Díky hoši za názory na Opeth.

Touhle cestou bych chtěl oznámit, že jsem se v průběhu každého z posledních tří dnů stal terčem vidirani ze strany zahraničních hackerů, kteří jsou momentálně uvelebeni v mé mailové schránce a vyhrožují zrušením stánek k 1.10.2019 když nezaplatím jimi požadovanou částku. Každý den dokazují kam až se u mne dostali, chci říct, že nezaplatím a taky chci aby jste věděli, že končit nehodlám, naopak jsem příspěvek na 2020 vyřídil, tak kdyby stránky náhodou za dva dny nešly, není to mým rozhodnutím. Jejich adresa není dohledatelna, posilaj to dokonce ode dneška z mého mailu. Nevím co s tím a nemám chuť se takovými debilní zabývat.

Jak vidíš ty borknagar v porovnání s jejich předchozími alby?

Na Opeth žádný odborník nejsem, ale album mě baví. Spousta silných nápadů, krásné melodie, ale místy to trochu může nudit. Možná až moc velké umění i když to určitě jedna z desek roku bude. Zatím jsem slyšel jen švédskou verzi.
Borknagar se mi líbí víc.

Já jsem, co se nových Opeth týče, na vážkách. Na jednu stranu je to po technické stránce možná jejich nejlepší album. Sem tam je slyšet jazzová figura, orchestrální aranže a Mikael má pěveckou formu jako snad ještě nikdy. Najdou se zde silné kusy a celkově mi to přijde melodictější než předchůdce. Najde se zde ale i vata. Úvod alba teď už pro jistotu přeskakuju. Suma sumárum, mám dojem, že se trochu vytratilo srdíčko a Opeth chtějí být něčím jako Steven Wilson. Bohužel stejně jako v jeho případě jdou do popředí různé experimenty, ale vlastní obsah není vlastně nic moc originálního - můj názor only... Každopádně kvituji výběr švédštiny
a nádherný obal. Je to kvalitně udělané album, které si pravděpodobně koupím.

K Opeth jsem se zatím nedostal i díky tomu, že mě naprosto dostali noví Borknagar. Poslouchám to furt dokola takže Opeth musí počkat:)

Jaký jsou vůbec ty Opeth? Co do nápadů, myslim. Jsem docela mimo civilizaci a až se vrátím, tak je to první věc, do který jdu.


Hnědé stránky stále potvrzují, že stačí úvodník a člověk ví, že je tam všechno špatně. :-)

Poslední dny:
Borknagar - True North
Opeth - In Cauda Venenum
Mortem - Ravnsvart
Dayseeker - Sleeptalk
Of Mice & Men - EARTHANDSKY

Nepřepjaté chytré dialogy, humanistický náboj a empatie k hrdinům všedního dne. Prostě underground jako prase:) Už se fakt těším.

Trezorový Woody Allen včera shlídnut, naprostá spokojenost! Ta lehkost, ta elegance,i romantika nakonec byla :) A v sále všehovšudy 4 lidi...

Zítra POVODÍ OHŘE, v pondělí EXHORDER, pak něco od Pekárka - co to bude, záleží na jeho volbě, jak si to bude režírovat, do koncertu AS I LAY DYING za týden v pátek bude ještě recenze na jejich novinku, OPETH nejdřív až v pondělí 7.10., a teď se s dovolením po čtyřech dnech, kdy člověk i po práci nevyleze a jenom čumí do obrazovky, odvalím mimo netový svět.

Já bych to GZR nezatracoval a Geezer také ne. Jasně, zkoušel to, ale kvalita tam byla a atmoška také. Dlouho jsem ty desky neslyšel... Ward je dost úlet, ale pro fanoušky dobrý:)

Kropis: Ale jak čtu, tak asi znáš a nezaujalo.

Kropis: Mně se kdysi hodně líbila první deska G//Z/R - Plastic Planet. Nazpíval to Burton C. Bell. Ale už jsem to asi dvacet let neslyšel. Ale jestli neznáš, tak zkus.

Pánové jak jste na tom se solovkami členů Black Sabbath? Ozzy jasný, tohle neřešit prosím. Iommi bezchyby s Hughesem, ten všehomix celkem ucházející. Pak jsem to dlouho neřešil až teď jsem si posháněl solovky Geezera a Warda a musím tedy říct, že Geezer totální nuda, asi se snažil sledovat tehdešjí trendy. Ward zatím poslech jedničky a musím říct, že z počátku naprosto nepřístupná hudba, je to něco úplně jiného, ale začíná z toho vylézat zajímavá deska. Songy s Ozzym a Brucem z Cream jasně bodují.

Volyň na mě zapůsobila úplně stejně.

Jdi a dívej se, jsem také viděl a místy jsem se dost nudil. Film je to ale jistě výborný a závěrečná půl hodinka opravdu bere dech. U Ptáčete jsem se místy také nudil, ale ta kamera neměla chybu. Na české filmové poměry je to paráda.
Násilí v obou filmech není nijak explicitní a dost věcí se děje mimo záběr. Obzvláště u toho Ptáčete je to nafouknuté.
Za sebe doporučuji polskou kopačku mezi oči - Volyň - U toho se mi opravdu obracel žaludek a pár hodin se nnou nebyla řeč.

Jdi a dívej se jsem taky viděl. Zajímavostí je, že Alexej Kravčenko, který tam hraje hlavního hrdinu, hraje i v Nabarveném ptáčeti.

než tuhle českou "intelekuálštinu" o hovnu, tak se raději podívejte na autentický ruský film "Jdi a dívej se", nic lepšího jsem v tomto segmentu ještě neviděl, a to jsem na to šel jako na povinný ruský film na základce a byl to totální zážitek....tomu nesahá Nabervené ptáče ani po kotníky...

Mně osobně se Nabarvené ptáče líbilo. Rozhodně se vymyká běžné produkci a už kvůli kameře, která se opravdu podobá Vláčilovým filmům, stojí za shlédnutí. Ty nejbrutálnější scény se odehrávají mimo kameru, takže není třeba se jich bát. Doporučuju napřed přečíst knihu a pak se podívat na film. Pro mě to zážitek byl a ty téměř tři hodiny mi utekly aniž bych se byť jedinou minutu nudil.

Stray: Díky, uklidnils mě, jdu do toho! Když už pro nic jiného, tak že je to Tarantino, takže "povinnost"... :)