dnů se přímo nabízejí novější střihy, třeba Prosperity Aim Barriers nebo Fortune Insufficiency Ratio. Delší slovní spojení (okecávání) v kladnějším gardu holt budí dojem větší sounáležitosti a znepokojující vůně prostě už není ten smrad, co tu býval, že ano? MISERY INDEX jsou také samozřejmě baltimorskou death Více

Další z distančních „foto session“ skupin vzniklých pod křídly Frontiers records. Serafino Perugino profituje z nynějších technických možností stále více, a dává tudíž dohromady jednu lákavou sestavu za druhou. Jakkoliv jsou velká jména jistým příslibem, muzika občas zůstává jaksi ve druhém sledu. Chybí-li tedy aktuální materiál, klidně se o něj u Frontiers postará někdo jako Alessandro Del Vecchio, Magnus Karlsson, Matt Sinner, Eric Mårtensson a další protřelí borci se šuplíky plnými těch správných šablon. Proč ne, občas se na s Více

Počínaje dnem svého založení začala tahle supergroup psát opravdu velký příběh, ačkoliv amerických kapel složených z výtečných muzikantů, majících za sebou mezi svým dvacátým a třicátým rokem života už opravdu hodně zkušeností, v historii této hudby již existovaly spousty a nic opravdu nebylo jisté ani v případě této čtveřice. Název si kapela zvolila podle své oblíbené skladby „Mr.Big“ od britských blues-rockerů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kapely FREE. Tato píseň se ostatně v repertoáru čtv Více

Post-metal jako žánr má vrchol popularity už bezesporu za sebou. Doba, kdy CULT OF LUNA a ISIS platili za nejoriginálnější kapely na metalové scéně, je skoro patnáct let pryč, nicméně kvalitní žánrové nahrávky stále vycházejí. Konkrétně třeba alba kapel jako MORNE, BELOW THE SUN, KONGH, SUMAC, OBSCURE SPHINX, AMENRA určitě zato stojí (a třeba poslední INTRONAUT byla vyloženě pecka), meziročně jich už ale tolik není. Občas se však nějaké urodí a jedním takovým aktuálním šťavnatým plodem této scény je deska s názvem They Came with Sunlight od Více