Recenzi na nové album YES měl psát asi někdo jiný. Těžko očekávat nějakou seriózní kritiku od člověka naplněného po okraj respektem k legendární kapele, kterému se navíc líbí poslední desky ASIA a dokáže si docela užít i předchozí nevýraznou studiovku „Heaven & Earth“ z roku 2014. Situace okolo vydání novinky „The Quest“ mi každopádně připomíná jednu scénu ze Simpsonů. Homer se kdysi učil boxovat, při úderu vedeném veškerou silou trefil mouchu sedící na boxovacím pytli. Ta poté v pohodě odlétla, přesto náš boxer nemohl dlouho popadnout dech.Ano, dlouhých Více

Jako čtyřicátníkovi už se mi dlouho nestalo, abych zašel na klubový koncert, od neznámé kapely vlastně skoro nic nečekal, a nakonec odcházel poměrně nadšený. Doba, kdy člověk chodil do klubů tzv. na blind, u mne skončila dost možná s minulým stoletím.:-) Jenže pak mne z té letargie něco přeci jen probudilo. Ničím nezakalený proud pozitivní rockové energie byl totiž vlastní vystoupení velmi mladé trojice ANTEATER, kterou nyní považuji za kapelu plnou příslibů. Bytelná hráčská výbava, neotřelý hlasový fond zpěvačky a v neposlední řadě z Více

Začnu povzdechnutím. Škoda každé nadějné kapely, která tak trochu ztrácí na očekávaném tahu díky „detailům“, jakými jsou třeba problémy s názvem (zvlášť když je okolnostmi vynucená změna následovaná opětovným výběrem ještě méně výrazného názvu) nebo podpis smlouvy s relativně známým vydavatelem, který však již dávno není tak agilní stájí, jako tomu bylo kdysi, před více než dvaceti lety. Přestože deska „Strength“ vyšla již na konci letošního léta, stále se tento hudební nosič ve fyzické podobě na území České republiky dost pr Více

Zhruba dva a půl roku od vydání desky „Distance Over Time“ je tady prog-metalové „numero uno“ DREAM THEATER se svojí novinkou nabízející pohled z vrcholu světa. V rozhovorech se mimo jiné dočtete, že oproti předchozí desce, kde byl prý plán jasný, vznikl aktuální materiál víceméně spontánně, bez prvotní šablony. Přesto se mi zdá, že novinka pokračuje poměrně dost v intencích minulého opusu, což tedy mně osobně ale vůbec nevadí. DREAM THETAER si zkrátka za posledních 10+ let vybudovali signovaný sound, který je vycizelovaný, osvědčený a nejspíš i pro všechny Více

Luna září jako stříbrný štít zavěšený vysoko na nebi. Hvězdy připomínají milióny zvědavých očí, jež sledují drama odehrávající se pod nimi. Oba sedí venku. Naposledy pohlédne na svou bývalou lásku. Ohromen nečekaným smrtícím úderem si s úctou prohlíží ženu svého života. Neodvratný konec v něm probudí hluboko ukryté zbytky lidskosti. Musí přijmout svůj osud. Povstane, upraví si svůj černý šat a věnuje Beatrix poslední úsměv. S rozvahou se otočí a vyrazí pomalou chůzí vpřed. Bosá chodidla kráčí travou a kapky rosy ulpívají n Více

Starému Alovi sice přibývají křížky na krku rychleji než chirurgická ocel v ksichtě, ale revoluční duch v jeho srdci nijak nezeslábnul, a tak tu máme další ideologickou masírku vydanou pod logem MINISTRY. Červený střed terče Donald Trump se sice odebral na politický odpočinek do kraje provokací a fake news, pořád se nám tady ale rozmáhá spousta nešvarů, proti kterým je třeba se jasně vymezit. Rasová a sociální nerovnost, cílená likvidace Matky Země, stoupající agresivita a nepostižitelnost pracovníků policie, to všechno jsou jen některá z témat, která se vyjím Více

Pražští THE DRAIN prostřednictvím své čtvrté desky potvrzují svůj talent pro tvoření chytlavých a maximálně propracovaných rock´n´rollových hymen. Sama kapela užívá i označení glam/pop a soudě dle skladatelského nadhledu, svěžích nápadů a pestrosti skladeb samotných, není to vůbec označení nemístné. Mohou být bez větších komplikací nazýváni tuzemskými pokračovateli slavných britských kytarovek, které svůj projev už od devadesátých let stavěly na okázalé hře s melodiemi a propracovaných aranžích. Novinka je vlastně dostateč Více

Hudba pomalu plyne. Měl bych psát, ale nechce se mi narušovat poslech, tok pozitivních vibrací a únik. Stejně jde o nepřenositelný zážitek. Sedím u stolu, mám sluchátka, zavřené oči a hlavu opřenou o dlaň. Přemýšlivá póza. Ve skutečnosti na nic nemyslím, cítím únavu a pak příboj tónů, kterému se poddávám. Album „Parallel World“ nabízí dokonalost formy, která uklidňuje pocuchané nervy a dokořán otevírá stavidla bránící vyplavení těch správných hormonů. A dokonce zbyl prostor i pro emoce, hodně prostoru. Minimálně ve sféře něčeho, co bych nazval hipsterskou po Více

Tu zradu cítí ve vzduchu. Smrtonoš bleskurychle mačká kohoutek zbraně ukryté v cereáliích, ale vypálená kulka naštěstí mine svůj cíl. Černá mamba zcela instinktivně a s precizností školeného zabijáka vrhá nůž proti svému nepříteli. Ostří protíná vzduch a skrze hrudní kost proniká rovnou doprostřed srdce. Vernita Green alias Smrtonoš se pomalu sesouvá k zemi. Pokořitelka vláčným krokem přistupuje k chladnoucímu tělu. Poklekne a vytáhne z hrudníku oběti studenou, hluboce zaraženou ocel. V momentě, kdy opět vstane, spatří m Více

Začátek devadesátých let platil za eruptivní dobu, kdy extrémní hudba prožívala svůj velký rozmach a oslovovala čím dál více nových příznivců. Nejinak tomu bylo i v případě samozvaných patologů, kraleviců grindcore ze severní Anglie, působících do roku 1990 na scéně v trojici - Jeff Walker (growl, baskytara), Bill Steer (kytara), Ken Owen (bicí). Jestliže se prostřednictvím svého třetího a přelomového alba „Necroticism-Descanting The Insalubrious“ z prosince 1991 liverpoolští etablovali v popředí evropské deathmetalové scény, následující počin Více