Kreator - Renewal
Denner/Sherman - Masters of Evil

Fargo je moc fajn, Billy Bob je ten správný ouchyl

Mám za sebou prvních sedmnáct minut prvního dílu z první série "Fargo" a myslím si, že je to naprosto úžasné.:-) Tohle je přesně ten typ příběhu, kterej mě baví, americký maloměsto, podivný týpci a ještě podivnější vztahy.:-)

Novej IHSAHN, už se dostávám vrtákem trochu pod povrch, ale pořád musím něco přemáhat. Je to ale lepší.

Alda: To já taky, kolem roku 2000 jsem to točil pořád dokola :D První tři alba si dám pořád rád a Stigmata je pořád jejich nej. Jdu si to pustit k práci :)

Tomáš: tak já jsem se nechal ukecat na stání a dneska můžu fundovaně prohlásit, že koleno je dvakrát větší než včera. Nohy mi vrostly do podlahy, když to skončilo, odcházel jsem jak dřevěný panák.

Kolem nás samí Němci a Frantíci(posléze i v hospodě), asi dělali poctivě domácí úkoly, protože to s DM zpívali slovo od slova celý koncert. Nejsem žádný znalec DM (v podstatě jsem byl doprovod), ale bavilo mě to fest.

Na příští koncert, pokud se někam vydám rozhodně sedadlo a případně slevu pro staré lidi :) Koncert byl hodně pohodový, lidi tančili, případně mávali paprčema, prima rozdíl proti některým koncertům, kde se v podstatě nedá přežít. Předkapela byla nudná jak sviňa, když začali hrát myslel jsem, že je to nějaká banda techniků, kteří si přišli zajamovat.

Dnes den s A.E., kdysi jsem na nich hoooodně ujížděl :-)

ARCH ENEMY - Wages of Sin 2002
ARCH ENEMY - Anthems of Rebellion 2003
ARCH ENEMY - Dead Eyes See No Future EP 2004
ARCH ENEMY - Doomsday Machine 2005 - asi mé nejoblíbenější album
ARCH ENEMY - Burning Bridges 1999

Serialy - už je to nějakou chvili, ale dost mě bavil australský Broadchurch

Jack Reacher mě příjemně překvapil, čekal jsem jen nějakou nekomplikované akční B-čko a bylo to nakonec celkem propracované

Mám taky skoro všechny desky D.M. + P.S.B. + ROXETTE - Belinda Carlisle + H.I.M.

Seriál Dámský gambit absolutní pecka, dal jsem ho za 3 dny, i když je s titulky.
Temný případ první řada luxusní, na čtvrtou jsem zatím slyšel jenom samou chválu, film FARGO ůžasný,první řada seriálu je taky OK!

Teď jedu seriál Jakc Reacher, druhou řadu, a úplně mě dostala 3-dílná minisérie s jednoduchým názvem ARNOLD
https://www.csfd.cz/film/1358670-arnold/prehled/

Fargo je postaveno na ději filmu - odehráva se v Minnesotě a přilehlých státech a má to vždy tu milou, tajemnou a vražednou atmosféru. První série je z nultých let, druhá konec 70tých let, třetí současnost, čtvrtá pak skočí někde tuším do 50tých let, pátá opět dnešek. Dle mého nejslabší čtvrtá, jinak se mi to moc líbilo.

S těmi velkými koncerty souhlas - já na žádný letiště už nikdy nepůjdu, O2 mám rád, protože tam vše funguje - vstup, nejsou fronty na pití, je tam dost záchodů, ceny normální, zvuk celkem slušný, akorát teda místa na sezení by mohla být trochu větší. Ale taky si už velice pečlivě vybírám.

Na Depeche jsem taky 20 let nebyl, protože ty alba po Exciter z mého pohledu za moc nestojí. Takže nebyla motivace. Terazky jsem to bral jako možná poslední šanci je vidět, plus od švagra jsem měl zaručené info z loňských koncertů, že jsou fakt ve formě a není to jen trapné důchodcovské divadlo.

