a sorry že to píšu sem a ne pod recku, příště to napravím

vím, že to (teoreticky) nemusí mít na kvalitu alb vliv, ale u RoF, Rhapsody, Trulli, Lione, Strapáč - mi vadí právě ten roztříštěnej počet názvů, kapel, revivalů, nástupnických projektů a vzájemných sporů. Prostě Abbath je Abbath, ale Rhapsody tam budou furt vařit s těma jménama. Jo a ještě mi vadí přezpívávání starých skladeb novým zpěvákem (studiově), nepřijatelné. :)

Alba od nich mám ale velmi rád, nejvíc asi Power of the dragonflame, Symphonies a trochu překvapivě i From chaos to eternity nebo Dark wings.

Zdenos: No,mě se líbí skoro všechno, takže pozor:) a znáš to lidi hrozně kecaj;) Od Rhapsody jsem si dal 10 let pauzu a tohle je výsledek:)

King Diamond - nelze upřít zásadní vliv (image, temnota, geniální kytarová hra), ale ten vokál, to je to, co prostě nezkoušu. Určitě to tak má víc lidí. Bez těch ječáků by to nebyl on, ale mě to prostě nikdy neoslovilo.

Pekárek má zvláštní dar - Rhapsody, který jsem hodil do koše (cca od 2011), si snad kvůli němu zkusím poslechnout, ty geometrický verše mi udělali v hlavě zmatek :)

King Hobo - Mauga
Jerry Cantrell - Degradation Trip
Crobot - Welcome To Fat City

Hafo radši RATM než borca co mu šlápli na kule, i když v dětství jsem ho hodně poslouchal a včetně zádovky na "džíízce"

:)) tak a má to:)

DarthArt: S NIRVANOU počítám.

Sicky: To by byl konec světa, kdybys poslouchal KING DIAMOND.:-) Asi jako kdybych já jel RATM a SIKOFKY.

.. jinak King Diamond samozřejmě čistá hrůza :)) Nechápu jak to může někdo dobrovolně poslouchat :))

Slayer - Repentless .. tehdy jsem to nějak odzív, ale ona je to cajk deska
Tool - Aenima .. po koncertě se mě to pořád drží
Queen + Paul Rogers - rádiový bigboš, ale dá se
Hollywood Vampires - Rise - ale jo, vypadá to, že by se mohli chytit
Gaahls Wyrd Gastir – Ghosts Invited - black, ale překvapivě dobrý
Smashing Pumpkins - Siamese Dreams - jejich jediná fakt dobrá deska
Mastodon - Cold Dark Place - nějak pořád nevím

Jinak tenhle týden budu intenzivně makat na NIRVANĚ. Minulý jsem měl vernisáž výstavy a do včerejška bylo poté nutno nasbírat trochu sil, kterých jsem ztratil hodně, Hodně, HODNĚ !!!

Já bych si Pařát asi kupoval, kdyby byl v distribuci na stánkách. Oni ji zrušili, protože to asi bylo strašně nákladný a s malým efektem, ale mě prostě baví to "přijít do obchodu, zeptat se, jestli časopis už vyšel, koupit ho, zahloubat se do čtení a přejet cílovou zastávku". S Pařátem to nejde, tak holt kupuju časopis Krkonoše :)

Totéž je vlastně s deskama - OK, dá se to objednat, ale to hrabání v regálech, to je to ONO.

On jako Don´t Break the Oath určitě není špatná deska, spolu s Time vlastně nejlepší od MF, ale když jsem se k tomu dostal až po prvních pěti albech KD, tak mě to znělo jako méně vybroušená verze Fatal Portrait. :-) U mne je TOP 10 alb nazpívaných KINGEM tohle :

1.Abigail
2.Conspiracy
3.Them
4.The Eye
5.Fatal Portrait
6.Time
7.Don´t Break the Oath
8.The Puppetmaster
9.Graveyard
10. Voodoo, In the Shadows a Spider´s Lullaby na stejno :-)


jo a seriál v Metališti jsem také četl, hodně mě to bavilo, nevím jak dlouho ten fanzin vycházel, ale právě v tomhle období 1990/91 jsem si ho párkrát sehnal, což se třeba o časopisu Pařát dnes nedá říct, ten jsem si nekoupil ani zatím jednou a to kupuju ještě dneska i každej druhej/třetí Spark. Já prostě ten extrémní metal -ne-vy-dý-chá-vám! :-)

Natias: Ono Ti něco v hudbě buď lahodí nebo ne. Mě třeba nebavěj Maideni, i když objektivně jejich kvalitu samozřejmě vidím. Harmonie, typ melodií, dynamika, čert ví, čím to je.

Jinak v Metališti tehdy vycházel na pokračování seriál s historií MF/KD a vydali taky speciál s přeloženými texty prvních dvou MF a KD do Oka. Předtím vyšel ještě speciál Slayer - taky historie normálně ve fanzinu a speciál textů po Seasons In The Abyss.

Tak já první dvě alba Mercyful Fate považuji za naprosto kultovní a dokonalé a překvapuje mě, že se Vám až tolik nelíbí. Asi jste se k nim dostali pozdě a už na Vás působili moc zastarale. Pamatuji si jak jsem poslouchal alba s přeloženými texty ( myslím, že tenkrát vyšli ve fanzinu Metaliště ) a ta atmosféra byla dokonalá. Naopak já mám problém s posledními dvěmi( Dead Again a 9 ), kde bych řekl, že už to nějak nefungovalo.

