Ach bože...

aleš: Netrefil ses. Pod vlivem alkoholu můj včerejší příspěvek první zde. Navíc mi nepřijde, že tím, že velmi nedokonale kopíruji větnou skladbu, bych se za onoho jedince vydával. To by muselo v omyl uvésti, osazenstvo místní, mým cílem býti. Což popírám.

"moderní Purples" jsou pro mě až po roce 2000, "ABandOn" poslední klasické album kvůli účasti J.Lorda. za mě tahle kapela byla dycky o konfliktu a pnutí mezi Lordem/Blackmorem/Gillanem (pak potřebný protipól tvořil G.Hughes). naživo ve vrcholný éře válcovali všechny... do toho mi Morse se svým profesorským stylem moc nesedí. ač "Purpendicular" bylo skvělé, tak od tý doby to byla/je hlavně Gillanova kapela...
+ jen poznámečka : nic jsem k tomu tenkrát na webu nenašel /takže asi tuhle úchylku mám sám :)/, ale přijde mi, že některé motivy Rainbow Blackmore následně zrecykloval u 80kových DP (+ na Battle Rages On) - že by zbytek Mk.2 neposlouchal Ríšovo sólové počiny a při nahrávání mu to nehodili na hlavu ? :)

Petr vulgo Martas vulgo Petr Č.: Mně to bylo jasný hned, že jsi ten závilý obhajovatel DP z diskuze pod Whoosh! Vydávat se za někoho jiného je od tebe dobrá prasárna. Že ti na to místní ovce skočily, Pekárka nevyjímaje, ještě větší. Úsudek nechť si laskavý čtenář udělá sám.

Spajk: Jonatáne zklidni se. S Prowlerem nemám nic společnýho. Pokud bys mě včera tak neoznačil, tak by tahle diskuse vůbec nebyla. Po těch devíti kouscích se mi jen chtělo něco říct k Hlubokém Nachu a nenapadlo mě nic lepšího než použít Prowlerův dialekt. Dost mě překvapuje, žes to sežral...

Konečně ses pojmenoval trefně. Lůzr!
Vidím to na slušně rozjetou schizofrenii s takovými čtyřmi osobnostmi v jednom těle chudáka. Doktor, kytarista, rentiér, čučkař atd.
Tak určitě :-)
Podle mě bydlíš u mámy a vzdycky když odejde na nákup, abys měl co papinkat, tak obsadíš komp a rozjíždíš ty svoje fantazie.
Moc to nechci řešit, plácat energii na blbečky mě nebaví.
A musím makat, aby bylo na náboje :-)

AORYST - Relics of Time

Šlapavý, technický a melodický thrash made in Deutschland. Parádní riffárna, výjezdy, sólíčka. Je slyšet, že chlapi už mají něco za sebou.

https://aoryst.bandcamp.com/album/relics-of-time

Tomáš: Proč si Secret Loser dal po letech abstinence 9 ležák? Prostě mu to přišlo jako dobrej nápad.

Prowler na hrad!!!

Spajk, Stray: Vaše závěry jsou zcela mylné. Ke zmírnění napětí, odvar z Meduňky lékařské, užívejte před spaním.

Seriál se zvrtává do podoby romantické telenovely, já chci taky barák plný antických soch a vodotrysků. Představa komponování pro mladé, s absencí rádoby moderních vulgarit, je náhodou velmi lákavej terén, ve vší slušnosti, hned bych si napsal nějakej textík, kde je sakra Aitken a Waterman?

Hudba je čaroděj!

Protože mu ten první hodně chutnal. Třeba. Na žal se pivo přeci nepije...:-)

Procházka s posledními Blut aus Nord.

Ještě bych si ale rád poslechl, proč někdo, kdo několik desetiletí abstinuje, si najednou dá 9 ležáků

Od začátku zjevné. Budu se muset smířit s tím, že mám svého stalkera.:-)

Secret Loser = Prowler
Ban.
Hned!

Sorry, Airey samo nehrál hymnu, ale Vltavu. Devět ležáku mně nalezlo do palice. Několik desetiletí nejsem pivapíčem, však dnes došlo ke zlomu

PKR, od Bananů jsem toho moc nečekal, ale když jsem si je konečně po řadě let poslechl, kvalita mě v dobrém slova smyslu překvapila. Co jsem poté zaslechl, přišlo mi, že jedou svůj solidní standard, což znamená hodně. Jestli něco vybočilo, nevím.

* 17.11.2003 samozřejmě.

2Pkr: Pokud Purple po roce 1993 moderními budeme nazývati, pak Purpendicular jednoznačným vrcholem jest. Kapela příchodem Stevea Morse živou vodou obdařena - jeho techniku poctivého trsátka jako návykovou lze označit. Další alba vcelku vyrovnaná, tu lepší, tu horší. Jednoznačně však záznam Live at Olympia třeba doporučit. Závěrem nelze nezmínit pražský koncert 17.11.2004, kde českou národní hymnou Don Airey v řadách kapely představen byl. Skvělý výkon předvedl i Martin Koubek se svými Dux v roli předkapely.

/PKR/: Nedokážu odpovědět. Ve sbírce mě chybí tři alba DEEP PURPLE z celé dráhy: Abandon, Bananas a Whoosh! Když vezmu jejich kariéru od začátku do konce, tak za nadšeného fanouška se považuji pouze díky (VŠEM) deskám ze sedmdesátých let, ať už Mk2, Mk3, ale i MK4, prostě to co vyšlo 1970-76. Od osmdesátek to šlo dolu, jakkoliv comeback na začátku mohl vzbouzen velké naděje. U tvorby z devadesátých let a novější, považuji za nejlepší desku Purpendicular 96´, ty ostatní tu mírně lepší, jinde horší, vesměs vše průměr až mírnej mírňoučkej nadprůměr, moc to ale neposlouchám, takže netuším zdali je Rapture Of the Deep víc než Infinite, nebo je tomu naopak.