Ty mega-akce začínaj být čím dál tím víc smutný kino, ne provedením, ale hlavním smyslem konání. Dostali jsme se do fáze, kdy se kapely odmítaj rozpadat!:-) Naopak, jezděj kvůli prachům seč to jde. V současnosti už bych nebyl schopen jít na AC/DC ani na GUNS N ROSES, a to nejsou zdaleko jediní z těch velkých jmen. Spíš bych musel přemýšlet, na jakýho velkýho interpreta současnosti ještě půjdu. Možná nejspíš na žádného.:-) Dávno mám splněno.

Má ten seriál Fargo něco společného s dějem kultovního filmu od bratří Coenů? Na to abych sledoval seriálové série a celkově se do toho ponořil musí ta věc splňovat tohle - měl by to být thriller ze současnosti, případně nedávné minulosti, mohl by občasně přejít nebo souviset s krimi či něčím, co je psycho :-), a mělo by se to odehrávat v USA (stále mě to prostgředí fascinuje, jakkoliv ve mě budí spíš hrůzu). Takže na nějaké historické a fantasy příběhy typu Hra o trůny mě neužije. Ale na druhou stranu, dávejte bacha, čím víc mě zde budete doporučovat seroše, tím míň tu bude článků.:-))

Cena je jaká je, levnější to už nikdy nebude. Všude na západě to bude ale jen víc.

Jen pro zajímavost. Dcera vyjádřila zájem o koncert Taylor Swift (nabídku na DM docela netaktně odmítla...). Ok, takže jsem mrknul kde Taylor bude hrát, má jen pár zastávek v Evropě, vždy 3 koncerty na jednom místě. Zvolil jsem Vídeň, a jal se vybírat místa.

Nuže, říká se, že rodičovská láska je nekonečná. Ale já přece jen našel její hranici. A tou hranicí je cena lupenu od € 399. Tohle je podle mě už šílenost.

Tím nezpochybňuju, že koncerty nebudou vyprodané. Kapitalizmus v praxi. Ale na tomhle já se podílet nebudu.

To je cena přijatelná pro každého. Máš pravdu, 150 Kčs na tu dobu pro někoho vcelku pálka, nicméně celostátní média tehdy prezentovala informaci, že zájem o vstupenky údajně projevilo celkem až nějakých 250 000 lidí. Zajímavostí bylo, že všechny následné recenze v tisku velmi pozitivní, a to i v Rudém Právu či Večerní Praze. Inflace od té doby činí zhruba 1200%, takže tehdejší cena vychází stále o něco výhodněji, byť ta porovnání jsou dosti problematická. Nyní v platech či mzdách daleko mohutnější diferenciace než tenkrát.

Myslím, že to bylo 2500Kč, určitě přes 2 litry, ale kupoval to švára a měl jsem to jako dárek. Sezení na patře, zboku na úrovni pódia. Ono u těch velkých koncertů v O2 dnes už snad pod dva litry nic není...

Jen pro srovnání, v březnu jde švára na ně i do Paříže, tam je lupen za 200 éček...

150Kč v 88. roce ale taky nebyl žádný malý peníz, v poměru k průměrném platu bych řekl, že možná i více než v dnešní době

Tomáš: Kolik nyní stály lupeny na DM? V tom 88. roce bylo jednotné vstupné 150 Kčs, každej se mohl vrtnout, kam chtěl.

Celé rodiny dnes chodí na koncerty Metallicy nebo AC/DC. Za mě je to jen pozitivní vidět, že některé děcka ještě poslouchají normální muziku, a ne jen hip-hop...

Spíš mě zaujali ti mladí, řekněme do 30 let. Oni se narodili už v době po zlaté éře DM, kdy už zdaleka nebyly na MTV a v rádiích nonstop, nebo kdy už nevydávali zásadní alba. Když vezmu paralelu k sobě - mám rád a vysoce respektuji Zeppeliny, Sabbathy, nebo z těch mladších The Police apod., ale na jejich koncerty (teda těch, co ještě hrají), jsem nikdy neměl potřebu jít.

Ano, fanouškovská základna DM je specifická, vytrvalá, věrná, možná až fanatická. Ale která ze skutečně velkých kapel to nemá stejně?

Každopádně já jsem spokojený na 120%.

