Pokud se vaše zvědavost ohledně aktuální nahrávky nějaké kovové partičky zredukuje do otázky Sneap nebo Bogren(?), není něco v pořádku. Losna nebo Mažňák? Ne, takhle to nefunguje, v případě zmíněných studiových inženýrů nemusí jít o otázku zásadní volby. Žádný z nich totiž není schopen s AMON AMARTH někam pohnout. Ostatně, někam s nimi pohnout není schopen asi nikdo, ostatně, nic takového není ani v prvním, ani v druhém plánu. Dotyční mají vše pod kontrolou, choutky svých fanoušků znají a vzorec vedoucí k úspěchu si již dávno osvojili. Rovněž tak mix vyb Více

Po nejdelší (pětileté) pauze mezi jednotlivými řadovkami ožívají ARCH ENEMY v plné parádě. Na základě postupného dávkování klipů k jednotlivým singlům, kterého jsme svědky již od loňského podzimu (a týká se již šesti skladeb z novinky), odhaduji, že si tentokrát kapela dává velice záležet na veškeré detailní prezentaci. Heavymetalový produkt je maximálně vypulírován, což rozhodně nemyslím hanlivě. Vše je tedy náležitě sladěno a poskládáno tak, aby za žádných okolností neminulo cíl. Skladby jsou chytlavé již na první signální, opatř Více

Těší mě, že Max Cavalera a jeho SOULFLY už nehrají „hopsací“ hudbu. Dovolte, vysvětlím. Kdysi dávno v roce 1998 jsem si povídal s jednou holčinou, která mi po její návštěvě festivalu Dynamo Open Air v Holandsku s nadšením vyprávěla, jak ti SOULFLY hrají parádně hopsací hudbu. Asi si dokážete představit, jak jsem jako dlouholetý Maxův příznivec, a to především z období sepulturovského alba „Beneath the Remains“, zhrozeně kroutil očima. Cože? Chci vůbec u Maxe Cavalery akceptovat něco jako je hopsací groove-metalová hudba? Všechny ty t Více

SEPTICFLESH jsem přestal intenzivně sledovat zhruba kolem „Ophidian Wheel“ (1997).:-) S odstupem dalších let jsem si uvědomil, že řecký metal vlastně není mou parketou. Působí na mě prostě moc „středomořsky“, pocitově někde mezi antickým bájeslovím a pseudo-folklórním doprovodem k all inclusive u Egejského moře.:-) Deficit tvrdosti a syrovosti je zde často velký, přičemž nezpochybnitelná autentičnost jedné národní metalové větve ho v mých uších nedokáže úplně vyvážit. Ale buďme uznalí, řečtí symfonici se snaží, přesněji řečeno stále se snaží rozvíjet styl z al Více

Nemohu uvěřit, že to není sen. Ta vize je až příliš silná. Za noci uzamčen v prázdné kamenné místnosti, znaven hledím do čarovné koule. Když náhle se zjevuje velká černá kniha otevřená na přesném místě. Ach ty oči, ohnivé oči ženy hledí na mne a tvrdě mne svým pohledem zpochybňují. Co to má znamenat? Jemná záře umocňuje neskutečnou tíseň existence, kterou zde vnímám v nekončících proudech. Žena touží po svém klanu, čeká na hodinu vlka, má cena je pro ni nižší než hodnota jediné otázky. Znamení ďáblova Více

Jak se dalo předpokládat, nedlouho po rozmachu kapel z NWOBHM na Britských ostrovech a posléze na Starém kontinentě, se metalová hudba ve velkém začala rozvíjet i v zámoří. Kanadští EXCITER coby trio z Ottawy (provincie Ontario), založené na sklonku roku 1980 - respektive přejmenované z původního názvu HELL RAZOR, již svým novým jménem dávalo najevo zjevné ovlivnění hudbou JUDAS PRIEST, nicméně podobné zařazení by nebylo v jejich případě zcela přesné, protože EXCITER se vždy drželi spíše dravého a zemitého, než přímo (po vzoru Jidášů) k Více

Pátá deska „Balls To the Wall“ se stala pro ACCEPT v mnoha ohledech speciální, ačkoliv ze svého stylu kapela neuhnula ani o píď a reprezentovala stále onen germánsky řízný a zaťatý heavy metal s veškerou svou ocelářskou poctivostí. Pokud se vrátím k oné speciálnosti tohoto období, platí to zejména v souvislosti se zřejmě největším úspěchem ACCEPT na americkém trhu, ke kterému došlo v průběhu roku 1984. Nešlo o průlom do mainstreamu, ale obdržení zlatého certifikátu za pokoření půlmilionové hranice prodejnosti nového alba znač Více

Kde se v nich pořád bere ta autentická černota? Myslím v AVENGER, resp. v nástupnických BOHEMYST. Když jsem po jednom z posledních koncertů jihočeského kultu krátce pohovořil s Honzou Kapákem a Rámusem, bavil jsem se především s pohodovými fanoušky tvrdé muziky. Nicméně prostým fandovstvím se dá jen těžko vysvětlit, proč každé jejich společné album přináší temnotu v míře, kterou by jim mohly závidět daleko známější black/deathové spolky. Třeba snaživí BEHEMOTH? Bezesporu! Mluvili tehdy i o novém začátku pod novou značkou, tj. o BOHEMYST. Obavy jsem neměl, tě Více

Na jednu stranu je novinka „Electrified Brain“ přesně takovou nahrávkou, jakou by deska amerických MUNICIPAL WASTE asi měla být, na stranu druhou však říkám, že mě jejich thrashový manifest už nebaví. Už několik let nemám totiž moc rád ten typ kapel, od kterých když znáte jednu skladbu, znáte prakticky všechno. MUNICIPAL WASTE patří přesně k těm uštěkaným thrashovým partám, které svůj náklep nijak neobčerstvují a nikam se nevyvíjí, ba co víc, ani je to nenapadne. Vypadá to tedy, že se s kapelou budu již jen míjet, neboť jsem osobně už dávno dosp Více

Sonický odmítač minulosti Greg Puciato, jako mimořádně agilní osobnost na scéně tvrdé hudby posledních dvou dekád, je rozhodně ve všech směrech zajímavým umělcem, někým, kdo dokáže přitáhnout zájem fans a okolo koho zkrátka nemůže být nikdy nuda. Někdejší frontman slovutných drtivců THE DILLINGER ESCAPE PLAN a také jeden z ústředních členů skvělého groove-metalového all stars projektu KILLER BE KILLED se již před dvěma lety rozhodl, navzdory dalším hudebním aktivitám, pro zahájení vlastní sólové dráhy. Zatímco jeho debut „Child Soldier: Creator Více