Koukám, že to s Mercyful a Kingem mám snad na vlas stejně jako Stray.

Melissa a Don´t Break The Oath - úcta k otcům zakladatelům, ale pranic mě to nebaví, snad s výjimkou skladby Come To The Sabbath

Fatal Portrait - poslechnuto až po novějších bombách, proto tehdy trochu rezervovaný postoj, ale má podmanivé kouzlo

Abigail + Them - naprostá dokonalost, kult, základní kámen Národního divadla

Conspiracy - trochu je cítit, že je to pokračování, ale pořád velmi dobrý

Oko - opět perla, moje nejoblíběnější album od Bendixe

Lullabye - pro mnoho lidí výplň, pro mne neprávem podceňovaná sbírka vynikajících skladeb

Graveyard - poslední album, které jsem od KD intenzivně prožíval, velká pecka Sleep Tight Little Baby

In The Shadows - výše přesně řečeno, pár výborných skladeb, zbytek "vata"

Time - opět se ztotožňuji, výborná sbírka skladeb, působí víc vyrovnaně než kterékolik předchozí album MF

pak už moc nevím


A SAMOZŘEJMĚ JSEM BYL NA KONCERTĚ FATE+DIAMOND V PRAZE! ALE TO VY URČITĚ TAKY !!!

Myslím, že se právní zásahy KISS do existence jiných umělců zveličují.:-) Podle mne maskovaná čtyřka určitě neměla přehnanou potřebu někomu komplikovat život, spíš šlo možná Simmonsovi o publicitu, tak se to vždy jakoby mediálně zveličilo a zdramatizovalo. Chovám k dvojici Simmons/Stanley nejvyšší možný respekt a myslím si, že spíš jiným kapelám v dost případech pomáhali (mimo jiné i DORO), než aby se furt někam snažili dokolíbat a odšoupnout kohosi z pomyslné lavičky vlastní velkou zadnicí.

King diamond mě vždy minul znám i jeho kapelu samozřejmně patří do historie metalu.Vtipné bylo jak se Kiss s ním soudili o image( spíše chtěl gene v 80.letech vydělat jestě trochu víc peněz).

Mám to trochu podobné, ale na Dont jsem dokázal naskočit i po 5 letech. Smetla mě i jako fanouška Them. In The Shadows nepatrné zklamání, zpětně bomba. Time návrat do formy:) Až na 9 všechny další alba za 10/10.

Pekárek: Můj myšlenkový příběh stran tvorby Kinga Diamonda je asi takovýto. V roce 1989, na letním (no dobře, tenkrát se tomu ještě říkalo "pionýrském" jakkoliv se na nějaký pionýrství sralo a lezlo se akorát za holkama do chatek) táboře v Polsku vidím plakát, kde dotyčný umělec s křížem z kostí vzývá úplněk, "výjev mne děsí a zároveň vzrušuje" :-) (užita citace Nicolase Cage v roli detektiva pátrajícím po vrazích a autorech snuff videí "8mm"), ačkoliv hudbu dosud neznám. Zhruba v zimě 1989/90 si půjčuji blbě nahranou audio kazetu s nahrávkou alba "Them" a pouštím si to ve walkmanu před spaním v zhasnutém pokojíku, už to intro mě uvrhá do stavu neskutečného děsu, regulérní husí kůže a ta hudba, je jako nic co jsem dosud slyšel. V létě 1990 jede do Polska na tábor brácha a kupuje asi osm jejich originálek metalu mezi kterými i album "Abigail" (jinak také OVERKILL 89, SAVATAGE 89, WASP 86...), nahrávka se stává naší velice oblíbenou, v létě 1990 nacvíc v Time Sykes klip k Sleepless Nights, sháníme vše od KING DIAMOND (Them, Conspiracy, Fatal Portrait), fandovství je koncem roku 1990 stvrzeno skvělým pátým albem "The Eye", které milujeme. Až někdy v ten moment se dozvídám, že KING měl předtím nějakou kapelu MERCYFUL FATE, postupně poslouchám Melissu a Dont break the Oath, ale zas až tolik se mi to nelíbí, chybí mi kontext doby vydání, přijde mě to ploché, málo barvité, akorát to má Kingův hlas, v roce 1993 vychází In the Shadows a je to pro mne lepší než ty starý dvě alba MF, ale ne zas tak dobrý jako hudba KING DIAMOND, je to deska o čtyřech hitech a šesti průměrných skladbách, album Time o rok déle je srovnatelné, dnes mám obě 1993, 1994 minimálně tak vysoko jako tehdy (možná výš), tedy velice kvalitní heavy alba (8,5/10) a prakticky nejlepší počiny od MERCYFUL FATE, ovšem na Abigail, Them, Conspiracy a The Eye (10/10) se nechytaj. Time asi vůbec nejlepší deska MERCYFUL FATE a šestý nejlepší album, na kterém zpívá KING DIAMOND.:-)

Jak to máš zpětně s In The Shadows A Time?