Pod všechny seriály doporučované Spajkem se podepisuju (kromě Queens Gambit, to jsem ještě neviděl) a doporučím ještě minisérii s Kate Winslet "Mare z Easttownu"

Když jsem dřív jezdil na hifi výstavy do Corinthia Tower, byl koncert DM z Paříže můj nejsilnější zážizek ever. Borci to tam pouštěli na elektrostatických bednách Martin Logan nejvyšší řady a neskutečný. Borec začal hrát na sekvencery nebo jak se to jmenuje a úplně mi vibrovali hadry na těle.
Ale na koncert nebo mit doma jedinou jejich desku, to bych nedal :-)


Včera proběhl Old Boy. Korejský film z 2003. Kámoš mi doporučil a ještě mu musím "poděkovat", protože větší wtf/mind fuck jsem v životě neviděl.
Musím ještě zkouknout americký remake o deset let mladší, abych to vůbec pochopil.

Temný případ stačí 1. řada. Spiš ten čas věnuj jiným kvalitním seriálům jakoMindhunter, Broen, Fargo, Killing, Queens gambit (pokud máš
rád šachy) nebo The Fall s Gillian Andersonovou

Mám všechny desky DM, mám rád DM, ale na jejich koncert nikdy nepůjdu!:-) Nějak mě přijde, že tohle je "byznys" jiných typů fans. Fans co celý život věnují takřka jediné kapele, a ten fanatismus s máváním u notoricky známých skladeb, navštěvováním koncertů celými rodinami apod. je mě spíš protivnej. Nepopírám odkaz, kvalitu a všechny ty hodnoty kultu DM, ale asi nechci být na stejné vlně s dvacetitisíci dalšími fans jedné speciální kapely.

Tak Depešáci včera nastavili laťku kvality pro letošní koncertní sezonu setsakra vysoko. Velká velká paráda to byla.

To co předváděl Dave na pódiu... mě, téměř o 20 let mladšího, by po první půlhodině podobného výkonu odvážela rychlá, a nejspíš rovnou na pitvu...

živé bicí, kdy jejich mistr by se s prstem v nose uplatnil v nejedné Hard´n´Heavy kapele posouvala písničky do tvrdší polohy, plus se nebál doplnit spoustu zajímavých přechodů, hračiček a fines i na místa, kde na studiových verzích nic takového nebylo. Stejně tak Martin používal kytary víc než standardně, a v pár písničkách vzal živou basu do ruky i klávesák.

po 2 pomalejších písničkách z aktuální desky na rozjezd se spustila lavina megahitů ze zlatého období mezi alby Black Celebration až Ultra, citlivě naředěné pár songy z novějších alb, případně z aktualního počinu. Samotná "Black Celebration" a "Pain that I am used to" byly i díky strojovému rytmu bicích zahalené do mrazivě industriální nálady.
Ač nejsem velký fanoušek předělávek originálně rychlých písniček do pomalých verzí, páč to často skončí jako přeslazená trapnost, tak Martinem jen za doprovodu kláves zazpívaná "Strange Love" bude ta výjimka potvrzující pravidlo - změnou tempa naopak krásně zvýraznili text a myšlenku písně, a 15tis lidí odpovídajích v závěrečné části songu sborově Martinovi jednohlasně "Pain!" to krásně stvrdilo.

Zazpívat Happy Birthday někomu z účinkujících se z času na čas poštěstí. Ale aby to Dave zpíval jednomu z fanoušků v první řadě, který ho transparentem informoval o svých narozeninách, to se teda nevidí každý den.

V bloku přídavků oprášili svůj první hiťas "I just can´t get enough", Dave s Martinem si vystřihli intimní duet s "Waiting for the night to come" a pak už jen odpálili atomovku jménem "Never let me down", kde Depeche Mode armáda fanoušku přesně ví, co se od nich čeká a choreografie mávání rukou je už legendární. Symbolický závěr "Personal Jesus" nenechal nikoho na pochybách, kdo byl ten večer BÚH!!!

Potěšila mě pestrá věkové skladba fanoušků, spousta rodin s dětmi, teenageři, ale i mlaďoši třeba kolem dvacítky. V prvních řadách pod pódiem vysloveně mladá garda, která na svět určitě přišla až po albu Ultra.

Jestli tohle má být poslední turné, tak se loučí na vrcholu (minimálně koncertně). A bude to velká škoda, kdyby už nepokračovali....

Já vám doporučím seriál Griselda o drogové magnátce Griseldě Blanco, která v sedmdesátých a osmdesátých letech ovládala drogový trh v Miami. V hlavní roli Sofia Vergara.