Na Bohemku samozřejmě jdeme, mohl jsi dorazit aspoň na super klobásu, protože ta je jediná jistá. Nějaký další výjimečný zážitek z fotbalu bych ti už pak ale s naší fazónou garantovat nemohl :-)
Minulý týden jsme konečně protrhli domácí neúspěchy, tak třeba navážeme, tři body by se hodily tak uvidíme.

Velký davy (třeba na Brutalu) udělají super atmosféru, celkově to v areálu tzv. žije, ale taky to skýtá dost nepohodlí. Když na velkou kapelu nejdeš zavčas, stojíš pak daleko, jsou fronty na pivo i na Toi-toiky a bývají chvíle, že je problém vůbec někde mezi lidma jen projít. Basin je zase odříznut od civilizace na louce za městečkem, počet lidí pod pódiem a atmoška na některé (i věhlasné) kapely tam bývá samozřejmě slabší, ale vždycky je tam dobře vidět na stage a dá se stát pohodlně i docela blízko, jelikož není tak přelidněno. Jezdím na oba fesťáky a každej má prostě svý pro i proti.

Když dneska vidím nějakou osobitou kapelu, která je v soupisce Basínu, tak je mi jí až líto. Přijede někam na louku k lesu, kde nebudou žádný moc velký davy. Už teď je tam spousta zvučných jmen tvrdě metalového ranku, které by si v klídku mohly zahrát na Brutale před mnohem větším publikem. Víš co, já jsem rád, že jdu na fest, kterej je blízko a je tam málo lidí, ale pro ty kapely to musí být tristní. Víš co, já bych těm SAVATAGE taky přál Brutal Assault, proč vlastně ne? :-)


Jdeš dneska na Bohemku se Slováckem? Na pět vteřin jsem zauvažoval, ale pak jsem si řekl, že se nebudu jebat 90 km do levobřežního Česka!:-) Stejně to bude zázrak, když ten zápas dáte za tři body.

Tak třeba SAVATAGE pozvou na Basin, když už budou na konci června v Evropě ;-)

Kdo rád deathem prolezlý staromilský thrash, neměl by minout novinku Reactor Collapse od slovenských Radiation. Parádní jízda.

https://witchesbrewthrashes.bandcamp.com/album/reactor-collapse

Stray: Tak na těch SAVATAGE jsem tam byl taky. Výbornej koncert, skvěle jim to hrálo a pamatuju si, že to bylo ozvučený hustě nahlas - s kámošema jsme si pak říkali, že nám teda kvalitně vyprášili kožich :-))

To Rozpitváno s Karlem je fakt výborný! Mám chuť si dát celou diskografii Testament :)

Majk: Já na těch SAVATAGE v listopadu 1997 taky byl. Hodně solidní koncert. V podstatě legendární. Vzhledem k tomu, že jsem tam tehdy byl s jednou holkou, tak jsem ten sál vnímal jako takovou snovou kulisu světa plného neznámého dobrodružství, jakože tam z lidí v tej Praze nikoho jinýho neznám, až zpětně se postupně dozvídám, kolik lidí, které jsem tehdy neznal, tam nakonec bylo.:-)) To je internet. Mrazivá Letná, Malý Berlín, Holešovice, devadesátky to byl feel!

Savatage - jsem zvědavej, jestli budou fungovat koncertně i po letní festivalové sezóně. Rád bych je ještě jednou viděl. Ten koncert v Belmondu před milionem let byl jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl.

Rozpitváno TESTAMENT - nejlepší z možných hostů, Karel tomu dá vždy přidanou hodnotu, má znalosti, pentlí to příběhy vztahujícími se k právě k těm albům, s ním to není o tom - dobrý/tvrdý - blbý/měkký, má co říct. Z mého pohledu jeden z nejlepších rozborů diskografie, ačkoliv bych leccos měl jinak. Překvapil hlavně vysokým zařazením alba Dark Roots Of Earth. Vysoká umístění starších alb se dala čekat - měl bych je nahoře také. U mne 1.The Legacy, 2.Practice What You Preach, 3.The New Order, až potom The Ritual, The Gathering a The Formation Of Damnation. Pochutnal jsem si. Album Demonic velmi správně na chvostu, u mne snad kilometr za předposledním.

CONCEPTION - In Your Multitude
FEAR FACTORY - Demanufacture
GRAVE DIGGER - Heart Of Darkness
DOWN - Nola
SAVATAGE - Dead Winter Dead
PARADISE LOST - Draconian Times
DOKKEN - Dysfunctional
AT THE GATES - Slaughter Of the Soul

Ač jsem je viděl v červnu, tak PROUZU jsem v Café v Lese prostě nemohl vynechat. A když červnový koncert byl parádní, ten dnešní byl ještě trochu lepší. O víkendu je v plánu sjet diskografii.

DEMON BITCH - MASTER OF THE GAMES 2024
predvianočné zázraky pokračujú

Dost teď po koncertě poslouchám Cradle of Filth, konkrétně jsem se vrátil k Darkly...

Možná už bylo na čase pochopit ten rozdíl mezi v Evropě 24 zápasů neprohrávající Viktorií a letenským týmem. Priske byl borec, přišel, okamžitě napráskal dva tituly a pak šel zas dál. :-) Upřímnou soustrast.

ANATHEMA - The Silent Enigma
WASP - Still Not Black Enough
THE GATHERING - Mandylion
PRETTY MAIDS - Scream
ALICE - Alice
SKID ROW - Subhuman Race
RAINBOW - Stranger In Us All
EXTREME - Waiting For The Punchline

poslouchám Obituary-Dying of Everything, naladilo mě jejich luxusní vystoupení v neděli v Praze.
Nástup grunge jsem vnímal přesně jako Stray, jako metalák mýho věku to tehdy těžko šlo vnímat jinak :) Tehdy mi to vadilo spíš proto, že to zabíralo hrozně místa v časácích a pak když se tomu snažily trapně přizpůsobit metalový kapely.

STORACE - CROSSFIRE 2024
Marc z Krokusu nezaháľa

Pokud budu poskakovat pouze po vrcholcích Himalájí, tak v roce 1991 jsem poslouchal QUEENSRYCHE Empire, AEROSMITH - Pump, černou METLU, No More Tears od OZZYHO, SEPULTURU, MEGADETH a SLAYER všeobecně, SKID ROW Slave to the Grind byla hodně zásadní deska, COOPEROVO Hey Stoopid, Dr.Feelgood od MÖTLEY, The Real Thing od FNM, nepochybně i alba RUNNING WILD, nebo debut G N R /vždy spíš debut než Iluze/, no a zanedlouho jsem získával nepříjemný pocit, že se všechno tohle začíná bortit a nahrazují to nějaké odpadně znějící zjevy.:-)

Ale ono je to pochopitelné. Já ve 12-13 když začínal grunge lautr houby věděl o rockové muzice osmdesátých let, natož starších věcí. Stačilo pár let, a v 17-18 jsem měl už obzor výrazně širší (ale zdaleka ještě ne dost). Takže mi grunge přišel jako nejlepší věc na světě, líbil se mi zvuk, líbil se mi image. Prostě generační záležitost. Teď to vidím v daleko širším kontextu, v podstatě jen jako jednu z mnoha součástí rockového muziky, která se nějakým přičiněním osudu na chvíli stala "mainstreamem".

LIFE OF AGONY - RIVER RUNS RED
štrapácie Keitha Miny Caputo mi pripomenuli tento album a aj po 31 rokoch má čo povedať

Mě přijde fascinující ten krátký věkový rozdíl, který určuje diametrální rozdíl v přístupu ke stylu Grunge. Zatímco lidé, kterým bylo v roce 1992 zhruba 17 let a o něco více, v mnoha případech považují zážeh tohoto odvětví za jistý úpadek rocku, pak u lidí - 14 let a méně v totožném roce - se pozvolna ukotvila myšlenka na to slavné hnutí kostkovaných košil, neuvěřitelné vzedmutí opravdového rocku, rocková revoluce, čerstvý a svěží vítr, ...já nepochybně uznávám míru slávy jejich lídrů a že to se scénou hnulo, ale jako že by tehdy vzlétl bájný ohnivý fénix ROCKU z kulis nekonečného zmaru a pouště, tak takhle nástup grunge na začátku devadesátek fakt nevnímám. V té době jsem to spíš vnímal, jako že jde všechno do prdele a až zpětně si na tom vytípával nějaký vitamínky, ale za mne to byla recese v rocku, úpadek. A ve svých dopisech jsem to dokonce psal i do redakcí příslušných hudebních tiskovin...:-))))